MOJE TRÁVA

Čtenáři, který hledá objektivní údaje, doporučuji, aby následující kapitolu přeskočil. Rovněž tak odmítám o následujících řádcích diskutovat. Netvrdím, že vše, co zde bude napsáno, je pravda. Jsou to pouze moje názory na trávu.

Kdy a kde
Trávu považuji za drogu, která může velice významně rozšířit životní obzory a zintenzívnit, zkvalitnit většinu složek bytí. Zároveň je to droga, jež může člověka vést k pasivitě a do stoky. Ne snad stoky sociální, ale rozhodně do stoky existenciální. Do stoky, kdy začneme na cokoliv kašlat, cokoliv nás přestane zajímat. V žádném případě tím nemyslím situaci, kdy by člověk měl natolik vypěstovaný návyk, že se jeho duševní obzor scvrkne na obstarávání drogy. Jde o stav, kdy se nám nepřestane (díky osobním dispozicím) permanentní zhulenost líbit a veškeré jiné zážitky s kladným nábojem považujeme za méněcenné nebo příliš pracně získávané. Jde o stav, kdy nepoužíváme THC, ale THC zneužívá nás.