Early Scunk odvedl dobrou práci - bavíme se s Producentem jaksi "mimo soutěž", o věcech, do kterých mi nic není. Dozvídám se, že je o pár let mladší než já. A že jeho styl života respektuje stejné hodnoty, jaké mě kladla na srdce moje jedenadevadesátiletá babička (a které už její dcera, moje matka, víceméně nedodržovala). Pracuje, aby uživil rodinu - ne víc, nehoní se za penězi nebo symboly. Neřídí auto - nechává to na manželce, protože se na bezpečné řízení necítí a nechce nikoho oddělat. Vyhýbá se masité stravě a má víceméně "zelený" styl života. Je v klidu, usmívá se, nepředvádí se a není ani v nejmenším agresivní. Má v chování určitou noblesu, nadhled. Je všechno, jenom ne nějaká feťácká ruina. Mezi pořadateli je spontánní autoritou. Ve vztahu k trávě se striktně drží hesla "neprodáš".

Dokouřili jsme a šlo se spát. Producent nás vyprovodil a Pořadatelé si dohodli, kdo druhý den - den konání poháru - zařídí. Já se měl hlásit v deset ráno před nejmenovanou hospodou.

Našel jsem tam čtyři auta (organizovaná skupina?) a asi deset lidí víceméně spojených s provozem soutěže. Utvořili jsme kolonu a jeli. Asi čtyřicet minut. Vesnice, ke které jsme přijeli, byla tak malá, že v ní není ani hospoda - dům, ve kterém se mistrovství konalo, vypůjčil jeden z Pořadatelů. Byl neobydlený a spoře zařízený, a tak se veškeré dění soustředilo do největší místnosti - ostatní nebyly vytopené.

Producent vynesl z auta dvě obrovské tašky (parkovalo se snad dvě stě metrů od domu, kvůli policii) a začal vyndavat nezbytnosti. Obrovskou mísu těstovinového salátu s olivami - občerstvení pro porotce. Několik dýmek. Spoustu krabiček se soutěžními vzorky marihuany. Svíčky. A cedulky Cannabis Cup 96.

Early Scunk

"Early Scunk. První generace, ze semen z Holandska. Pěstované v černozemi, hnojené chlévským hnojem." Producent vyndá obálku s fotografiemi a ukazuje mi, jak rostlina, kterou kouříme, vypadala, kolik měla palic a jak byla vysoká. V balíčku fotek není nic jiného než obrázky konopí - Producent jmenuje jednotlivé kultivary, říká, odkud pocházela semena, jaká úskalí jsou spojena s pěstováním konkrétní odrůdy... Pak mě vezme do komory a ukazuje krabice. Pocházejí asi od nějakých cukrářských výrobků, jsou větší než krabice od bot a každá z nich je plná pečlivě usušených, jalových listů zbavených palic marihuany. Na všech krabicích je napsáno jméno kultivaru. Desítky, či spíše stovky hodin práce a starání, péče a studia odborné literatury. Když vzpomenu na své pražské kamarády - travaře, mám pocit, že jsou to ve srovnání s partou pořádající Cannabis Cup pokleslí narkomani bez nejmenšího vztahu a zodpovědnosti ke kytce Cannabis sativa. To, co zde vidím, je plně srovnatelné s návštěvou sklípku některého poctivého moravského vinaře, pro kterého není víno chlast, ale koníček i poslání.

CANNABIS CUP 96

Seděli jsme večer před zahájením soutěže doma u pořadatele a probírali detaily. Byt byl zařízený jako byt mladých lidí, co začínají z mála, ale nejsou ochotní zajet do kolejí sektortelevizesedacísoupravakariérasekretářky. Kus po kuse budují domov a pomalu vytvářejí cosi neopakovatelného, intimního a velmi osobního. Sedělo v něm osm lidí - užší team pořadatelů. Až na paní domu a přítelkyni jednoho z přítomných samí muži.

"Do (dejme tomu) Travařovic pojedeme asi v deset ráno." pronesl jeden Pořadatel. "Já nechci vědět, jak se to tam jmenuje! " zaprotestoval jsem hlasitě. "Nelahozeves. Křesomyslice. Nepomuk. Hořesedly." opáčil duchovní otec soutěže - Producent. Z čehož jsem poznal, že akci pořádá člověk, který o drogách - či lépe řečeno o trávě - ví své, neboť zkouřená mysl není schopna ukládat do paměti selektivně a já díky jeho promluvě o dvě minuty později nevěděl, kam že to zítra v deset máme vlastně jet.

Pak si vzal zpět slovo Pořadatel: "Připravíme dům, já tam pojedu už brzo ráno zapnout topení, a tak kolem čtvrté odpoledne může začít soutěž. Nevíme, kolik přijede lidí. Ale pár vzorků už pěstitelé poslali a několik soutěžících je místních, takže bude přihlášených nejméně deset modelů."

Pak ubalil dalšího jointa. Kolovaly celou dobu a bylo poznat, že jejich autoři - pěstitelé jsou na svoje výpěstky hrdí. Naprosto jiný přístup než v Praze, kde mají návštěvníci klubů spíše "něco na hulení". Zde jsme kouřili konkrétní vzorky s vlastním jménem a autor obvykle před zapálením krátce popsal, z jakého osiva je tráva vypěstována a jaké má specifika.

