Stát si

v případě drog bohužel myslí, že člověk není existenciální entita, ale nesvéprávný blbeček. Tvor, kterého musí ve své institucionální moudrosti vodit za ručičku, zametat mu z cesty překážky a rizika a starat se o něj.

Většina států, jež jsou nuceny k drogám nějaký postoj zaujmout, volí cestu prohibice a represe. Drogy zakazuje, staví je mimo zákon a lidi, kteří s nimi přicházejí do styku, zavírá do vězení.

Proč? Podobný postoj musí mít nějaké - alespoň implicitní - filozofické kořeny. V Evropě je vysvětlitelný velmi snadno. Celá evropská tradice a kultura jsou postaveny na paternalismu. Občan zde historicky není nic jiného než poddaný, nevolníček závislý na moudrosti svého pána. Teprve technická civilizace přinesla částečné osvobozování každého člověka z tohoto potupného paternalistického chomoutu.