V rohu místnosti

jsme postavili dva stoly - na nich bude probíhat soutěž. Cedulky, archy pro hodnocení vzorků, vzorky, materiál pro balení jointů. V místnosti běžel elektrický konvektor, který ji spolu s dechem asi deseti lidí únosně vyhřál. Pak bylo půl jedné a Producent se významně podíval na hodinky: "Za půl hodiny začíná fungovat kyvadlová doprava!" Načež odjel do Města před hospodu, kde jsme se sešli ráno, odkud se měli v hodinových intervalech přivážet návštěvníci a soutěžící.

V místnosti se rozhostila nuda. Ti, kteří nebyli nominováni do poroty, balili jointy a hovořili o trávě. My, kteří jsme se nemohli zkouřit předčasně, jsme na střídačku četli Lidové noviny a přetřásali možnost zásahu protidrogového komanda. Kdosi začal vyprávět nějakou historku o dopravácích. V momentě, kdy vyřkl slovo POLICIE, ozvalo se rázné zaklepání na dveře. V místnosti zavládlo hromové ticho. Pak se otevřely dveře a dovnitř se vsunul drobný mánička. "Nechtělo se mi čekat na auto, tak jsem šel pěšky z (dejme tomu) Horní Dolní." smál se na vysvětlenou. Byl to první soutěžící. Horní Dolní je dvanáct kilometrů daleko - udělal si v patnáctistupňovém mrazu procházku. "Dal jsem si cestou jointa a přemýšlel o Elektrárně." Nechal jsem si vysvětlit, co tím myslí, a zjistil, že na dohled od vesnice, kde se koná pohár v pěstění Vlasů Šivových, stojí vlajková loď konzumu a ničení. Elektrárna, vyrábějící ekologicky naprosto nepřijatelným způsobem zbytečně spotřebovávanou elektrickou energii. A na jejím úpatí klíčí nová kultura, která přímotopy a mobilní telefony užívá jen je-li to nezbytné a svoje sebepoztvrzení nachází ne v konzumu oné přírodě ukradené elektřiny, ale v pěstování něčeho, s čím je člověku dobře i při svíčkách.