Sešli jsme se za tím účelem v zahradní restauraci. Časné odpoledne. Požádal jsem Vlastu, aby mi stručně a krátce - než se dostaneme k legalizaci - pověděl o svém životě. Za necelé dvě hodiny, kdy jsme byli u osmnáctých narozenin, jsem trochu znervózněl. Čekal mě nepříjemný telefonický rozhovor. Ŕel jsem jej vyřídit.

Když jsem se vrátil, nalezl jsem v restauraci i Kotoučkovu o dvacet let mladší manželku s tříletým synem. Syn má nadváhu, je velmi důležitý, působí dojmem senátora a dle očitých svědků vypadá stejně jako jeho otec ve srovnatelném věku. Vlasta bez zaváhání pokračoval. "Bylo mi tedy osmnáct let - samý práh dospělosti..."

Bez ohledu na přítomnost manželky, pitval košatými větami svůj životní příběh a jak na potvoru vždycky vycházelo, že - samozřejmě bez jakéhokoliv záměru vypravěče - byl tím nejkladnějším hrdinou Vlastimil Kotouček. Když byl mezi sedmadvacátým a osmadvacátým rokem, začala padat tma. Poslal manželku, tichou a oddaně na něho hledící, i se synem domů. Pak jsme šli do klubu.