Každá kultura,

každá civilizace druhu Homo sapiens měla a má svoji drogu. Proč?

Přestože se často mluví o návyku na drogy - psychotropní látky - i u subhumánních živočichů, o zneužívání drog v pravém slova smyslu přece jen můžeme uvažovat jenom u člověka. Podobně je tomu s Bohem. Neandrtálci sice také měli své vysušené hlavy jeskynních medvědů, ale o skutečné mystice a víře v Boha uvažujeme prakticky jen u člověka moudrého. Na rozdíl od všech ostatních zvířat je totiž člověk vybaven čímsi, co je zcela nevymezitelné. Duší nebo duchem. Vědomím smrti. Humorem. Schopností abstraktního myšlení. Prostě spoustou charakteristik, které dohromady dávají ono "něco", co úspěšně uniká definicím kněží i psychologů. A ono "něco" se projevuje - mimo jiné - touhou po sebepřekonání, touhou po poznání elementárních, esenciálních jevů a úzkostí.