Při kouření

by se člověk měl věnovat především sobě. Svým myšlenkám, svým asociacím, svým vnitřním obsahům. Pokud po trávě promýšlíte svoji životní situaci, svoji ontogenezi a perspektivy, docházíte ke dvěma základním poznatkům. Především - všechno, co jste v životě udělali, jste mohli udělat elegantněji, efektněji, efektivněji, kvalitněji, s menší námahou a větším ziskem, bez ostudy a chyb. Za druhé: Všechno, co jste v životě udělali a prožili, zanechalo nějaké stopy. Není třeba se za to stydět a nijak se (nebo toho) litovat, vyčítat si to a trpět tím. Není to třeba především proto, že to už nezměníte.