"O akci se ví asi měsíc - ale vše je samozřejmě ilegální, informace se šíří neformálními kanály, a tak vůbec nemáme představu o počtu účastníků." pronesl Producent.

Pak ubalil jointa z materiálu, který jsem nekouřil ani v Indii. Chvíli sedíme a já vidím Zlatou Prahu. "Co to bylo?"

S dovolením vám přehraji z diktafonu větu, o které jsem konkrétně mluvil. Chcete?

(Zamýšlel jsem přehrát onu větu, kterou paní doktorka použila: "Ono je to s tou mravností trošku na obě strany. To bych také považovala za mravnost." Nedává zjevně smysl, což jsem se pokusil opsat termínem "všeobecné prohlášení". Doufal jsem, že to paní doktorka nahlédne a odpoví na mou původní otázku. Totiž zda pro ní nebylo alespoň mravně závazné, že její předchůdce byl přijat do funkce po půlroční debatě odborné veřejnosti, poslanců a politiků. Paní doktorka mi to však bohužel neumožnila:

Nechci.

Tak dál...

(paní doktorka mě nenechala domluvit) Dohodněme se na tom, že já si nechám svůj rejstřík, tak jak ho považuji za nutný a solidní, ale v této fázi nemá smysl, abychom pokračovali. Nebudu dál pokračovat, protože to, co já sděluji, je pro vás naprosto bezpředmětné, a vy se snažíte to převést na úplně jinou kolej, která... Kde si nerozumíme. My se domluvíme na to, že v této fázi vaše otázky nejsou pro mě vůbec přijatelné, protože vy se ptáte na něco jiného, než já odpovídám, a zásadně si nerozumíme.

Zatím jsem se ptal na počet vašich odborných publikací a stáží. Pokud vám tyto otázky přijdou jako příliš drzé, pak skutečně...

Je mi s podivem, že tady kolem toho okruhu jste ochoten tomu věnovat pozornost, a potom, když dáte k úvaze, zda mé počínání je mravné či nemravné (nic takového nebylo řečeno), což je pro mě stejně důležité jako počet publikací, tak mi řeknete, že to stejně nepustíte, tak v tom případě se nezlobte, ale já rozhovor ukončuji. My nemáme společného skutečně nic.

Poté jsem byl z kanceláře vyhozen.

Jmenování paní doktorky Millerové do funkce generální sekretářky meziresortní protidrogové komise nebylo chybou nebo nedopatřením, ale SKANDÁLEM, NESKRÝVANÝm VÝSMĚCHEM DAŇOVÝM POPLATNÍKÚM.

Nebyla však ve funci dlouho - Poslanecká sněmovna zamítla Severův návrh, paní doktorku vyhodili, místo ní se vrátil doktor Bém, a situace se zklidnila. Marihuanové dění běželo svým vlastním líným časem dál.

Výběrové řízení.

Neproběhlo, protože bylo třeba tento post obsadit akutně.

(O několik dní dříve paní doktorka Millerová v pořadu "21"

(ČT 2) ovšem pronesla: "Zúčastnila jsem se konkursu na magistrátu, kde byli zástupci jednotlivých resortů a ministerstev. Konkurs jsem vyhrála." Paní doktorka ovšem v televizi neřekla, že NEŠLO O KONKURS DO FUNKCE, KTEROU NYNÍ ZASTÁVÁ. Což nelze nazvat jinak než cíleným klamáním veřejnosti.)

Jestli výběrové řízení měl proběhnout nebo ne... Shodněme se na tom, že to není můj problém a k ničemu mě to nezavazuje. Výběrové řízení můžeme dělat, ale tohle je funkce jmenovaná, a na tu se obvykle výběrové řízení obvykle nedělá.

Váš předchůdce jím procházel asi půl roku.

Nejsem si jistá, že je tato inoformace přesná.

Je.

Držme to, že se nebudeme bavit o mém předchůdci. Nechci ho napadat a nemám s ním nic společného. Myslím si, že byl přijat podobně. Navíc to pro mě není závazné.

Co?

To, jakým způsobem proběhlo výběrové řízení mého předchůdce, mě nezavazovalo, jestli mám nebo nemám nabídku (rozuměj funkce) přijmout.

Ne? Ani mravně?

Všechny jmenované funkce se nevybírají standardním způsobem. Prostě když je člověk potřeba, tak se vybere ten, kdo je ochoten. Kolik je lidí, kteří jsou ochotní si sem sednout? Lidí, kteří jsou kritičtí, kteří mají x stanovisek, a někdo jim nabídne, aby si do toho horkého křesla sedli... Pak ta ochota není tak veliká. Ono je to s tou mravností trošku na obě strany. To bych také považovala za mravnost.

Paní doktorko, tato všeobecná prohlášení já nebudu v rozhovoru používat. Pojďme se vrátit...

(tentokrát skáče do řeči paní generální sekretářka) Domluvme se na tom, že ta všeobecná prohlášení jsou pro mě důležitá. Jestliže to pro vás není cenný materiál, tak nemá cenu, abychom pokračovali.

Všeobecná prohlášení skutečně důležitá nejsou.

