A konečně ostrůvky pozitivní deviace ve standardní politice. Petra Buzková a Ivan Langer prosadili substituční léčbu závislých. Nestarali se o marihuanu - té se ujal poslanec František Pejřil. Záměrně neuvádím, že je za ODS - drogová problematika není záležitostí stranickou, ale etickou. Příčetný člověk - bez ohledu na stranickou příslušnost - dnes ví, že tráva je normální součástí postmoderní reality. Poslanec František Pejřil byl první, kdo to pochopil. Třináctého ledna proběhl v parlamenu seminář na téma dopadů novely, účastnil se jej Marek Jehlička, dr. Komorous, šlo o komunikaci táborů represionistů x liberálů, a jaksi v pozadí, nenápadně, jenom jako pořadatel, byl poslanec Pejřil. Který onen seminář uspořádal...

"Jsem placený za to, abych se zabýval reálně existujícími problémy. Proto jsem uspořádal seminář, proto shromažďuji fakta a reálie. Snažím se najít shodné myšlenky u zastánců protichůdných řešení, smířit je, a hledat optimální řešení. Tvrdé drogy - to je otázka života a smrti. Marihuana - to je otázka životního stylu. Marihuanu musíme i legislativně oddělit od tvrdých drog. Holandská cesta má těžká začátek, ale dobrý výsledek. Musíme o problému hovořit, aby ztratil nádech senzačnosti, aby přestal být symbolem zla. Musíme postavit otázku legalizace marihuany jako věc, o které je možné legitimně, bez osočování z extremismu, mluvit. Nenásilně, bez emocí, na půdě parlamentu. Prostor mezi tábory liberálů a represionistů je tak široký, že se v něm můžeme pohybovat a hledat řešení, která budou v zájmu této země. Otázka legalizace marihuany je otázkou oproštění se od předsudků. Každopádně je to otázka, která není marginální a patří na půdu parlamentu."