Velice dobrá analogie

tady existuje v oblasti, již zná každý člověk - i ten, který se nikdy nesetkal s drogou. Jde o onanii. Na ní samé není samozřejmě nic špatného (pokud se nejedná o onanii z nouze, pak je to trochu smutné). Nevede ke zblbělosti, nechátrá po ní organismus, a dokonce z ní nejsou ani chlupaté dlaně. Naopak - jde o velice příjemnou aktivitu. V momentě, kdy ovšem přechází do stadia onanismu, tedy chronické onanie, se z ní stává metla. Pro člověka mizí celý svět a redukuje se na jeho ruku, příslušný pohlavní orgán a koupelnu. Není schopen myslet na nic jiného, mluvit o ničem jiném a nakonec ani nic jiného nedělá. Jeho život se katastroficky zúžil a on je vlastně omezený mrzáček. S trávou je to zcela stejné.