Fízlárna

je termín, o kterém jsem předpokládal, že zanikl s koncem socialismu. Nikoliv - v Olomouci dosud návštěvníka policie vítají jako na starobolševické fízlárně. Dvojí dveře - jedny malé, pro pěší, druhé velká vrata. Zazvonil jsem na ty malé, kdosi zabzučel, já otevřel a vešel dovnitř. Z kukaně vrátnice vyběhl stařík nevysoké postavy s visačkou Policie ČR a zaječel vysokým hláskem: "Co lezete těmahle dveřma! A kdo vás vůbec pustil!" Na visačce měl napsáno, že se jmenuje Eduard Němeček. Vyfotografoval jsem si ho, a požádal, aby mě ohlásil k řediteli, kam si na něj půjdu stěžovat. Po chvíli to usmlouval (už krotší - pohrobci komunisticko-estébáckých mravů jsou odvážní do momentu, kdy se na ně zadupe) na zavolání nadstrážmistra Rytíře. Ten mě uvedl do své kanceláře a vysvětlil, že má z causy Tomáše Koudely, kterou dostal přidělenou, velkou radost. "Soudci budou mít plat čtyřicet tisíc měsíčně, státní zástupci mají dvacet. Nepříjemné případy samozřejmě vysvětlujeme novinářům my vyšetřovatelé, kteří máme měsíčně deset." Pak mi věnoval xerokopii otevřeného dopisu, který mu posílá pan Petr Dvořáček z Hanáckých novin (dopis otiskly). V článku se mimo jiné píše: Ve faktu trestního stíhání za vyslovený názor spatřuji i já prvky fašistického, omezujícího a totalitního chování. I já mám dojem, že nás tu opět hlídají komunističtí pohrobci. ... Pevně doufám, že mne za tyto veřejně projevené názory budete rovněž trestně stíhat."