Seděli jsme v publiku s Evženem Holečkem a doslova čuměli s otevřenými hubami. Slyšet tyhle věty na půdě parlamentu a z úst člověka, který prokazatelně je mezinárodní kapacitou na drogovou politiku, bylo lehce nad naše očekávání. "Ty budou čumět..." drmolil si pro sebe Evžen. Myslel ty, kteří chtějí prosadit nový drogový zákon, ty, kteří chtějí změnit zákon tak, aby šel za svou nemoc - opiátovou závislost - sedět. Rozhlédl jsem se po sále. Nečuměli. Kromě náměstka Kopřivy totiž ze skupiny represionistů nikdo nepřišel. Fakta o drogách k svému drogovému politikaření pravděpodobně nepotřebují...

Druhý zahraniční host, který vystoupil, byl dr. Hammig - referoval o výsledcích švýcarského experimentu, kdy lékaři dostali od vlády možnost předepisovat závislým (Ó HRÚZO!!!) heroin. Bylo zřízeno osm set výdejních míst. Dr. Hammig prakticky jenom vysvětloval a komentoval grafy, které promítal na zeď.

Před započetím experimentu se závislí do experimentu zařazení dopouštěli trestné činnosti s frekvencí záznamu do policejních zpráv 2,38 na osobu a rok. Po roce v experimentu poklesla frekvence jejich trestné činnosti na 0,79 na osobu a rok. To jest třikrát. Úmrtnost ve skupině klientů byla před zahájením experimentu 16% za rok, po zahájení jedno procento. Náklady na substituční léčbu činily padesát jeden švýcarský frank za den, zatímco při jakékoliv jiné protidrogové strategii činily společenské náklady na jednu osobu a den devadesát šest franků - to znamená, že heroinová substituce ušetila denně na jednu osobu čtyřicet pět franků - což (v experimentu bylo dvanáct set závislých) činí 1 944 000 švýcarských franků (44 712 000 Kč) ušetřených za jediný rok.

Po něm vystoupil doktor Marks, klasik substituční léčby. "Kdo v sále ani jednou v životě nepil alkohol, nechť, prosím, zvedne ruku!" Nepřihlásil se nikdo. "Takže všichni. Kdo si myslí, že by kvůli tomu měl jít k psychiatrovi, nechť zvedne ruku!" Zase se nikdo nepřihlásil. Ale doktor Marks názorně předvedl, jakým idiotismem by bylo trestat držení drogy pro vlastní potřebu. S drogami totiž (bez ohledu na jejich legálnost/ilegálnost) v určitých obdobích svého života experimentuje každý.

Působí především v jižním Liverpoolu. Předepisuje závislým heroin. Svou práci nijak nehodnotil - jen drtil sál suchými čísly, srovnáním severního (kde se substituce neprovádí) a jižního konce města.

Zpráva o bourání bludů

Doktor Henman začal mluvit a já si říkal "To snad neni možný, že ho nepřijdou vyvést ze sálu ozbrojenci!!!" Pan doktor totiž neříkal, co "se sluší" o drogách říkat. Naopak jsem slyšel věty jako "Když se italská vláda rozhodla přitvrdit represi, ukázalo se, že opatření směřují především proti mladým lidem, kteí nechtějí přijmout hodnoty tvrdé práce a konzumního života. ... začalo se hovořit o ´farmakologickém stalinismu´ ... represivní drogové zákony v USA působí přes obrovské náklady na jejich vynucování symbolicky. Pokoušejí se definovat realitu, což není v praxi možné - jsou jen projevem idealismu. ... Co stojí za nenávistí a netolerancí k uživatelům nealkoholových drog? ... V USA, kde se v mnoha státech ze zákona nesmějí ani vyměňovat narkomanům jehly, je čtyři sta tisíc H.I.V. pozitivních. Ti lidé umírají důsledkem špatných zákonů, zákonodárci nemají zájem o zdraví lidu. ... Represe zničí různost ve společnosti. ... Represe je dotací organizovanému zločinu, protože rapidně zvedá cenu drogy. ... V Itálii se ukázalo, že politici hlásající represi byli ve spojení s drogovou mafií."

