Nemám s ní moc o čem mluvit. Není proč jí cokoliv vysvětlovat. To, že kluci jsou v patnácti zvědaví a láká je věc, o které se mluví, bere jako samozřejmost. To, že brát v patnácti drogy je o pár facek, ví také. Už mu je dala. Na to, že se teď potřebuje o drogách něco dozvědět, nepotřebuje moje rady. V tašce má knížku Drogová závislost od dr. Presla. Tak jí znovu a znovu zdůrazňuji, že se nemá za co stydět, že jeden joint v patnácti nutně neznamená v šestnácti heroin a v osmnácti smrt. Ale oba dva víme, že se okolí teď pokusí (s těmi nejlepšími úmysly) udělat vše, aby další osud jejího syna vypadal právě tak.