Z protokolu o výslechu osmnáctileté Jarmily K.

Před rokem a půl jsem dostala od kamarádky dostala pytlíček se semínky konopí. Kamarádka mi řekla, že to koupila někde v Sempře. Chtěla jsem vidět, jak tato rostlinka vypadá, a proto jsem zasela asi čtyři semínka do skleníku na zahradě mých rodičů. Někdy v červenci 1992 mi rodiče vzešlé rostlinky ve skleníku vytrhali a vyhodili je na kompost. Já jsem pak v noci z těchto rostlin otrhala lístky a usušila jsem je. Již nevím, proč jsem to udělala, neboť jsem v časopise Reflex četla, že rostliny konopí se mají nechat na záhonku až do podzimu, jinak že nemají žádný účinek. Otrhala jsem lístky ze všech čtyř rostlin. Po usušení jsem je narovnala do krabice. Měla jsem ji uloženu na chatě pod skříňkou. Až do podzimu jsem si této trávy nevšímala. Až někdy na podzim téhož roku přišli ke mě na návštěvu dva spolužáci. Petr V., jeden z nich se mě zeptal, jestli nemám trávu. Já jsem mu řekla, že jsem si nějakou vypěstovala na chatě, ale že to nemá žádný účinek, protože to bylo vytrháno příliš brzo. On se sice smál, ale když jsem se jej zeptala, jestli to chce, tak řekl, že jo. Tak jsem mu z krabice odsypala do nějakého pytlíčku od cigaret. Asi před čtrnácti dny se mě Petr V. ptal, jestli ještě mám nějakou trávu. Já jsem se ho ptala, k čemu mu to je, protože to nemá žádné účinky. Již nevím, co mi na to řekl, ale chtěl to. tak jsem mu zase část odsypala do nějaké krabičky.