Poslanec Ivan Langer (ODS) - podobně jako drogoví aktivisté od křesťanů - nefetuje a není drogovým expertem. Na rozdíl od drogových aktivistů KDU-ČSL se však nezabývá politikařením, ale politikou. Když se rozhodl, že se bude jako poslanec zabývat drogovou oblastí, sestavil team poradců. Především lékařů. Tomáš Zábranský, Viktor Mravčík a Libor Gronský. A spolu s nimi sepsal kompilační analýzu Racionální drogová politika. Kniha, kterou vydala Votobia, shrnuje obrovskou spoustu vědeckých dat o výsledcích nejrůznějších přístupů vlád k drogám - a analyzuje, která metoda je nejúspěšnější a nejlevnější. A popisuje jednoduchý systém převedení narkomanů z pravomocí policie pod vedení lékařů, demytizaci drog, která by přišla stokrát levněji než jakákoliv válka s drogami. Byla by také stokrát účinnější.

Zdánlivě by stačilo zasunout každému poslanci do pošty jeden výtisk a počkat, až si knihu přečtou. Pak by sněmovna smetla lidovecký návrh ze stolu jediným hlasováním - kniha jednoznačně ukazuje, že přijetí represního zákona by zhoršilo všechny drogové problémy v naší společnosti, což jistě není cílem KDU-ČSL. Politika se však zásadně neřídí racionálními argumenty a spoléhat na to, že poslanci budou ochotni útlý svazek přečíst, by bylo dětinské. Ivan Langer tedy uspořádal těsně před druhým projednáváním zákona za svoje a sponzorské peníze v parlamentu seminář se stejným názvem - aby mohli poslanci vědecké poznatky o drogové politice slyšet z úst expertů mezinárodní první ligy.

ZPRÁVA O KŘESŤANSKÉM MILOSRDENSTVÍ

Rok devadesátý osmý a devátý byl rokem, kdy se zdálo vše ztraceno - represivní zákon, tentokrát už prezentovaný jako "návrh ministerstva vnitra" - v podstatě šlo samozřejmě o starý známý Severův paragraf, protlačený lidoveckým náměstkem ministra vnitra Kopřivou.



Za pár dnů měla Poslanecká sněmovna projednávat lidovecký "drogový zákon", který trestá držení pro vlastní potřebu.

Poslanec ODS Ivan Langer a jeho expertní tým uspořádali v Parlamentu seminář na téma drog...

Muži za řečnickým pultem vypadali uvolněně a relaxovaně. Ten se strništěm by pravděpodobně neprošel cenzorním okem dam v krimplenu (nevypadal dostatečně průměrně), přestože byl stejně jako ostatní oblečen v uniformě většinové společnosti sako/kravata. Byl to ale doktor medicíny Robert Hammigř, pracovník institutu pro drogové závislosti university v Bernu - takže nakonec by jej čtenářky Vlasty asi stejně "vzaly na milost". Přestože předepisuje narkomanům (Ó HRÚZA!!!) heroin. Zbylí dva nejenže byli v uniformách, ale působili by i na čtenářku Vlasty. Jeden vypadal jako starší, seriozní psychiatr, který dělá pro vládu. Byl to starší, seriozní psychiatr dr. John A. Marks, který léta dělá pro britskou vládu. PŘEDEPISUJE NARKOMANŮM HEROIN.

Konečně třetí - vypadal jako absolvent elitní britské university - byl absolvent elitní britské university dr. Anthony R. Henman, antropolog, nezávislý expert Světové zdravotnické organizace WHO, britské, francouzské a brazilské vlády a Evropského parlamentu. Všichni tři v Senátu mluvili o tom, že nemá nejmenší smysl trestat držení drogy pro vlastní potřebu. Politikaření a politika

V České republice je tři a půl tisíce problémových uživatelů nealkoholových drog (a půl milionu alkoholiků), na drogy ročně zemře dvacet lidí (čtrnáct set jich zahyne při dopravních nehodách) . Ani na prohibici alkoholu, ani na zakazování automobilového provozu nelze vytlouct politický kapitál. Na drogách ano. Intenzivní snahy několika jedinců spjatých s KDU- ČSL zpolitizovaly drogovou problematiku na nejvyšší míru. Na jaře uspořádali v Parlamentu za peníze daňových poplatníků seminář o drogách, kam sezvali všechny represionisty - a samozřejmě nikoho, koho se drogová otázka osobně týká.

Jarní seminář proběhl spíše jako náboženská slavnost - minuty nenávisti. Navýsost odborná otázka - jak se má stát stavět k nealkoholovým drogám - se stala plně politickou záležitostí.

Milost!

Pokud existuje v této zemi mravní autorita, kterou jsou státní úředníci ochotni akceptovat, brát její postoj v úvahu, je to prezident republiky Václav Havel. Pokud by se za nespravedlivě stíhané v této cause postavil, byl by to pro státní úřady snad dostatečný důvod k tomu, aby se zaměřili na boj proti drogovému zlu a zbytečně neotravovali lidi. Proto:

Vážený pane prezidente!

