Vyšerpali jsme všechny možnosti demokratického postupu, který je občanům dostupný. A mnoho jsme si od nich neslibovali. Naše dopisy se proto dovolávaly jednoho z posledních nedemokratických institutů této země - prezidentské milosti. Oba byly adresovány prezidentu republiky. Ten Markův byla žádost o milost pro sedmnáctiletou Lenku K., odsouzenou za tři kytky na hnoji. Ten můj nazýval současný stav "zneužíváním drogového zákona proti dětem" a končil větou: "Nemůžete-li jinak, udělujte, prosím, milost každému, kdo bude stíhán za pěstování méně než dvanácti rostlin konopí či držení/kouření marihuany."

Dva dny později jsem byl pozván do Novy, do pořadu Áčko na téma "Ublížila mi marihuana". Když jsem dostal slovo, sdělil jsem, že mi tráva ublížila za těch dvacet let, co ji kouřím, nejvíc tím, že se nechala zakázat. A přečetl jsem dopis prezidentovi. Pak jsem objel Parlament, Senát a Hrad a rozdal v podatelnách příslušné dopisy.

Ve stejnou chvíli Marek Jehlička odeslal žádost o milost pro Lenku K. a dal veřejnosti k dispozici svůj telefon "konopného ombudsmana". Je to číslo 0602-820736. Kdokoliv bude stíhán za kouření/držení marihuany či za pěstování méně než dvanácti rostlin konopí, může se s Markem spojit - pokud dokumentace, kopie protokolů a podobné dokumenty prokážou, že nelže, Marek pro něj okamžitě požádá o milost.

Jak se bude situace dál vyvíjet, jsem nevěděl. Možnosti byly v podstatě dvě.

Buď prezident republiky Markově žádosti vyhoví, nespravedlivě odsouzené Lence K. milost udělí a vytvoří tak precedens. Ne právně závazný precedens - ale represní složky s největší pravděpodobností dají lidem pěstujícím pro sebe konopí na nějaký čas pokoj. "Kašli na to, Franto, Havel je stejně pustí!" (záznam z rozhovoru strážmistra Josefa K. a praporčíka Františka Š. nad nalezeným zákonem Cannabis).

Anebo ji milost neudělí a zradí tak svoje celoživotní filosofické dílo.



Do konce roku devadesát devět jí milost neudělil...