Je to samozřejmě úplně naopak,

než se snažíš vysvětlit čtenářům. Do politiky - pokud se tak prezentace návrhu zákona o drogách dá nazvat - jsem vstoupil, protože mi nic jiného nezbylo. Nejdřív mě pan ministr Němec vyhodil z komise. Přestože se mě to dotklo - minimálně forma, kterou to udělal - nešlo o žádnou osobní tragédii. Celou dobu, ve funkci generalniho sekretare, jsem se snazil udrzet kontakt s praxi, tudiz pro mne nebyl problem po odchodu z Uradu vlady vratit se okamzite ke sve puvodni profesi = psychiatrii a terapii zavislosti. Proto jsem žádnou potřebu začít výrazněji zasahovat do věcí veřejných necítil a ani do nich nezasahoval.

Ještě po vystoupení pana poslance Severy s jeho prvoplánovým a líbivým návrhem mě nic podobného nenapadlo. Když jsem se ale setkal s panem poslancem v televizní Aréně a zjistil, že jeho návrh získal masovou podporu diváků, uvědomil jsem si, že je zle. Ten návrh by de facto kriminalizoval uživatele drog, a tedy lidi bud nemocne jez je potreba lecit, anebo experimentatorz, prevazne mlade lidi, mozna nezodpovedne, ty kteri chteji riskovat, ale ktere bezpochyby neni ucelne ani lecit /nejsou nemocni), ani zavirat do kriminalu /nejsou zlocinci). A to se mi zda jako velmi očividný nesmysl. Takže jsem pochopil, že lidi nový drogový zákon prostě chtějí a potrebuji. Chtějí, aby ´s tím uz konecne někdo začal něco dělat´. A nezbylo, než abych začal něco dělat. Ovšem - na rozdíl od pana poslance Severy či pana ministra Němce - prosazuji zákon, který by něco řešil. Na rozdíl od obou politiků, kteří prosazují onu předvolební mucholapku, se totiž drogovou problematikou zabývám celou svou profesní kariéru. Takže mohu - s tím, že jsem osobně poznal drogovou problematiku v rade zemi světa - říct, že jejich návrh by vedl jen ke zhoršení drogových problémů.

Takže v tvém vstupu do politiky není osobní ambice...