Otazné je,

nakolik je dobré, nutné a přínosné odstraňovat samce. Je samozřejmě možné nechat jen nejsilnější - aby osivo na příští rok bylo co nejkvalitnější - ale rozhodně je škoda i méně statné samce jen tak vyhodit. Vždy se dají spotřebovat jako koření nebo k podobným účelům. Podobně zacházíme i s rostlinami z podřadného osiva, které jsme selektovali před klíčením. Tato semínka jsme rozhodili na nějakém odlehlém místě a ponechali jejich osudu. Pokud vzejdou, samozřejmě se rostlin neštítíme - postupem doby tak můžeme vypěstovat velmi odolný a nenáročný kultivar.

Pěhem roku

průběžně odstraňujeme plevel. Pokud na to nemáme čas nebo nejsme ochotni věnovat úsilí, stačí dvakrát nebo třikrát za sezónu vytrhat všechno býlí a půdu kolem rostlin zkypřit. Především je třeba dávat pozor na svlačce - ty dokážou ovinout stonek tak srdečně, že konopi zahubí. Již po krátké době, když uvidíme růst našich květin, pocítíme nesmírné uspokojení - uspokojení, jež se nedá srovnat s nákupem sebekvalitnější drogy.

Otrháváme lístky blízko vrcholku nebo odlomíme či uštípneme celý vrcholek. Silná zdravá rostlina okamžitě na místě odlomu vypustí dva i více výhonků nových. Ty pak, když jsou větší, můžeme odštípnout opět. Neexistuje žádný univerzální recepis - chce to určitou zkušenost a cit pro rostlinu. Samozřejmě se dá odpozorovat, ale především naučit denním kontaktem s ní. Ten je základní - čím více se budeme kytkám věnovat, tíém lepší budou výsledky. A nejen co do kvality drogy. Především droga odrazí naši osobu a naše směřování.

divoka

Pokud sázíme "na divoko", dodržujeme podobný postup - pouze naše rostliny nebudou v pravidelných řádcích, ale jak to půjde. To platí i o oblíbeném sázení do lánů kukuřice (pozor na předčasnou sklizeň kukuřice na siláž!).

Máme-li možnost, denně trávu zaléváme. Zdá se to - obzvláště městskému člověku - jako otročina. Skutečně jen zdá. Ranní procházky k políčku, kdy člověk spojí venčení psa se zálivkou, je krásným zahájením dne a připomene mu, co je v životě skutečně důležité.

Když rostliny začnou sílit a vyspívat, můžeme zkusit zaštipování. Dospělé rostliny jednotlivých kultivarů vyrostou totiž do monstrózních rozměrů, často do výšky kolem tří metrů. Takový "vetřelec" je nesmírně nápadný, a navíc - to nejcennější není silný vysoký stonek nebo velké spodní listy, ale hlavy. Proto se snažíme udržet rostliny spíše menší, ale s velkým počtem výhonků, na nichž jsou "hlavy".

Sazeničky

vyklepneme z kelímků i s půdním balem a ten zahrábneme do země. Optimální je, když celý bal přijde cca dva centimetry pod zem - vysoké rostliny totiž musí být silně a hluboko zakořeněné, abychom předešli polámání a vyvrácení větrem.

Sázíme je asi patnáct až dvacet centimetrů od sebe - musí mít i v dospělosti dost místa. Dbáme opět na to, aby rostliny z jednotlivých druhů sadby byly izolované, nebo alespoň rozlišitelné. Chceme-li šlechtit vlastní kultivar, musíme samozřejmě dodržovat naprostou izolaci - semena z jednotlivých zdrojů by se měla sít až několik set metrů od sebe. Pokud takové ambice nemáme, stačí rozlišit původ jednotlivých záhonků.

Klimatické podmínky,

jež tráva potřebuje, jsou následující: maximální teplota, vysoká vlhkost, vysoké oslunění. Z toho je třeba vycházet rovněž - tráva pěstovaná na sice přístupném a skrytém, ale tmavém, studeném a suchém místě bude k ničemu.

Pokud jsme natolik vybaveni, že máme možnost pěstovat "klasickým" způsobem - to jest na zahradě - připravíme nejdříve záhon. Na podzim jej vyměříme, zryjeme, odstraníme drny, půdu prosijeme a zkypříme. Pak změříme její pH. V drogerii se dají koupit papírky, které jej s přijatelnou přesností zjistí. Pokud má půda kyselou reakci, musíme ji kultivovat - přidáme do ní trochu vápna nebo vápenného roztoku, aby byla pH reakce lehce zásaditá. Pak půdu prohnojíme koňským hnojem a necháme do jara odpočinout. Začátkem dubna znovu zkypříme, odstraníme zbytky plevele a můžeme začít sázet.