Tak potom, jestli pro vás tato kategorie mých prohlášení je nedůležitá, vy se mě zeptáte, jestli to považuju za mravné, a když se vám pokouším vyložit, co je pro mě mravnost, tak mi řeknete, že to není důležité...

Tady nejde o drogy jako o substráty, tady je to charakteru ryze státního. Jestli vám někdo podsouvá, že tady nějaký odborník má nějaké kompetence...

Buďte, prosím, tak hodná a važte slova. Beru velmi negativně, když mě kdokoliv tvrdí, že mě někdo cosi podsouvá. Jsem svéprávný subjekt zvyklý používat vlastní hlavu, paní doktorko.

Proto jsem vás také přijala, zajímají mě odlišné názory.

Byla jste tedy přijata jako odborník na státní správu...

Byla jsem přijata jako generální sekretář meziresortní protidrogové komise, ne jako odborník na drogy. Trvám na tom, že tento termín je zavádějící.

Mechanismy vašeho přijetí...

Na to se musíte zeptat někoho jiného. Já jsem pouze přijala nabídku překlenout toto velmi těžké období. Vím, že kolem odvolání generálního sekretáře bylo mnoho emocí, proto jsem věděla, že to nebude snadné. Bylo však nutné, aby sem přišel člověk, který bude pokračovat v práci. Měla jsem weekend na rozmyšlenou, v pondělí jsem přišla a řekla, že místo přijímám. Další mechanismu... Nevím, jaký máte na mysli.

Mohla byste konkretizovat tu stáž?

Pracoviště, osobnost, délka pobytu, úkol...

To bych si musela připravit...

Vy nevíte, kde a u koho jste byla na stáži?

Nerada bych tato údaje poskytovala, aniž bych je předem ověřila v diáři. Byl to týdenní pobyt ve Švýcarsku na WHO v Ženevě. Věnoval se mi pan doktor Rys(?).

Kolik podobných pobytů bylo?

Dohodněme se, že vám to připravím do nějaké rešerše. Teď bych nechtěla tyhle údaje uvádět. Je to pět let, a já za tu dobu postoupila někam jinam. Jestli se můžeme o něčem bavit, tak je to o primární prevenci. V žádném případě se nenechám vmanipulovat do toho, že nejsem odborník na drogy. Nikdy jsem to ani neprohlašovala. Také jsem nebyla přijatá jako odborník na drogy. Přišla jsem proto, že byl sekretariát v havarijním stavu, a byl tady potřebný úředník, který umí státní správu. S tím, že jde o první fázi, kterou je třeba pokrýt.

V tomto momentě začala paní doktorka jevit v řeči známky silné emoční destabilizace. Přestože již některá prohlášení z počátku rozhovoru postrádají jakýkoliv smysl (např. prohlášení "Drogy patří do oblasti závislostí a závislosti už mají další plné spektrum, takže to vynechám a posunu se"), nyní se merito rozhovoru ztrácí kontinuálně. Čtenáři se omlouvám, ale nebylo v mých silách vymoci srozumitelné odpovědi ani na poměrně nenáročné otázky.

Mohla byste konkretizovat?

Spolupracovala jsem se Zdravotnickými novinami - v oblasti kouření, alkoholu, spolupracovala jsem s původně Zemědělskými, dnes Zemskými novinami, přispívala jsem do Blesku... Publikovala jsem ve snaze poučit veřejnost přijatelným způsobem, to znamená ne jazykem odborníka, ale jazykem člověka, který je zvyklý komunikovat s rodiči. Tento kanál nepovažuji za méněcenný. Odborné publikace jsou v podstatě bezvýznamné pro práci s dětmi ve školách, pro práci s rodiči.

Mohla byste, prosím, uvést počet stáží na odborných pracovištích libovolného protidrogového typu?

To znamená počet stáží v Drop In, K-centru, detoxu nebo někde jinde? Ne, nebyla jsem na odborných stážích tohoto typu. Byla jsem na odborných stážích, které se týkaly organizace a řízení zdravotnictví, preventivní péče o děti. Neustále mluvím o jiné etáži. Nepracovala jsem s drogou na úrovni poradny, ale na úrovni koncepční a teoretické, to znamená řídící.

Kde?

Byla jsem ve Světové zdravotnické organizaci v Ženevě. Na pobytu, který se týkal zdravotních systémů a preventivní péče o děti. Tam drogy patří, jsou výseč, ne jediný problém. Patří k celému balíku koncepční práce, která se vztahuje k řídící funkci ve zdravotnictví.

skáču do řeči) Mohla byste konkretizovat?

Působila jsem jako dorostový lékař - šlo o aktivity preventivního charakteru, to znamená přednášková činnost o drogách, povídání si s rodiči během ordinační doby... Tehdy se samozřejmě setkáváte s tím, že je dítě napadeno nějakým sociálně negativním zdravotním jevem, třeba kuřáctvím. Což už patří samozřejmě do problematiky závislostí, do drogové problematiky. Drogy nejsou jen kokain, marihuana a heroin. Drogy patří do oblasti závislostí a závislosti už mají další plné spektrum, takže to vynechám a posunu se.

