Sedmnáctiletá

Šárka byla nesvá. Nervózní. Nejdříve jsem to přičítal přítomnosti dvou redaktorů slavného týdeníku. Nakonec jsem ale pochopil, že se trápí. Má výčitky. V roce 1989 jí bylo čtrnáct. Zkušenosti s StB, které se můžou při jednání s naší obrozenou a demokratickou policií hodit, prostě nemá. Proto se cítí provinilá. Myslí si, že selhala.

"Přijeli jsme v sobotu ze zájezdu do Švédska. Do autobusu vběhla moje maminka a říkala, že se Jakub pokusil o sebevraždu, ale že je v pořádku. Nic jsem nechápala. Vyšli jsme ven a sebrali nás. Sedly jsme do policejního auta, a jeli do jejich kanceláře. Když se mi maminka pokusila něco říct, policista ji okřikl. Nejdřív se mnou udělali předběžný výslech - nic mi nepřečetli, žádné poučení, a nikdo se mi nepředstavil jako psycholog (u výslechu mladistvého psycholog být musí, pozn. autora). Pak mě převezli na druhou policejní stanici, přečetli mi poučení, ale řekli mi, že vypovídat musím. Nikdo z obviněných není můj příbuzný (to znamená, že ji nutili vypovídat proti člověku, se kterým chodí a kterého má ráda, pozn. autora). Ptali se, jestli kouřím trávu, od koho ji mám, kdo ji pěstuje, kde jsou políčka, kde Jakub suší. Vyhrožovali, že by mohli stíhat maminku - řekla totiž v autě něco v tom smyslu, že na trávě vůbec nezáleží. Že se mohl zabít člověk. Vyhrožovali. Tak jsem jim všechno řekla a teď si to vyčítám."

Propagátorům a tvůrcům represe nelze než gratulovat. Sedmnáctiletá dívka se trápí, protože ji, zmatenou a nezkušenou, donutili vypovídat proti někomu, koho má ráda. Bravo!