V půl jedenácté večer

bylo Vlastovi asi pětatřicet a zrovna jej při hledání opálů v australské poušti vysoušel vítr, který vypije i mladé blahovičníky. K našemu stolu přišla naše společná známá, která je trochu blázen a všichni to o ní vědí. Sdělila Kotoučkovi, kterého sotva povrchně zná, že si potřebuje za dva tisíce koupit tretry. Ten sáhl do kešeně a požadovanou sumu ji vyplatil. Dívka pak odešla. Nevím, jestli budoucí senátor zohlednil přítomnost tisku a možné zisky na hlasech, či zda šlo o spontánní akt. Každopádně bez hnutí brvou pokračoval: "Stromy nezachrání, ani když je zaléváš konví. Vítr je horký a suchý vítr je nemilostrdně vysuší..."

Když se v půl třetí ráno Kotouček zrovna vracel z emigrace, vyměkl jsem. "Tak to uděláme jako rozhovor o tvém životě. Teď to půjdu napsat." A potupně jsem uprchl.