Večer

jsem zjistil, že autorizace není dokončena. Dvě třetiny poslední stránky. Ale nebyla to Vlastova vina - mému notebooku po čtyřech hodinách provozu dojdou baterie. Na čtyřech autorizovaných stranách se Kotoučkovi podařilo z rozhovoru udělat text výhradně o Kotoučkově egu, narcistní a zcela nepublikovatelný.

O několik dní později jsme tamtéž sklesle seděli nad notebookem. Kromě jiného, Vlasta do textu dopsal, že mu nesměla být udělena hodnost poručíka u hasičů, neboť nebyl členem Strany. U vedlejšího stolu seděla dívka, kterou oba povrchně od vidění známe. Kromě jiných nectností je Američanka z vyšší střední vrstvy. Měla v klubu nějaké jednání a teď, když skončilo, neměl ji kdo bavit.

Kotouček mi již chvíli předtím, než dívce odešla společnost, vyprávěl o své monogamii. Obsáhle, zevrubně a s mnoha anglickými obraty v řeči popisoval, jak své o dvacet let mladší manželce zásadně nezahybá. Ještě aby... Nechápal jsem přesně proč o tom mluví, když k nám Američanka přesedla. Kotouček plynně přešel do angličtiny. Nikoliv do té, jakou se dorozumívají cizinci mezi sebou, ale do té, jakou užívají Angličané. Proto jsem rozuměl každé páté slovo. Měl jsem však díky tomu dostatek času Američanku sledovat - a mohu kompetentně prohlásit, že to Kotoučkovi žrala.