O bezmoci občanské...

Když se v Lidových novinách objevil článek o sedmnáctileté Lence K., zvážil jsem, co jako občan mohu proti bezpráví, kterého se na ní stát dopustil, dělat. V té době ještě fungovala ČNTS - televize spravovaná Janem Vávrou - a točila publicistické pořady v naději, že se jí podaří zahájit vysílání. Nabídl jsem jim tedy téma. Za tři dny nato jsme se štábem vyjížděli na jižní Moravu.

U Mikulova se to zelená na každé mezi. Cannabis - konopí - je totiž přirozenou součástí ekosystémů jižních částí České republiky, na celé řadě stanovišť tam divoce roste konopí, které se dá po usušení použít jako marihuana - byť nepříliš kvalitní.

Natočili jsme stovky divokých kytek, natočili jsme rozhovory s místními zemědělci, kteří chápou divoké konopí jako normální plevel, s botanikem mikulovského muzea, který potvrdil, že konopí kolem Mikulova roste, kam se člověk podívá, a skončili jsme na Nejvyšším státním zastupitelství. Ne že by nás sebrali - dojeli jsme tam dobrovolně, byli jsme objednaní, a jeden ze státních zástupců nám byl připraven na kameru odpovědět na základní otázku: Co může občan proti nesmyslnému zákonu, podle kterého je trestné pěstování rostlin, které u nás běžně rostou divoce, dělat?

Pan státní zástupce do kamery vysvětlil, že je možné iniciovat změnu zákona - oslovit některou z osob, které mají legislativní iniciativu (právo navrhovat zákony) a přesvědčit ji o nutnosti zákon změnit. Osoba vybavená legislativní iniciativou pak hodí na papír návrh novely a navrhne ji k projednání Poslanecké sněmovně.

Když jsem se - nejsa právníkem - optal, kteréže to ty osoby jsou, pan státní zástupce odpověděl, že poslanci, senátoři, skupiny poslanců, a prezident republiky.

Václav Havel napsal řadu filosofických knih o nutnosti občanské angažovanosti, o tom, že člověk - občan - se musí v momentě, kdy moc zešílí a začne se dopouštět bezpráví, této moci postavit. Oslovit ji, vyzvat ke změně. Párkrát za život to také udělal - a také ho za to bolševická moc zavřela do kriminálu.

Václav Havel se navíc do kriminálu poprvé dostal poté, co se veřejně zastal (Charta 77) undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. Skupiny, která se nelíbila moci, skupiny, jejíž umělecký vedoucí Ivan Martin Jirous byl bolševikem stíhán za pěstování konopí, skupiny, jejíž členové se s Václavem Havlem znali, v jejichž prostředí se pohyboval a kde se tráva kouřila už od sedmdesátých let. Václav Havel proto musí jaksi "na vlastní kůži" vědět, že pěstování a kouření trávy není nic trestuhodného.

A tak jsme z brněnského Nejvyššího státního zastupitelství jeli zpátky do škarpy za Mikulovem, já natrhal asi šest kilo divokého konopí (množství evidentně větší než velké), v nejmenovaném květinářství jsme nechali za stovku z otepi Cannabis svázat reprezentativní kytici a odnesli ji do podatelny Pražského hradu. Pro paní Havlovou. Ke kytici byl přiložen článek Marka Jehličky z Lidových novin. Jmenoval se SEDMNÁCTILETÁ DÍVKA BUDE PYKAT ZA TŘI ROSTLINY KONOPÍ. A můj dopis prezidentu republiky, aby inicioval zm, ěnu drogového zákona, protože začíná být zneužíván proti dětem.

Den nato jsem si v denním tisku přečetl, že v kanceláři prezidenta kytku ode mne zničili. Nepsali, zda ji zničili vyhozením, nebo vykouřením - z úsporných důvodů doufám, že platí varianta B. Za týden však přišel z Hradu dopis, ve kterém mi ředitelka legislativního odboru píše: "Přesto, že prezident republiky výše uvedenou novelu vrátil Poslanecké sněmovně z důvodů, které jsou vám jistě známy, nemůže iniciovat změnu trestního a přestupkového zákona, neboť do jeho pravomocí nespadá zákonodárná iniciativa."

Sehnal jsem si Ústavu a dočetl se, že paní ředitelka má pravdu - že legislativní iniciativu měl prezident za federace, dnes už ne. A že ten sympatický státní úředník z Nejvyššího státního zastupitelství, kterého si tam platíme na to, aby znal zákony této země, nezná ani ústavu... Neschopnost našeho úřednictva mě už neděsí - zvykl jsem si. Děsí mě však, že mezi poslanci a senátory nevím o nikom, kdo by měl podobnou životní zkušenost jako Václav Havel. A tak jsem nevěděl, na koho se vlastně obrátit. Navíc - zdrcující většina osob vybavených dle Ústavy legislativní iniciativou je členy některé z našich politických stran, a ty se odprava doleva už zkompromitovaly do té míry, že od nich nelze nic pozitivního čekat.