Postupně

se stávalo soukromou věcí, kde člověk bydlí, jakého boha vyznává, jakou řečí mluví, jakého je rasového či národního původu. Naprostého uznání svobody individua se však ještě nedosáhlo v žádné evropské zemi, a to ani v oblastech, kde jsou některé neevropské země mnohem dál. To platí například o zbraních a osobní bezpečnosti. V Evropě, na rozdíl od Spojených států amerických, se stát - instituce, ve dvacátém století únosný zástupce panovníka - zaručuje i za osobní bezpečnost občana. Tu samozřejmě není schopen zajistit, alespoň ne stoprocentně. Přesto na ozbrojování občana pohlíží nelibě, všemožně je omezuje a komplikuje. Není schopen uznat, že občan s revolverem je svéprávný - pokud něco provede, bude se odpovídat. Stát to ani uznat nemůže - u občana s revolverem totiž hrozí, že když se mu nebude už hodně líbit přístup státu, tak si to s ním půjde prostřednictvím toho revolveru vyřídit.