Myšlenky to byly "nové" asi třicet let a samozřejmě jsem na ně nepřišel sám - byl jsem tehdy tiskovým mluvčím navě a na chvíli vzniklé Transnacionální radikální strany, legalizační argumenty jsem měl opřené o jejich dokumetaci, a strana sama (vzniklá v Itálii) se legalizace marihuany dožadovala už od šedesátých let. Na tiulu Zrcadla, kde článek vyšel, byla nádherná kytka skunku a tučný nápis "Chceme legalizovat marihuanu!!!"

A byl jsem v tom až po uši. Zatímco na předchozí články přišly tak dva či tři dopisy, na anketu v článku o trávě - ve které jsem se čtenář ptal, co si o legalizaci myslí - přišlo víc než šestnáct set odpovědí. A všichni byli pro...

Přes noc jsem se stal jediným, kdo veřejně artikuloval zjevně velice živé témy a velice aktuální požadavek. Samozřejmě se to zdálo jako velice snadný ukol - vždyt bylo po revoluci a bylo jasné, že ted už se bude o věcech racionálně diskutovat, že se společnost bude řídit rozumem, a ne bludy, a že to v nejhorším zařídí Václav Havel, protože se kvuli undergroundu už jednou zavřít nechal a ted je prezident...