Rodiče mi nic nevyčítají.

Jsou rádi, že jsem se z toho dostal, i když ležet tu budu nejmíň šest týdnů. A teď, dodatečně, mě to mrzí. Bylo to zbabělé a bezohledné. Jsem vděčný - a vlastně nevím komu nebo čemu - že jsem naživu.

Člověk neustále něco hledá, snaží se něco stihnout, musí něco udělat. Chtěl jsem tam najít klid a hlavně svobodu, která nepřestane."

Jakubovi je dvacet. Jeho dívce sedmnáct. Když skočil, nebyl pod vlivem žádné psychotropní látky - ani alkoholu, ani marihuany. To potvrdil i lékař anesteziologicko-resuscitačního oddělení,kam Jakuba převezli.

Přežil. Zlomená hlezna, jeden obratel, prasklá pánev, fraktura lokte levé ruky. Pro pár kytek konopí. První ovoce represe.