Mohla byste se, prosím, pohybovat v těch jednotkách, které jsou obvyklé při posuzování odborné vyspělosti v civilizovaném světě? Počet publikací v odborném tisku?

Já se do tohoto nenechám natlačit. Vy pořád manipulujete rozhovor k tomu, jaký já jsem odborník na drogy. Já tady nesedím jako odborník na drogy. To si hájím a na tom si trvám. Takže...

(skáču do řeči) A kolik máte odborných publikací z protidrogové problematiky v odborném tisku?

Publikace nemám. Publikace o drogách v odborném tisku nemám. V tisku jsem uplatňovala spíš články určené veřejnosti, to znamená směrem k primární prevenci. Spolupracovala jsem s některými novinami, kterým jsem přispívala v oblasti primární prevence, směřované na děti.

Jaká je vaše odborná příprava v oboru?

Měli bychom rozlišit, jestli se ptáte na drogovou problematiku jako celek. To je velmi široký a neurčitý pojem. Nebo zda se ptáte na mou odbornou způsobilost vykonávat funkci generálního sekretáře protidrogové komise. To jsou různé pojmy. Jestliže budu pracovat jako primář psychiatrické léčebny, měla bych mít asi jinou aprobaci než v momentě, kdy pracuji jako generální sekretář meziresortní protidrogové komise. Zeptat se obecně, jakou mám specializaci ve vztahu k drogám, je strašně zjednodušující. Droga není jen substance.

Neptal jsem se, jestli fetujete - měl jsem na mysli odbornou vyspělost.

Dohodněme se na tom, že odpovídám na otázku z odborné způsobilosti na funkci generálního sekretáře protidrogové komise, a ne drogám. Co se týká mé odborné způsobilosti: Mám fakultu dětského lékařství a působila jsem deset let jako dětský a dorostový lékař. V tomto oboru už samozřejmě určité preventivní aktivity ve vztahu ke zdravému způsobu života, k závislostem a škodlivým látkám jako je kouření, alkohol a tyhle věci...

drogová kriminalita.

Zákon může být funkční jen tehdy, když bude reflektovat realitu. Jinak se nepodaří naplnit onu základní filosofii, kterou jsem v něm vyjádřil: Doživotí dealerům, léčbu narkomanům.

Poslední dotaz k navrhovanému zákonu: Opakovaně tady zaznělo, že současný drogový zákon dostačuje. Teď přicházíš s novým návrhem zákona. Jak to jde dohromady?

Jednoduše. Současná zákonná úprava by při optimálním přístupu policie, vyšetřovatelů a soudů pravděpodobně postačovala. Dává jim dostatatečné pravomoci. Presto, v praxi to obcas zaskripe. Proto si myslim, ze cele veci prospeje, kdyz budeme mit zakon, ktery organum cinnym v trestnim rizeni jejich pravomoci v podstatě daleko jednoznacneji definuje a vymezi.

Návrh zákona byl publikován v Lidových novinách - a nic se nestalo. Odborná i laická veřejnost s překvapením přijala zprávu, že do funkce sekretářky komise jmenoval pan ministr dr. Evu Millerovou, původně dětskou lékařku, která nemá v žádném odvětví protidrogové problematiky odborný kredit. Formování protidrogové politiky vlády této země bude z velké části ležet právě na ní - alespoň jako na konzultantce ministra. Proto jsem požádal paní doktorku o rozhovor, aby měla možnost představit své odborné zázemí a představy o práci v komisi.

V Amsterodamu se tak nestalo...

V Amsterodamu také nežijí Češi. Holanďané jsou po stovky let zvyklí zodpovídat sami za sebe, vycházejí z tradice, kontinuity. Lidé v této zemi se teprve vzpamatovávají z historické epochy, kdy o ně pečoval socialistický stát a vlastní zodpovědnost byla téměř trestná.

Takže by jejich ´drogovou zodpovědnost´ měl hlídat stát?

To dokonce ani nejde, zodpovědnost za sebe sama nelze delegovat na instituci. Legislativa však nesmí pomáhat tomu, aby se vznikající společenské normy formovaly horším směrem, než je nezbytně nutné. Proto u nás legalizace nepřichází v úvahu.

Je možné rozlišovat mezi drogami v Čechách a v Holandsku?

Ano i ne. Drogy jsou globální problém a obecné principy hledání řešení jsou samozřejmě shodné po celém světě. Konkrétní kroky je ale žádoucí dělat zcela specificky. Zohledňovat specifika dokonce na úrovni měst a okresů, nejen států. Dobrý příklad je třeba množství drogy, které podle mého návrhu zákona bude tolerováno jako množství pro vlastní potřebu. Ty kritizuješ návrh proto, že se ti nezdá dostatečně liberální. Oponenti ´z druhé strany´ názorového spektra napadají ono tolerované množství proto, že v západní Evropě je tolerované množství drogy trochu menší. Uvádím poznatky z praxe, ne výsledky nějakých krasodušných úvah. V našich podmínkách, na rozdíl od západní Evropy, je obvyklé, že se narkoman pokouší koupit heroin ne na ulici od postávajícího dealera, ale v trochu větším množství, v řádu gramů, od překupníka. Pokud koupí tři nebo čtyři gramy najednou, obvykle mu na uspokojení denní potřeby drogy stačí asi pět set korun. Pokud by držení onoho třígramového balení bylo trestné, přineslo by to jeden z možných výsledků: Buď by se represe obrátila proti závislým, což je nepřípustné. Nebo by to vyhnalo narkomany k pouličním dealerům, kde by ovšem za denní dávku utratili asi dvojnásobek. Potřebovali by tedy denně nakrást dvakrát tolik než dnes, výrazně by vzrostla