Nevinná

není ani drogová scéna, lidé, kteří se kolem drog pohybují. Ti vás sice neudají, ale existuje značná pravděpodobnost, že se vaši úrodu pokusí sklidit sami. Prostě ukrást. Proto je záhodno, aby vaše políčko bylo maximálně skryté, neveřejné a aby o něm nikdo nevěděl.

Protikladný k předchozímu požadavku je nárok na maximální dostupnost, dosažitelnost políčka. I když svěříme většinu péče pánubohu, alespoň občas pojedeme naše rostliny zalít a vytrhat plevel. Proto je optimální mít sice rostliny na odlehlém, zapadlém místě, kam nepřijde celý rok ani živáček, ale zároveň aby nebylo ani deset minut pěšky od vašeho domova.

Místo pro záhon

Při volbě místa, kde budeme sazenice rozsazovat, musíme vycházet z následujících rozhodnutí. Především: Máme podmínky pro to, abychom marihuanu skutečně pěstovali, jako se pěstuje třeba kedluben? Nebo dáme spíše přednost tomu, že rostlinky vysadíme, a péči o ně přenecháme pánubohu?
Každý nemá zahradu - proto předpokládám, že druhá varianta bude častější. Volbu místa musíme provést velmi opatrně, s přihlédnutím ke specifickým potřebám konopě jako rostliny, ale i k celospolečenskému klimatu a dění na drogové scéně. Kampaň ve sdělovacích prostředcích, nedostatečná informovanost veřejnosti a specifická povaha českého národa vytvořily v současné době společnost prolezlou fízly. V některých periodikách dokonce vyšly fotografie rostlin konopí a výzva stylu "udej svého souseda". Výzvy mnoho našich spoluobčanů samozřejmě rádo uposlechne.

Po deseti dnech

už máme jistotu, zda v tom určitém kelímku sazenice vzejde, nebo ne. U těch, jež se nevydařily, sadbu opakujeme. Sazeničky denně zaléváme a rozhodně je pro ně méně škodlivé, když "plavou" ve vodě, než když jsou v suchu. Podobně jako ostatní květiny, které nechceme zavraždit, zaléváme i malé rostlinky konopě seté vodou odraženou a odstálou.

Je dobré, když sazeničky mají dostatek světla. Nevadí zpočátku ani zvýšená teplota - lépe rostou. Teprve předtím, než je vysadíme na záhon, pomalu teplotu snižujeme (například větráním), aby se otužily a venku nezmrzly.

Kelímky naplníme prstí,

tužkou vyhloubíme jamku cca patnáct milimetrů hlubokou, vložíme do ní naklíčené semínko a zahrábneme. Důležité je, aby okraj půdy nebyl hlouběji než deset milimetrů pod okrajem kelímku - okraj totiž jinak cloní, zabraňuje přístupu světla a semínko zaostává.

Do kelímku vkládáme jedno semínko - ale jenom v případě, že jsme si svou sadbou jisti. Postupujeme tak u semen, která jsou viditelně naklíčená a na devadesát devět procent porostou. U semen majících pravděpodobnost úspěšného vývoje nižší můžeme dát do jednoho kelímku dvě či tři. Pokud jich vzejde víc než jedno, nejslabší vytrhneme nebo kelímek rozsadíme do dvou.

Kelímky

naplníme vhodnou prstí (může se použít zahradní zem, kterou koupíme v květinářství, nebo připravíme vhodnou půdu sami) a ještě před tím propálíme rozžhaveným drátem do dna otvor pro drenáž. Ten není nutný - použijeme jej jen tehdy, když máme možnost kelímky umístit nastálo na vhodný tác.

Zem nijak nehnojíme a nepřidáváme umělá hnojiva. Přes stále se rozšiřující sortiment v našich prodejnách existuje totiž spousta neblahých zkušeností. Semínka díky působení příliš koncentrovaného hnojiva nevzešla, sadba se "spálila". Mnohem přínosnější než nákup umělého hnojiva je volba vhodné, lehké a přitom výživné půdy.

Sazenice

V historii pěstování marihuany u nás se velmi dobře osvědčilo předpěstění sazenic konopě v pokojové teplotě. Doporučuji podobnou metodu zvolit bez ohledu na to, zda budeme trávu pěstovat na záhoně, nebo v truhlíku. Rostlinkám můžeme při tomto postupu věnovat individuální péči, lépe se o ně starat, a hlavně - užijeme s nimi mnohem více radosti, než když je prostě vysejeme (i naklíčená) do země.
Především si připravíme vhodné nádobky. Použít můžeme truhlíky koupené v domácích potřebách nebo kelímky. Osobně dávám přednost kelímkům. Vhodné jsou od malých jogurtů. (Ať žije Danone!) Velké jogurty jsou zbytečně objemné a zabírají mnoho místa.

