Kolem čtvrté ráno

jsme se dopotáceli do domu, který slouží universitě jako ubytovna pro hostující pedagogy. Odemkli jsme dveře našeho třílůžkového pokoje a hodlali ulehnout. V tom momentě jsme zjistili, že v jedné z postelí leží starší pán a spí. Vycouvali jsme a šli vzbudili správce. Produkčním nedopatřením jsme se - téměř v posteli - sešli s významným lingvistou. Sousední pokoj byl prázdný, byly v něm však pouze dvě postele. Uznal jsem, že jako nejmladší to musím vzít na sebe, a potichoučku se sunul do místnosti se spícím docentem. V momentě, kdy jsem si gratuloval, že jsem ho nevzbudil, mě pan docent oslovil. Krátce jsem se mu představil a ulehl. Pak jsem se podíval na hodinky. Pylo půl páté ráno.