Blažena Blažková, Březová

Ani dnes nemám postoj k celé věci promyšlený do té míry, abych si byla jista případnou nutností legislativních změn. A to z následujících důvodů:

a) § 188 a trestního zákona se týká činnosti, kterou osobně považuji za trestuhodnou. Člověka, který přesvědčuje druhého, aby si začal s nějakým návykovým svinstvem,by mělo být možné trestně postihnout.

b) Záměr příslušného zákona zjevně nemířil proti šíření pravdivých informací. Pokud by byla možná podobná interpretace jako je ta, z níž vychází pan státní zástupce Prouza, pak by musela stejnou skutkovou podstatu naplnit každá kuchařka, ve které se popisuje, jak vařit kávu, každý zveřejněný recept na koktejl, který předpokládá použití vermutu. O rozhovorech exministra spravedlnosti, který opakovaně zálibně líčí požitek poskytovaný kouřením dýmky nemluvě, a o tabákové reklamě již vůbec ne. Podle mého názoru použil pan soudce, který poprvé žalobu odmítl, to jediné, co bylo v souladu s příčetnými interpretacemi zákona.

c) Každý paragraf trestního zákona poskytuje určitý prostor pro interpretaci ze strany soudce. Ve Vašem případě se jedná zjevně o dvě poměrně široce vymezené činnosti. V první řadě o "svádění". Svádění je poměrně zajímavá činnost, která v sobě ovšem jako jedna z nejrozšířenějších forem mezilidské komunikace zahrnuje obrovské spektrum strategií a taktik. Ale nechtěla bych vidět zblízka milostný život člověka, který se domnívá, že podmínkou "svedení" je předchozí četba sexuologických příruček. V druhé řadě jde o činnost, jíž vyvíjí ten, "kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří". To je jistě formulace, která není "trottelsicherheit". Její zúžení by asi zabránilo tomu, aby napříště nemohly vznikat absurdní kauzy podobné té Vaší. Jistě si však dokážete představit široké spektrum trestuhodných činů, kterých se tato formulace týká.