To, že je marihuana nelegální, chrání alespoň před tím, aby se z jejího kouření nestala společenská norma. Protože u alkoholu tomu tak velmi často je. Pití je normou a nepije-li někdo alkohol, může jej to v mnoha typech sociálního prostředí dokonce handicapovat. ´Nedat si panáka´ může být záminkou k posměchu, může to vyčleňovat ze skupiny. Na což jsou především mladí lidé velmi citliví a může je to výrazně motivovat, aby si toho panáka dali, nezesměšnili se, předvedli svou mužnost. Něco podobného lze najít i v ´oficiálních´ společenských jevech, vezmi si jen reklamy na alkohol. V podstatě existuje silný společenský tlak na to, aby alkohol konzumoval každý. Což je ze zdravotniho hlediska velmi znepokojujici, prestoze se to vetine lidi zda uplne ´normalni´. A výrazně to souvisí se skutečností, že alkohol je legální, že vytvářet takový tlak prostředí je možné zcela veřejně. Je zhoubné pomáhat tomu, aby další drogy potkal podobný osud a staly ´společensky žádoucí´.

Je samozřejmě nesmysl jakkoliv postihovat konzumenty nebo vytvářet drogové monstrprocesy s lidmi, kteří si pěstovali dvě rostliny konopí. Stejný nesmysl je tvrdit, že nám problémy s legálním alkoholem nestačí. Je jich opravdu dost - přestože jde o drogu, která je v této kultuře tradiční a společnost i jedinci měli dost příležitostí naučit se s ní zacházet. Přesto to značná část konzumentů alkoholu neumí. Legalizovat jakoukoliv další drogu - i kdyby šlo jen o marihuanu - by přineslo minimálně problémy podobného charakteru. Problémy, pramenící z absence sociálních rituálů kolem drogy. Problémy pramenící z toho, že spousta konzumentů (jako u alkoholu) není schopna regulovat ty nejpodstatnější věci: ´kdy - kde - jak - kolik - jak často´. Legalizace marihuany by tedy s největší pravděpodobností vedla k tomu, že mnoho dnešních konzumentů by ji nekouřilo po večerech na mejdanu, ale kdekoliv, neustále a bez ohledu na situaci. Podobně, jako to dnes dělá část konzumentů alkoholu. A problémy, které s nimi jsou, bohatě stačí.

Samozřejmě že je! Především - návrh v podstatě shrnuje, byť konceptuálně, závěry, které jsou zřejmé z výsledků práce Meziresortní protidrogové komise v době, kdy jsem v ní pracoval. Takže je tam ambice - nezahodit práci, která mě stála rok života. Nejen mě, ale tým lidí, kteří v komisi v té době pracovali. Dnes jeden po druhým odcházejí a pan ministr dává najevo, že výsledky naší práce vůbec neviděl.

Druhá zcela osobní ambice je taková, že prostě chci dělat to, na co jsem vystudoval lékařskou fakultu, čemu jsem pak věnoval další léta práce a čeho je zjevně v naší zemi potřeba. Léčit závislé. Po setkání s panem Severou jsem ale pochopil, že pro něho je jakákoliv léčba toxikomanů formou kriminálu. Na což nejsem ochoten přistoupit. Nejen díky tomu, že jsem lékař, ale především proto, že jsem člověk. ´Vstup do veřejného dění´ je pro mě prostředek, jak zajistit, abych směl dělat svou práci.

Zpět k zákonu: V současné době je zjevné, že nelze nijak změnit skutečnost, že spousta mladých lidí kouří trávu. Je to snad třetina středoškoláků. Proč tvůj návrh tuto skutečnost nereflektuje? Proč neprosazuješ legalizaci?

Protože je to nesmysl. Znám tvoje argumenty a některé z nich jsou pravdivé. Je pravda, že legální drogy - především alkohol - jsou stejně rizikové jako marihuana. Je pravda, že zkušenost s ní má asi třicet procent středoškoláků. A je pravděpodobné, že se to nepodaří výrazně změnit. K legalizaci ovšem nemůže dojít, protože společnost nemá vytvořené rituály ke zvládání nové drogy.

Je to samozřejmě úplně naopak,

než se snažíš vysvětlit čtenářům. Do politiky - pokud se tak prezentace návrhu zákona o drogách dá nazvat - jsem vstoupil, protože mi nic jiného nezbylo. Nejdřív mě pan ministr Němec vyhodil z komise. Přestože se mě to dotklo - minimálně forma, kterou to udělal - nešlo o žádnou osobní tragédii. Celou dobu, ve funkci generalniho sekretare, jsem se snazil udrzet kontakt s praxi, tudiz pro mne nebyl problem po odchodu z Uradu vlady vratit se okamzite ke sve puvodni profesi = psychiatrii a terapii zavislosti. Proto jsem žádnou potřebu začít výrazněji zasahovat do věcí veřejných necítil a ani do nich nezasahoval.

