ZAKÁZANÁ MEDICÍNA

Autobus zastaví v Hořicích na náměstí, já vystoupím a rozhlížím se. Přistoupí ke mě bělovlasý muž a ptá se, zda jsem to já. Přitakám a muž mi podá ruku. "Já jsem Josef Ponikelský." Ukáže rukou do rohu náměstí k zaparkovanému Favoritu: "Támhle máme odvoz..." Vykročí směrem k autu - a jde pružně, křepce, jako člověk ne sedmdesátileý, ale o generaci mladší. Náhodný pozorovatel by mu hádal o deset let míň. A zaručeně by nepoznal, že pan Ponikelský trpí Parkinsonovou chorobou.

Ve Favoritu čeká syn Josefa Ponikelského a odveze nás na okraj města, do vilové čtvrti. Vystoupíme a vstupujeme do vily, kterou pan Ponikelský starší spolu s manželkou vybudoval vlastníma rukama. "Tady nebyl jediný řemeslník!" zdůrazní hrdě. Procházíme zahradou a já už na dálku rozeznávám povědomé obrysy mohutných stvolů. "Marihuaně se letos daří!" přikyvuje pan Ponikelský. U vily totiž rostou čtyři mohutné keře konopě seté - Cannabis sativa. Rostliny, ze které se vyrábí marihuana.

Pan Ponikelský mne provede vilou (maně vzpomínám na mediální prezentaci kuřáků marihuany, kteří v podání novin a časopisů obvykle zahnívají ve sklepních brlozích) a obdivuji konstrukci schodiště. Pak dostávám kafe a pan Ponikelský přináší několik šanonů dokumentace a alba fotografií.

Parkinsonova choroba