Drogy z nás dělají

naprosté loutky v chemickém opojení. Konáme tak, jak si chemické sloučeniny přejí. Nejsme schopni nijak vlastně uvažovat. Drogy vypnou některé naše funkce a my pak tak podle toho vypadáme. Moc mě bolí zuby. Vlastně...
Bylo by mi krásně, kdybych nic nemusel. Sedět někde v teple na louce, sám nebo se svými nejbližšími a povídat si. Proč to takhle nemůže skončit... protože se to někde podělalo. Proč jedu zpátky sám? Kde jsou všichni... také se zfetovali... dopadl jsem ještě realitivně dobře. Proboha.
A kde mám nějakou muziku, to ticho je tafy hrozný... no, zas takový tichi tady není. Slyším jak jede vlak... moment, já ho slyším dvakrát... jeden vagón, ten před náma... drc, drc... a teď ten náš, stejné drc,drc... já vlastně slyším budoucnost--- která se následně stane skutečností. Slyším, co se stane a slyším zvuky, které přijdou. Nevím, nechápu to.
Zbláznil jsem se... tak moment, sakra!! Jak jsem se mohl zbláznit?! Je to opravdu možné? PROČ MI TO NIKDO NEŘEKNE!!! Vždyť já o tom vlastně nic nevím - nikdo o tom nic neví, všechny informace co mám jsou buďto mé vlastní experiences nebo někoho jiného. Neexistuje nikdo kompetentní, kdo by mi něco řekl, co je pravda a co ne! nebo mají opravdu pravdu, ti, co říkají, že je to svinstvo, ať si dáváme bacha a zakazují nám to...?