Tráva

má na rozdíl od ostatních drog spíše opačnou křivku. Čím větší zkušenosti s ní, tím menší množství je třeba k dosažení požadovaného stavu mysli. Z vlastní zkušenosti vím, že před deseti lety, kdy jsem sbíral své první zkušenosti, byla většina modelů slabá a neúčinná. Skoro každý mi nabízel seno. Dnes, kdy si na nedostatek travních zážitků nemohu stěžovat, jsou naopak modely, se kterými přicházím do styku, mimořádně kvalitní. Po dvou práskách začínám ve zdi sledovat svůj soukromý televizor. Dokonce jsem zažil absurdní, skoro neuvěřitelnou historku, kdy jsem si zapálil jointa na návštěvě u svého přítele, zasloužilého feťáka. On sám si nedal - nevím už přesně proč, snad měl ještě ten den nějaké jednání. Po chvíli utěšené konzumace, kdy jsem si v klidu halucinoval, mi přítel nabídl kávu. Neodmítl jsem. Po půl hodině, kdy se nevracel z kuchyně, mi to začalo být podezřelé a šel jsem zkontrolovat stav. Můj přítel bezradně stál nad elektrickým sporákem, v levé ruce držel krabičku od zápalek a před ním ležela hromádka vypálených sirek. Půl hodiny se totiž marně pokoušel na elektrickém sporáku zapálit oheň. Nejedná se o člověka, který by byl dementní, roztržitý nebo "mimo". Jenom mu - díky dlouholetým zkušenostem - stačila přítomnost kuřáka a vůně marihuany ve vzduchu, aby se dostal do stavu totální zhulenosti.