Pak jsem mezi ochrankou zahlédl známou tvář. Aby nedošlo k omylu - nikoliv mezi ochrankou Gang Production, ale mezi uniformami najaté agentury. Tvář, která se objevila 17. listopadu na Národní třídě. V červeném baretu. Věděl jsem o tom člověku, že měl soud, byl odsouzen, pak se odvolal... Teď byl tady v černém bombru se znakem. "Ne, nejsem zaměstnancem agentury. Jenom je dobrovolně a bezplatně ne svém volném čase cvičím." Taky dobře. Šel jsem hledat trávu.

K několika práskům jsem se dostal asi po hodině. V době, kdy bývá na koncertech nezameřených vůbec na nic zeleno. A přišel čas na zhodnocení "bezpečnostní situace" v sále. Ani jedna rvačka. Kromě několika zoufalců ležících dole na parketu minimum opilých. Skini tancovali vedle pankáčů a muži se studenýma očima sledovali Psí vojáky. Nikde nikdo nezvracel. A muž v uniformě v pořadí už třetí bezpečnostní služby spokojeně konstatoval: "Ve srovnání s jinými koncerty je tu mnohem menší bordel."