V Amsterodamu se tak nestalo...

V Amsterodamu také nežijí Češi. Holanďané jsou po stovky let zvyklí zodpovídat sami za sebe, vycházejí z tradice, kontinuity. Lidé v této zemi se teprve vzpamatovávají z historické epochy, kdy o ně pečoval socialistický stát a vlastní zodpovědnost byla téměř trestná.

Takže by jejich ´drogovou zodpovědnost´ měl hlídat stát?

To dokonce ani nejde, zodpovědnost za sebe sama nelze delegovat na instituci. Legislativa však nesmí pomáhat tomu, aby se vznikající společenské normy formovaly horším směrem, než je nezbytně nutné. Proto u nás legalizace nepřichází v úvahu.

Je možné rozlišovat mezi drogami v Čechách a v Holandsku?

Ano i ne. Drogy jsou globální problém a obecné principy hledání řešení jsou samozřejmě shodné po celém světě. Konkrétní kroky je ale žádoucí dělat zcela specificky. Zohledňovat specifika dokonce na úrovni měst a okresů, nejen států. Dobrý příklad je třeba množství drogy, které podle mého návrhu zákona bude tolerováno jako množství pro vlastní potřebu. Ty kritizuješ návrh proto, že se ti nezdá dostatečně liberální. Oponenti ´z druhé strany´ názorového spektra napadají ono tolerované množství proto, že v západní Evropě je tolerované množství drogy trochu menší. Uvádím poznatky z praxe, ne výsledky nějakých krasodušných úvah. V našich podmínkách, na rozdíl od západní Evropy, je obvyklé, že se narkoman pokouší koupit heroin ne na ulici od postávajícího dealera, ale v trochu větším množství, v řádu gramů, od překupníka. Pokud koupí tři nebo čtyři gramy najednou, obvykle mu na uspokojení denní potřeby drogy stačí asi pět set korun. Pokud by držení onoho třígramového balení bylo trestné, přineslo by to jeden z možných výsledků: Buď by se represe obrátila proti závislým, což je nepřípustné. Nebo by to vyhnalo narkomany k pouličním dealerům, kde by ovšem za denní dávku utratili asi dvojnásobek. Potřebovali by tedy denně nakrást dvakrát tolik než dnes, výrazně by vzrostla