Nesourodost nabízeného zboží (pultíky se opakovaly s malými obměnami po celé Lucerně) vybízela k sociologické analýze publika. Bylo tu všechno. Skini. Punkeři. Metalisti. Underground. Pánové v kožených bundách a se studenýma očima. Notoričtí narkomani. Máničky. Sem tam nějaký novinář. Prostě co hrdlo ráčí. Můj původní dojem se opakoval. To bude průser!

Nad pódiem ověšeným symboly marihuany visela v kořenáči vzrostlá rostlina. Údajně se objevil jaksi člověk z východu Slovenska, kterého nikdo neznal. Předal květináč, zmizel a už ho nikdy nikdo neviděl.

Po velice neoficiálním oficiálním zahájení začala hrát hudba. Většinu skupin jsem neznal, ale atmosféra se rozjížděla skvěle. Vydal jsem se tedy hledat nejdůležitější očekávanou atrakci - stoly s hromádkami trávy. Nebyly ani stoly. Procházel jsem proto sálem i přilehlými prostranstvími a větřil jak policejní knírač. Bylo devět večer. Nic.