Druhý den jsme odfaxovali dopisy politikům, kteří se alespoň okrajově věnovali drogám - žádost o zrušení paragrafu 188a. ODS, ODA, sociální demokracie. Přes únosné politické spektrum. A šlo se na tiskovku. Eva Hrindová z VOTOBIE, která zvala novináře a připravovala tiskovku, zářila. Měla proč - tak plno nepamatuji.

Majitelé VOTOBIE řekli (viz výše), odpověděli (viz výše) a šlo se na autogramiádu. Pak na besedu (viz výše). A pak jsme měli co dělat, abychom nepadli na hubu. Za sedm hodin měl začít soud.

Ráno došla odpověď poslance dr. Ivana Langera (ODS). Diuplomaticky naznačil, že on sám není zastáncem represe, ale rozhodnout že to musí soud. V soudní budově bylo natřískáno. Nakladatelé usedli na tvrdou lavici, státní zástupce Prouza nepřišel, místo něj tu byl pan Ladislav Jarnot. Nakladatelé odmítli vypovídat, znalec, který posuzoval kuchařku, mimo jiné uvedl, že knihu samozřejmě vlastní, neboť kuchařina je jeho koníčkem. Autorka iniciačního článku v Pulsu říkala takové věci, až jsem nevěřil, že je opravdu jeho autorkou. Článek totiž - na rozdíl od výpovědi - dával alespoň jakýs - takýs smysl. Když jsem jí před soudem fotografoval, začala mě oslovovat "kolego", což se mě dotklo. Pak mi vysvětlila, jak ráda čte moje články. BUM ŠANKAR!