Kudy dovnitř?

"Jsem zapřisáhlý nekuřák..." vysvětluje pan Ponikelský. "Uvažoval jsem tedy, jak do sebe konopí dostat. V období, kdy roste na záhonu, žvýkám denně jeden středně velký list. Co však dělat v zimě? Užívám dvě cesty. Jednak - piju sirup z kořenů samičích rostlin sklizených na podzim. Za druhé užívám prášek. Ve dvou koncentracích. Slabý - z listů, silný z palic samičích rostlin. Rostlinný materiál nejdříve pomalu zahřeju v troubě na osmdesát stupňů Celsia. Tím se stane křehkým - pak jej rozemelu na tříštivém kávomlýnku. Užívám jej buď v cukroví, nebo přímo prášek - špetku jednou denně."

Kromě vnitřního užití pan Ponikelský zkouší i užití vnější - v mládí měl úraz, při kterém si zlámal kotník na levé noze. Dnes, ve svých jedenasedmdesáti letech, má v kotníku bolestivou artrózu. Bolesti mizí, když kotník maže mastí z konopí.

Mast vyrábí tak, že dvacet dekagramů konopných palic vloží do hrnce s kilogramem sádla a hodinu a půl smaží na mírném ohni tak, aby konopí nezčernalo. Poté asi dvě minuty převaří ve vodní lázni - tím odstraní zápach. Sirup vyrábí tak, že dvacet dekagramů kořenů samičích rostlin jeden a půl hodiny vaří v papiňáku. Pak scedí, přidá kilo cukru, kyselinu citronovou kvůli chuti a kyselinu sorbovou kvůli konzervaci.