V klidu a pohodě

Šel jsem na shromáždění s velkým strachem. Na pozvánkách, které kolovaly mezi lidmi, totiž nebyl nikdo podepsán. A anonymům zásadně nevěřím. Navíc - jediná láhev vržená z davu rukou opilce nebo zperníkovaného narkomana mohla celé snažení proti válce s drogami znevěrohodnit a zmařit. Když se shromáždila první stovka demonstrantů. trochu se mi ulevilo. Ani opilci, ani zbědovaní narkomani totiž nepřišli. Zdrcující většinu demonstrantů tvořili lidé žijící JINAK NEŽ KONDELÍK A VEJVARA. Lidé, kteří nechtějí, aby za ně myslelo SS (SOUDRUH STÁT). Lidé, kteří o sobě chtějí rozhodovat sami, lidé, kteří se necítí poddanými křesťanskodemokratické či ouřednické vrchnoti, ale svéprávnými, svobodnými občany.

Demonstrace neměla žádné vedení nebo pořadatele - ale nedošlo k nejmenšímu incidentu. Transparenty, projevy do megafonu, pak prohlášení pro senátorky a senátory:

Shromáždili jsme se zde proto, abychom vyjádřili nesouhlas nad parlamentem schválenou novelou paragrafu 187 trestního zákona. V současné době, kdy se Česká republika zapojuje do struktur Evropské unie a kdy se hovoří o zdokonalování zákonodárství v naší zemi, naši zákonodárci schválili novelu zákona, která je po legislativní stránce naprostým diletantismem. Vágní formulace textu otevírá prostor pro persekuci prvokonzumentů, náhodných uživatelů a dokonce i politicky či jinak nevhodných. Otevírá prostor pro korupci policejních úředníků, pro dalí bujení státní administrativy a pro zatěžování soudů trestnými činy, jejichž společenská nebezpečnost nedosahuje ani v nejmenším nebezpečí majetkové či násilné kriminality. Po odborné stránce, jak zdravotní, sociologické i ekonomické je zřejmé, že trestnost držení drogy společnosti v ničem neprospěje.

Z mnohaletých zkušeností Evropské unie a Spojených států amerických vyplývá, že tyzo formy řešení protidrogové politiky jsou velmi nákladné a kontraproduktivní. Zavedení trestnosti držení drog pro vlastní potřebu způsobí v prvopočátku vysoký nárůst cen na trhu s drogami a tím zvýší spotřebu finančních prostředků závislého narkomana. Dlouhodobým efektem tohoto jevu bude zvýšená míra pouliční kriminality, násilné i majetkové trestné činnosti. Druhotným jevem bude pak neustálé zvyšování státních výdajů na potírán této kriminality. Skutečnost, že Česká republika patří doposud mezi země s nejnižším počtem H.I.V. pozitivních uživatelů drog se stane minulostí. Státem vynaložené prostředky na vybudování nízkoprahových zařízení přijdou vniveč. Největší prospěch tento zákon přinese těm, kteří se obchodu s drogami věnují a kteří jsou jedním z hlavních viníků drogového problému.

Čtení prohlášení naslouchalo několik senátorů - ale jak jsem zjistil, byli to senátoři, kteří bez ohledu na demonstraci chtěli novelu vrátit Sněmovně k přepracování - senátoři zavrhující "war on drugs". Byli sice převlečení do parlamentních montérek, ale například Josefa Pavlatu (ODS) prozrazovalo propíchnuté ucho. Bez ohledu na obleky neměli konformní mozky a ochotu trestat druhé za to, že vypadají jinak než představa chlapce z venkova. Ještě jsem pořád doufal, že ta skupinka senátorů sledujících demonstraci je reprezentativním vzorkem Senátu.

Pak se skupina demonstrantů vydala do budovy, aby předali šest tisíc podpisů pod peticí odmítající trestnost držení drogy. Ochranka za nimi zabouchla vrata, aby se demonstrantů dovnitř nedostalo moc. A Sid Hošek (Plexis) poděkoval demonstrantům za účast a požádal je, aby se v klidu a tichu rozešli. Což se stalo. Transparenty zůstaly ležet na dlažbě Valdštejnského náměstí jako memento. A Senát začal jednat.