real

Chcem se vykalit. Vytáhnout se z reality, ulítnout. Zfetovat se a zapařit. Tancovat, užívat. Chcem se bavit s lidma, který nám nic neřeknou. Chcem se milovat, chcem splnění našich snů! Chceme zapomenout na všechno - ztratit mozek a žít srdcem! - všechno tohle slyším a říkám neustále dokola. Je to ta opravdová idylka?
Mají oni pravdu, když říkají, nedělejte to - tancujte, ale nefetujte! Drogy vás ničí a zabíjí...

Sedím ve vlaku. Jedu na Prahu a vracím se do Mostu. Trochu se ještě klepu. Poslední tabletu jsem snědl někdy před dvěma - možná třema hodinama... vlastně, co já vim, mohlo to bejt teprve před hodinou a nebo klidně už hodně dávno.
Třesu se, už jenom trochu, ale na nádraží to bylo horší. Zuby mám ohromně rozbolavěné, nemůžu zkousnout, přitom bych tak moc chtěl. Jsem trochu ospalý. Na sobě mám stále ješte sukni, ostatní cestující mě nechápavě sledují.
Snědl jsem tři extáze. Nic moc výkon, řekl by každý druhý správný pařan, ale já osobně jsem ztratil takovou chuť na éčka po ochutnání lsd. Takže je to můj osobní rekord. Teď tu ale sedím a to, co prožívám bych rozhodně nenazval příjemným éčkovým dojezdem, jaký jsem zažil většinou před tím. Mám těžké halucinace, venku vidím věci, které tam rozhodně nejsou. Zdá se mi, že spolek, sedící o několik sedaček dál o de mne, mě pomlouvá - vysmívají se mi.