Nejdřív se mi chtělo někam odjet. Ale to by nebylo řešení. Pak mě napadla sebevražda. Šárka byla pryč, neměl mi kdo pomoct. Šel jsem na most do Sítné. Je tam takový pěkný údolí, díval jsem se na něj, pak jsem napsal dopis, dal si ho do kapsy a šel k zábradlí. Čekal jsem asi půl hodiny - pořád chodili lidé a já nechtěl, aby u toho někdo byl. Nakonec se objevili dva černí šerifové. Tak jsem jim zamával a skočil.

Pamatuji se, že jsem celou dobu mával rukama. Padal jsem nohama napřed, a na nohy jsem také dopadl. Pak chvíli nevím nic - vzpomínám si až na to, jak mě nakládali do sanitky.