Early Scunk odvedl dobrou práci - bavíme se s Producentem jaksi "mimo soutěž", o věcech, do kterých mi nic není. Dozvídám se, že je o pár let mladší než já. A že jeho styl života respektuje stejné hodnoty, jaké mě kladla na srdce moje jedenadevadesátiletá babička (a které už její dcera, moje matka, víceméně nedodržovala). Pracuje, aby uživil rodinu - ne víc, nehoní se za penězi nebo symboly. Neřídí auto - nechává to na manželce, protože se na bezpečné řízení necítí a nechce nikoho oddělat. Vyhýbá se masité stravě a má víceméně "zelený" styl života. Je v klidu, usmívá se, nepředvádí se a není ani v nejmenším agresivní. Má v chování určitou noblesu, nadhled. Je všechno, jenom ne nějaká feťácká ruina. Mezi pořadateli je spontánní autoritou. Ve vztahu k trávě se striktně drží hesla "neprodáš".

Dokouřili jsme a šlo se spát. Producent nás vyprovodil a Pořadatelé si dohodli, kdo druhý den - den konání poháru - zařídí. Já se měl hlásit v deset ráno před nejmenovanou hospodou.

Našel jsem tam čtyři auta (organizovaná skupina?) a asi deset lidí víceméně spojených s provozem soutěže. Utvořili jsme kolonu a jeli. Asi čtyřicet minut. Vesnice, ke které jsme přijeli, byla tak malá, že v ní není ani hospoda - dům, ve kterém se mistrovství konalo, vypůjčil jeden z Pořadatelů. Byl neobydlený a spoře zařízený, a tak se veškeré dění soustředilo do největší místnosti - ostatní nebyly vytopené.

Producent vynesl z auta dvě obrovské tašky (parkovalo se snad dvě stě metrů od domu, kvůli policii) a začal vyndavat nezbytnosti. Obrovskou mísu těstovinového salátu s olivami - občerstvení pro porotce. Několik dýmek. Spoustu krabiček se soutěžními vzorky marihuany. Svíčky. A cedulky Cannabis Cup 96.