Jméno, příjmení, rodné číslo, podpis

Dopis jsem sepsal, podepsal, a začal shánět podpisy. Pamatuji se, jak jsem se kdysi bál podepsat Několik vět. Doufám, že si stejně trapně připadali i ti, kteří mi nyní vysvětlovali, že do toho nejdou. Posílali mě do ... jako jeden muž. V televizních debatách velmi nonkonformní umělci, vyhlášení intelektuální knihkupci, slavní akademičtí hodnostáři... První, kdo se na dopis podíval a bez váhání podepsal, byl syndik Syndikátu novinářů ČR pan Rudolf Zeman.

Den poté, co jsem ho oslovil a on podepsal, mi doma zazvonil telefon. Pan Zeman mi nadiktoval několik telefoních čísel - a že to jsou lidé, se kterými o věci mluvil a kteří chtějí VOTOBII podpořit. Tak přibyl podpis spisovatele Jana Pelce a jeho manželky Jany. Pak se podepsalo několik kolegů z Reflexu. Ale pořád to bylo maximálně deset jmen... V Olomouci přátelé z VOTOBIE zatím obtelefonovávali novináře, připomínali termín soudu a připravovali tiskovky a besedy. A také tiskli Marihuanu.

Marihuana

V této knize jsou obsaženy pravdivé informace, které popisují proces výroby, pašování, obchodování a konzumace konopných drog. Upozorňuji všechny, kteří by se stali z knihy něco naučit, že se mohou dostat do konfliktu se zákonem či poškodit svoje zdraví. Publikování těchto informací je však mým nedotknutelným právem.

Držel jsem poprvé v ruce svou knihu a četl si toto motto, které má vytištěné na přebalu. A všechen strach, neklid a nervozita předchozích dní byla pryč. VOTOBIA do toho šla - i v situaci, kdy jsou trestně stíhaní, tuhle knížku vydali. A já v tom byl s nimi a už se to nedalo vzít nazpátek. Protože bylo tři čtvrtě na tři, pondělí dvacátého ledna, a ve tři začínala v Syndikátu novinářů tiskovka. Oficiální zahájení kampaně za svobodu slova a představení Marihuany - hmatatelného důkazu, že si prostě novináři, publicisté, vydavatelé a nakladatelé v této zemi dobrovolně náhubek nasadit NENECHAJÍ. Ve tři jsme v salónku plném k prasknutí zahájili.

Petr Jungling - jeden ze spolumajitelů - vysvětlil novinářům, že VOTOBIA v žádném případě nechce propagovat drogy - ale zároveň si nechce hrát na tatíčka, který ví nejlépe, co smí a co nesmí lidé číst. Proto bude informace o drogách a dalších kontraverzních tématech vydávat i nadále. Že tenhle proces totiž není procesem drogovým, ale soudem o svobodu slova. A že jakýkoliv pokus omezit svobodu slova vždy způsobí mnohem větší zlo, než je to zlo, před kterým se snaží cenzura společnost ochránit. Tomáš Koudela popsal svoje druhé trestní stíhání. Ivan Douda, který na tiskovku přišel, vysvětlil, že kuchařka nemá žádný reálný dopad na dění na drogové scéně, a proto je obvinění minimálně diskutabilní. A já rozdal podpisové archy. Rázem jsme měli o třicet podpisů víc.

Pak jsme museli mazat, protože v pět začínala v knihkupectví Žlutá ponorka na Letné autogramiáda Marihuany a první veřejný sběr podpisů.

Fronta před knihkupectvím měla snad třicet metrů. A nebyli to žádní feťáci - přišli především mladí lidé, ale nejméně polovina zjevně neměla nic společného ani s trávou, natož pak s jinými drogami. Na rozdíl od našich oficiálních intelektuálů a nonkomformistů totiž pochopili, že v cause kuchařky se nejedná o drogy, ale o svobodu. V sedm hodin večer jsme měli první stovku podpisů.