O hodinu později

přijely první várky návštěvníků - bylo jich nejvýš deset, ale já okamžitě ztratil přehled, kdo je host, kdo porotce a kdo soutěžící. Vzájemně se oslovovali křestními jmény. V půl čtvrté začali pořadatelé lehce nervóznět. Stále totiž chyběl předseda poroty. Dovezli ho kolem čtvrté - a já se pak dozvěděl, že má těhotnou manželku a v předvánoční době (v ostrém kontrastu s image, kterou mají u blbísků konzumenti trávy) si pronajal pouliční stánek a prodává oblečení - aby přivydělal pro rodinu. Takže se zdržel, neboť se hýbal kšeft a on živí rodinu.

Producent zklidnil už přeplněnou místnost a soutěž oficiálně začala. Všichni přítomní byli úplně "normální", o nikom z nih by si moje babička nemyslela, že "berou drogy". Každý z porotců dostal tabulku, do které zapisoval hodnocení jednotlivých modelů.

První dvě kolonky byly nadepsané sinsimilia a ganja. Hodnotilo se jako v ruské škole - nejvyšší hodnocení pět bodů. Sinsimilia je kultivar bez semínek, ganja je přírodní konopí. Každý vzorek (palice kolovala mezi porotci) každý hodnotitel přiřadil do jedné z kategorií a body vyjádřil, nakolik je povedený. V další kolonce se hodnotilo aroma - za syrova i při kouření. Další se týkala chuti a účinku - tam však bylo hodnocení od jedné do desíti.

První tři vzorky jsem se pokoušel o zachování kritického odstupu a hodnotil v rámci přihlášených vzorků (nakonec jich bylo do soutěže připuštěno šestnáct). Když ke mě ale došel joint číslo čtyři, uvědomil jsem si, že - alespoň co se týče účinku a chuti - jsou ve srovnání s obvyklým pražským kuřivem všechny soutěžní modely hodnotitelé výhradně nejvyšším skóre.