Nebýt psychedelik,

byla by dnešní společnost méně tolerantní k odlišnosti a celá řada menšin by byla oficiálně diskriminována!!!

Teze třetí: Mnoho fyzicky zdravých lidí potřebuje i "tvrdé" drogy k plnocennému životu bez utrpení.

V první a druhé tezi jsem obhajoval konzumaci přírodních a psychedelických drog. Látek, které nevytvářejí fyzickou závislost. Nyní se dostávám i k drogám "tvrdým", k "jedům". K látkám, jejichž užívání povede ke vzniku závislosti. K heroinu.

Je potřeba si uvědomit, že člověk je bytost biopsychosociální. A porucha v kterékoliv vrstvě může u disponovaného jedince způsobit takové psychické utrpení, že nezvládá život za střízliva. Je celkem jedno, jestli se jedná o člověka s těžkou neurózou, o hraniční osobnost, o člověka chronicky a od dětství citově deprivovaného či o člověka po otřesném infantilním sexuálním traumatu. Je to prostě trpící člověk. A dokud si nepomůže - Diazepamem, antidepresivy, heroinem - žije v pekle.

Moderní psychiatrie tuto tezi akceptuje. Málokterý psychiatr či praktický lékař je však ochoten psát takto postiženému člověku psychofarmaka, která jej jeho utrpení zbaví. U našich lékařů doposud přežívá moralizující postoj, že pacient má být veden k jakémusi abstraktnímu "zdraví" - přestože u celé řady nemocí, a duševních poruch obzvláště, to "uzdravení" moderní medicína neumí. Málokterý lékař - především jedná-li se o mladého a fyzicky zdravého pacienta - je ochoten akceptovat, že ten člověk psychicky trpí natolik, že potřebuje tlumit bolest psychofarmaky. I za cenu vypěstování závislosti bude s těmi psychofarmaky jeho život méně tragický než bez nich. I kdyby se jednalo o opiáty...