Ještě po vystoupení pana poslance Severy s jeho prvoplánovým a líbivým návrhem mě nic podobného nenapadlo. Když jsem se ale setkal s panem poslancem v televizní Aréně a zjistil, že jeho návrh získal masovou podporu diváků, uvědomil jsem si, že je zle. Ten návrh by de facto kriminalizoval uživatele drog, a tedy lidi bud nemocne jez je potreba lecit, anebo experimentatorz, prevazne mlade lidi, mozna nezodpovedne, ty kteri chteji riskovat, ale ktere bezpochyby neni ucelne ani lecit /nejsou nemocni), ani zavirat do kriminalu /nejsou zlocinci). A to se mi zda jako velmi očividný nesmysl. Takže jsem pochopil, že lidi nový drogový zákon prostě chtějí a potrebuji. Chtějí, aby ´s tím uz konecne někdo začal něco dělat´. A nezbylo, než abych začal něco dělat. Ovšem - na rozdíl od pana poslance Severy či pana ministra Němce - prosazuji zákon, který by něco řešil. Na rozdíl od obou politiků, kteří prosazují onu předvolební mucholapku, se totiž drogovou problematikou zabývám celou svou profesní kariéru. Takže mohu - s tím, že jsem osobně poznal drogovou problematiku v rade zemi světa - říct, že jejich návrh by vedl jen ke zhoršení drogových problémů.

Takže v tvém vstupu do politiky není osobní ambice...

DOSTÁVÁME NA FRAK

čili trapné odvolání dr. Béma, legalizační politik a dalí morbidity...



Přestože Liberecká výzva zpočátku vypadala jako totální bullshit, byla jen zviditelněním zesílení tlaku represivních sil ve společnosti. Poslanec Severa předložil do Parlamentru návrh na změnu zákona - trestné mělo být držení čehokoliv včetně marihuany - i kdyby se jednalo jen o držení pro vlastní potřebu. Krátce potom byl spletí intrik z funkce generálního sekretáře Meziresortní protidrogové komise odvolán ministrem Igorem Němcem (ODS) MUDr. Pavel Bém - drogový expert, který měl jako jediný v této zemi odbornou průpravu k výkonu funkce. Ministr Němec ztrácel na vlivu i popularitě, byl neschoný jiného angažmá, a tak vsadil na Vacka a Severu... Chtěl se veřejnosti prezentovat jako nesmiřitelný bojovník proti drogám...

Dr. Béma vyhodil v souvislosti s jeho příčetným přístupem k drogám, a především s nástupem vlny represivních tlaků a tendencí ke změně drogového zákona. Rozhovor s čerstvě vyhozeným dr. Bémem:

Před lety jsi založil K-centrum. Tedy zařízení, které se staralo o nemocné lidi, které pomáhalo narkomanům zpátky do života. V době, kdy jsi byl ve funkci generálního sekretáře, jsem měl pocit, že - byť na vyšší úrovni - pokračuješ v tom samém. Teď, po předložení drogového zákona do veřejné diskuse, mě napadlo: Nebyly pro Tebe drogy jen vstupenkou do politiky?

Popsaný děj doslova odpovídá pravdě. S dodatkem - po vpádu do jeho pracovny jsem řekl skutečně "něco v tom smyslu" než blábol o soškách. Otevřel jsem vitrínu a Jirkovi řekl: "Podívej se dovnitř!" Známe se totiž léta.

Jiří díky tomu samozřejmě ví, jaká jsem svině, a proto hned pochopil. Proto se mu nechtělo Buddhu otevírat. A suše dodal "Ten tvůj exhibicionismus..." A najednou jsme mluvili mnohem "normálněji" než při první návštěvě, už to byla mnohem spíše diskuse. Jiří se nejprve pokoušel dovolat spravedlnosti soudů. Že by v podobném případě musel soud přihlédnout i k dalším věcem, než je tvrdý důkaz nalezené měkké drogy. Pak jsme se shodli, že vzhledem k praxi dnešní české justice se na to nedá spoléhat.

O několik týdnů po odvysílání pořadu přestal jirka svou funkci ředitele městské policie vykonávat, Liberecká výzva, respektive její stín, zůstal. Poslanec Pavel Severa (KDU-CSL) začal připravoval svou represivní novelu zákona...

Vzal jsem dvě vrchovaté hrsti suchých spodních listů a mnul je v dlaních. Za chvíli byla hotová hromádka - dobrých pět gramů. Pečlivě jsem vybral "klacky" a jemnou drť nacpal do Buddhy. Když byla dutina plná udusané marihuany, pevně jsem jí utěsnil tampónem ze zmuchlaného toaletního papíru. A zalil voskem. Pak druhou vrstvu papíru. Vosk. A nechat zatuhnout.

Nakonec jsem zarovnal dno - opět špachtlí - a přelepil kolečkem silného, ručního, orientálně působícího papíru. Dýnko. Když vše pěkně proschlo, dřel jsem chvíli spodek sošky o zamaštěnou spodní stranu hrnce, ve kterém vařím Kačence maso. Nebyl jsem spokojen - pořád to vypadalo moc nově. Tak jsem dýnko sošky očoudil svíčkou a opatlal parafinem a olejem na svícení. A poslal Jirkovi sošku poštou...

