Druhá zásada zní:

"Nešířit!" Je samozřejmé, že každý, kdo trávu má, dá svým kamarádům. Počítá s tím, že až sám mít nebude, dostane i od nich. Důležité jsou dvě věci: Jednak držet okruh oněch kamarádů co nejužší. Optimální je, když žádní takoví přátelé ani neexistují. Druhý důležitý moment je následující: Mezi těmito přáteli by měli být výhradně lidé, kteří trávu znají, pěstují a často, či dokonce pravidelně kouří. Mělo by se jednat o lidi podobných zásad, jaké zde popisuji. Pokud totiž dáte takovému člověku krabičku trávy, prakticky nic neriskujete. Pokud byste dali někomu, kdo nemá s trávou zkušenost, rozšiřujete počet lidí v kontaktu s drogou. A to je minimálně nesolidní. Trávu můžete dát jen člověku, pro něhož není ničím novým.