U vědomí Vašeho vhledu do permanentní kolize mezi tendencemi byrokracie omezovat mechanickým výkladem zákonů svobodu občanů, kteří nedělají nic špatného,

u vědomí Vašeho vhledu do stylu života undergroundu,

u vědomí skutečnosti, že jste se v životě opakovaně setkával s lidmi, kteří pro sebe konopí pěstovali a konzumovali je, aniž by tím jakkoliv ohrožovali společnost,

u vědomí toho, že jste kompetentní díky svým vlastním životním zkušenostem posoudit, zda obvinění v cause Himmer a spol. spáchali něco zavrženíhodného,

Vás žádám pro Jaroslava Himmera, Marka Vojtěcha a Radka Vašíčka o milost.

Po pár měsících mi přišlo z ministerstva spravedlnosti, že milost nemůže být udělena, nebot trestní stíhání bylo zastaveno...

Co dělat?

Náš právní řád umožňuje zastavení trestního stíhání v každém momentě, kdy státní úřady dojdou k závěru, že rozpracovávaný skutek není trestným činem. Proto:

Věc: Žádost o zastavení trestního stíhání pánů Himmera, Vojtěcha a Vašíčka

Zdůvodnění: Prvním důvodem mé žádosti je skutečnost, že naše zákony nezakazují pěstovat konopí k zahradnickým účelům - a to, co obvinění dělali, je podle mého soudu právě pěstováním konopí k zahradnickým účelům.

Není-li můj výklad paragrafu 187 pro státní úřady přijatelný a trváte na tom, že obvinění přestoupili zákon, žádám o zastavení jejich trestního stíhání z důvodu nulové společenské nebezpečnosti stíhaných skutků.

V pondělí dvanáctého října jsem tuto žádost zaslal vyšetřovateli, do jehož kompetence případ spadá. Neznám jej osobně - ale věřím, že to je slušný člověk a dá přednost spravedlnosti před mechanickým výkladem zákona. Obávám se však, že - i když toto trestní stíhání zastaví - budou se causy jako Himmer a spol. opakovat. Lidé, kteří nedělají nic špatného, budou mít problémy s úřady. To je naprosto nežádoucí - vždyť policii platíme z našich daní proto, aby bojovala proti drogovému zločinu, proti dealerům, a ne proto, aby otravovala slušné lidi. Jak to ale při stávající legislativě zajistit - obzvláště když u nás není v soudnictví institut závazného precedentu?

Příběh

Je jednoduchý, je to příběh, který prožívají desetitisíce mladých lidí u nás. Na jaře si Jára zasadil konopí. Asi třicet kytek. Pak měl bouračku. Z nemocnice (původní prognóza zněla, že nebude chodit) zařídil, že se jeho přátelé - Radek s Markem - na léto nastěhují do bývalé hájovny, kde bydlí Járova babička, a budou na chalupě dělat.

Po pár dnech, co tam kluci bydleli, si za kompostem všimli uvadajících kytek konopí. Tak je Járovi zalévali. Ten bydlel i po propuštění ze špitálu v Brně v bytě se svoji manželkou - na berlích se do hájovny těžko chodí. byl tam jen několikrát, otrhal pár mladých palic konopí a doma si z nich udělal salát.

Začátkem září si Radek s Markem řekli, že bude lepší, když rostliny nebudou na Járově pozemku - tak upravili v lese políčko a několik jich přesadili. Druhý den přijelo komando, kytky i kluky sebralo. A třetího září vyšetřovatel z Brna - Bučovic, nadporučík ing. Roman Nehoda, kluky obvinil. Z nedovolené výtoby drog podle výše citovaného paragrafu...

Policie chrabře posekala několik stvolů konopí a čacky obvinila tři mladé a slušné lidi, přestože dealery heroinu a vařiči perníku se to v Brně jen hemží... A nikdo - nejméně pak policie - proti tomu nic nedělá. Proč tedy ono nesmyslné obvinění? Vždyť ti kluci sice porušili formálně zákon, ale - kde je společenská nebezpečnost?

Odpověď je nasnadě: policie - podobně jako každý - si ráda ulehčuje práci. "Udělat" tři kluky za pár kytek trávy je snadné. Tak se to udělá, přestože je to zjevně nelegitimní a zbytečné - ti kluci nikomu neškodili. Chytat Araby, co dealují héro, je pracné a o hubu. Kde ale zůstala spravedlnost?