O týden později. Do kanceláře ředitele městské policie v Liberci jsme vpadli s televizním štábem. Hned první moment nám padla do oka soška Buddhy stojící nenápadně v jedné vitrině. Měl jsem samozřejmě připravenou záminku, jak se k sošce dostat. "Takové sošky sbírám! Mohu se podívat, pane řediteli???" - nebo něco v tom smyslu. Nečekal jsem na svolení ředitele Vacka a vitrinu otevřel. Vzal jsem sošku do ruky a obrátil jí vzhůru nohama. Spodek byl přelepený papírem, pod kterým mohlo něco být!!

"Něco v tom je!" zvolal jsem směrem k řediteli. Udělal jsem dva kroky, položil sošku před něj na psací stůl a z kapsy vytáhl předem připravený kapesní nůž. "Zkuste se podívat dovnitř!!! " Ředitel Vacek pobledl, se zjevnou nechutí dvakrát zaryl do papírového dna sošky a pak ji postavil na stůl. Zavrtěl hlavou. "Já to otevírat nebudu!!!" Věděl jsem, proč se mu do toho nechce... Tak jsem uchopil do jedné ruky sošku, do druhé nůž a strhl papír na dně. UVNITŘ BYLA MARIHUANA! V PRACOVNĚ POLICEJNÍHO ŘEDITELI NALEZL NÁŠ ŠTÁB DROGY!!! ČTĚTE SERIÁL NA CIZÍ PRDEL!!!

Existuje cesta k ukončení utrpení...

V podstatě je prázdno. V Buddhovi také za chvíli bylo. Díra, do které se vešly oba mé palce. Snad hodinu jsem ve vytvrzené sádře špachtlí otvor formoval do přijatelné podoby, až jsem byl spokojen. Jako z fabriky. Pak jsem napsal dopis. Milý Jiří! Buddha je Mysl, Mysl je Buddha. Je to Jedno. Tvůj v Dharmě J.X.D.

Pokud má někdo v mysli chtění, představu společnosti bez drog, nevidí Buddhu. Ani svět - takový, jaký je. Dnešní svět je světem, ve kterém jsou drogy. A Buddha - to je Mysl bez chtění, klamů bludné mysli. Mysl - Svět - takový, jaký je.

Spodní listy samců konopí neobsahují prakticky žádné účinné psychotropní látky, podíl THC je minimální. Je to v podstatě marihuana - ale nedá se z ní zkouřit. Ale vypadá a voní jako pravá tráva. Ne že bych chtěl na kamarádovi šetřit - Jiří Vacek však prodělal drogovou závislost, takže bych nechtěl, aby se skrze mě dostal k účinné droze.

Žít třeba i na kolenou

"Byl to kokain. Ale já bych snad vzal cokoliv, tak mě bylo špatně. Natáhl jsem do pravé a levé nosní dírky. Během pár sekund proběhl mým tělem zvláštní, silný proud, který působil teple a příjemně. Když dosáhl mozku, myslel jsem, že se mi hlava rozskočí. Ale takřka ihned jsem se přestal klepat, do rukou a do nohou jako když vleješ novou krev.

Byl to báječný pocit. Cítil jsem se jako znovuzrozený a vůbec mi nepřipadalo, že jsem ještě chvíli byl na pokraji zhroucení. Žádný depresivní stav, žádná kocovina. Byl jsem silný a plný euforie."

Je sice pravda, že kniha Žít třeba i na kolenou je o tom, jaké jsou drogy svinstvo. Ale pánové, koho to zajímá? Ty řádky (byť naprosto vytržené z kontextu) - to je přece propagace jako noha! Jiří Vacek by v novém lepším světě seděl. Bez ohledu na to, že jej buduje s dobrými úmysly. Ty nakonec vždy vedou - zvláště jsou-li praktikovány ve velkém a centralizovaně - ke zřízení koncentráků.

Večer po rozhovoru s Jiřím Vackem jsem si dal jointa a usedl. Říkává se tomu meditace. Chce prosadit zákon, podle kterého by bylo pouhé držení drogy trestný čin. Chce legalizovat podobný stav jako v době, když bylo trestné protisocialistické smýšlení. To šlo přisoudit, podstrčit a prokázat komukoliv. Dávku drogy také. Takový stav znamená permanentní nebezpečí absolutního bezpráví a policejního teroru. Tentokrát ovšem nikoliv ve jménu komunismu, ale ve jménu společnosti bez drog.

Pak bylo všechno jasné. Vzal jsem malého sádrového Buddhu. Silný široký nůž. A začal vrtat.

Existuje příčina utrpení...

