Zavírám pomalu oči,

nechce se mi spát, ale jistou ospalost cítím; uniknu. Usnu a pak se probudím a všechno bude fajn. Místo toho, abych usínal, se vedle mne na sedačce objevuje můj kamarád. Něco mi říká a já se mu snažím vysvětlit, že se s ním vůbec nebudu bavit, protože je neskutečný a vůbec tu nesedí. On mne ale přesvědčuje. Podívej se, kdo by to byl jiný než já.. Říká různé vtipy a já se směju - doopravdy se směju - debata probíhá jenom na úrovni myšlenek ve snu - spíše bych řekl nějakém tranzu. Avšak já se usmívám doopravdy. Sedím ve vlaku, zavřené oči a občas se začnu usmívat nebo pokyvovat hlavou na znamení souhlasu. Vlastně já doopravdy nevím, zda jsem odpovídal jenom ve formě myšlenek nebo také nahlas!!!