Zcela zhoubné

je použití vaty, které se někdy traduje. Vodu dáváme do Petriho misek samotnou, žádný substrát nepotřebujeme. Vata nám nepomůže v ničem, maximálně se do ní zacuchají mladé, křehounké klíčky a při vyprošťování se poškodí.

Semena necháme ve vodě cca dva dny. Je lepší, když je miska umístěna na světlém místě, ale není to podmínkou. Teplota postačí pokojová, vyšší sice může naklíčení urychlit, ale zbytečně rostlinky zchoulostiví. Po dvou dnech pozorujeme na semínkách nápadnou změnu. Jsou prasklá, v prasklině se objevuje svěží světlá zeleň a někdy se již klíček dere ze semínka ven.

Nevyhazujeme nejen semena nejevící známky naklíčení, ale ani při třídění vyřazené nepodarky. Použijeme je - byť s malou nadějí na úspěch - na nějakém méně kvalitním, méně opečovávaném záhoně.

Klíčení

Semena je dobré nechat několik dní naklíčit. Sadbu přebereme, vyloučíme příliš malá, nesymetrická a jasně zelená semínka a vsypeme do vody. Vodu nijak neupravujeme, nepřidáváme žádné umělé hnojivo nebo minerály. Důležité je, aby nebyla plná chlóru - stačí nechat ji několik hodin odstát, odrazit.
Pak ji vlijeme do skleněné nádobky (optimální je větší Petriho miska) a satbu do ní vsypeme. Není možné nějak jednoznačně určit množství - určujeme je "od oka", aby v misce nebylo příliš těsno. Důležité je, abychom sadbu nesmíchali (máme-li k dispozici semena z několika zdrojů).

Truhlík

Základní rozhodnutí, jež musí padnout, je následující: Na záhoně, nebo v truhlíku? Obě varianty mají svá pro a proti.

V současné době vytvořila nastupující represívní politika státu podhoubí pro sousedské udavačství, ničení plantáží a možnost vzniku značných nepříjemností při odhalení políčka. Navíc málokdo má dostatečně odlehlé a zároveň slunné latifundie, na kterých by mohl pěstovat. Na druhou stranu - s pěstováním trávy v plenéru je spojena spousta krásných a přínosných zážitků. Nadto tráva z truhlíku dosahuje kvality "venkovního" materiálu jen zcela výjimečně.

Pěstování v truhlíku za oknem má svou základní nevýhodu - snižuje kvalitu drogy. Nevýhoda to ale není jediná. Truhlíky se musí umístit za oknem, což - zejména obyvatelé suterénních bytů - mohou praktikovat jen těžko. Zvídavá sousedka vás může udat naprosto stejně, jako když pěstujete trávu na záhonku. Kromě toho velikost rostliny u "truhlíkového" způsobu pěstění je velice omezená.

Samozřejmě je použití průmyslového konopí jen cestou z nouze. Vždy je lepší sehnat osvědčené osivo od zkušeného pěstitele nebo ze zahraničí. Dobré zkušenosti jsou s marockým, libyjským, indickým nebo nepálským zbožím. V oblasti pěstování se však nekladou žádné meze invenci, takže je možné vyzkoušet prakticky vše, co je k dispozici.

Při výběru semen upřednostňujeme velká, souměrná semena hnědé barvy. Ze semínek zelených a nesouměrných obvykle nevzejde nic.

Semena

Mladý svět asi v polovině roku 1992 přinesl skandální odhalení: V prodejnách semen je možném koupit osivo! Semínka konopě seté! Jaký skandál! Je samozřejmé, že na tom nic skandálního není. Konopí je kulturní rostlina a semena jsou používána mimo jiné k výrobě oleje. Sama pak slouží jako krmivo pro domácí okrasné ptactvo - navíc má kanárek při krmení konopným semínkem stále dobrou náladu. Proto je konopné semeno tradiční složkou krmných směsí, a dokonce se jím krmí i izolovaně.

Jde o semeno konopí používaného k průmyslovým účelům a patří k oblíbeným pověrám, že z takového osiva nemůže vzejít kvalitní marihuana. Je to samozřejmě nesmysl - setkal jsem se mnohokrát s vysoce kvalitní drogou, která pocházela právě z takového zdroje. Naposledy, na podzim 1992, jsem viděl prodávat konopné semeno v Dejvicích ve specializované prodejně osiva. Bylo v půlkilogramovém balení, smíchané s dalšími semínky, sáček stál třicet dvě koruny.