Studuji tedy dál jeho dopis:

"Na rozdíl od vás si nemyslím, že pana Koudelu stíhám za vyslovený názor, ale za finální produkt - formu tohoto názoru, v níž spatřuji naplnění znaků stíhaného trestného činu."

"A jaká forma kritiky by pro vás byla únosná?" Vyndavám si při tom z tašky nějaké papíry a z nich se na policejní stůl vykutálí tři konopná semínka. Chvíli se bavíme, jestli je panu Rytířovi nemám nechat na jaro, ale nakonec si je vezmu nazpět. A pan Rytíř se vrací k mojí otázce: "Snad by šlo říct: Jsem hrubě nespokojen s rozhodnutím státního orgánu, které dle mého mne omezuje na mém právu hlásat svobodu slova." Ještě se dozvím, že hodnotit trestní stíhání za kuchařku jako projev fašistického a komunistického chování nelze, neboť státní orgán nepřekročil své pravomoci a tudíž, jelikož nežijeme ve fašistickém státě, nemůže být krok státního orgánu fašistický. A že slova fašistický či komunistický mohou hýt chápána jako urážky. Tak se pana nadstrážmistra zeptám, zda byl v KSČ, a on přisvědčí.
Rozcházíme se jako přátelé. Škoda, že mu nemůžu ta semínka nechat.