Kancelář Jiřího Vacka je ozdobena protidrogovými plakáty a fotografiemi. Jeden si začnu prohlížet. Nejdříve nápisy velkými písmeny. OSAMĚLOST PŘINÁŠÍ DROGY. ČESKÉ REPUBLIKY. HAŠIŠ JE ČASTO PRVNÍM KROKEM. HEROIN POSLEDNÍM. Pak písmenka o trochu menší. INICIATIVA SKUPINY POSLANCŮ ZASTUPITELSTVA MĚSTA LIBERCE A VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY. A konečně text:

KONOPÍ: U dětí a mladistvých se u nás dostává na 3. místo. Jak vypadá: Nejčastěji ručně balené cigarety tenčí nežli běžné cigarety s nazelenalým obsahem. Typický zápach odlišný od tabákového kouře. Hašiš obsahuje stejnou účinnou látku (THC), ale v koncentrovanější podobě. Vyskytuje se ve formě pryskyřice nebo oleje a přidává se do jídla nebo cukrovinek.

Což je úplný nesmysl. 99% zkonzumovaného hašiše se totiž vykouří, do jídla jej přidávají jen opravdoví znalci. A ty "děti a dospívající", o kterých je v textu řeč, to samozřejmě dobře vědí. Plakát tak ztrácí jakoukoliv věrohodnost. V jejich očích se zařazuje do nepřehledného toku nekompetentního pruzení poučovatelů, kteří sice nevědí NIC, ale chtějí vychovávat a předělávat. Důvěryhodnost samozřejmě ztrácejí i další informace, které na plakátu najdou. Třeba to, že heroin zabíjí. Což - na rozdíl od blábolu o haši - pravda je. "Dětem a mladistvým" však autor plakátu tuhle poměrně důležitou informaci o heroinu velmi úspěšně zpochybnil. Pravděpodobně v tom nejlepším úmyslu ochránit je před nebezpečím drog.

Dočtu a na konci najdu napsáno: text: Ing. Jiří Vacek. Jsem hluboce přesvědčen, že Jirka za texty plakátů nedostal ani halíř a muusel investovat spoustu práce a času, aby vůbec vyšly. Přesto jeho - jistě dobře míněná - iniciativa končí zcela opačně, než zamýšlel.

Po rozhovoru s Jirkou jsem byl strašně smutnej. Znám ho natolik dlouho, že vím následující: NEJDE MU O PENÍZE, NEJDE MU O MOC. Jenom se cítí kompetentní ŘEŠIT drogové problémy. Řešit je jaksi VELKOPLOŠNĚ. I takové, které prostě centrálně a ve velkém řešit NEJDOU. Nejhorší na celé věci je, že myslí svou iniciativu dobře. Nevidí, že jím navrhované cesty mohou vést (a všude, kde byly zavedeny, vedly) k zneužití. Nevidí, že on sám by byl v "novém lepším světě" podle jeho vlastního modelu v kriminále.

Morfinové látky například 0,7 gramu. U drog obsahujících THC tři gramy - to je limit převzatý z Nového Zélandu.

Člověk, který by měl víc jak tři gramy marihuany, by tedy spáchal trestný čin.

Ano.

Bylo by tedy legální koupit trochu trávy od dealera, zatímco ty, kteří by si vypěstovali trávu pro sebe na celou zimu, bys tvrdě trestal...

Takhle to vůbec není. Vkládáš mi do úst něco, co hrozně chceš slyšet a někde napsat. Zkus být trochu férový. Byl jsem jediný z nich ze všech (narážka na nadaci Drop In, která provozuje substituci, a další odborníky, které Jiří Vacek napadá v tisku), kdo chtěl kvantifikaci. Nikdo z nich se nezvedl, protože věděli, jak je to nepopulární. Nechci jít rovnou na trestnost držení drogy, ale hledám mírnější cestu. Tedy kvantifikaci. Dnes soudce nezávisle rozhoduje, jestli půl kila je pro osobní potřebu nebo ne. Já chci pravidla. Trestnost drogy povede k tomu, že se policie nebude mít na co vymlouvat. My prostě hledáme cesty...

Víš stejně jako já, kam ty cesty vedou. K policejní zvůli.

Ale jdi...

Cituji dále výzvu: Je chybou, že jsou schváleny ministerstvem zdravotnictví experimenty s vydáváním substitučních látek dříve, než byl přijat základní celoplošný zákon o psychotropních látkách a prekursorech. Zákon není schválený. Jak si představuješ, že by se měli léčit lidé, kteří jsou nyní na substituci? V podstatě by na substituci žádní lidé teď ještě být neměli. Že jsou, to je věc jiná.

Takže: Radši je neléčit... Víš sám, že substituce není léčba, když tak resocializace. Následovalo dlouhé vysvětlování, ve které Jiří Vacek nepřímo vysvětlil, že substituční léčba u nás nyní nemá smysl.

Neutíkej před otázkou. Co dělat s lidmi, kteří na substituci jsou? Ty substituci napadáš... Nenapadám...

Opakuji citát. A znovu otázku: Co chce Jiří Vacek dělat s lidmi, kteří jsou na substituční léčbě. Znovu dlouhé uhybání. Vysvětlí, že vlastně chtěl říct, že jsou špatní ti, kteří dosud nedali dohromady zákon o prekursorech. Prý je chyba, že ministerstvo zdravotnictví vydalo na substituční léčbu povolení. Zopakuji tedy otázku - co dělat s lidmi, pro které je substituce jedinou přijatelnou léčbou.

Do léčení s nima! zvolal v tu chvíli Jiří Vacek. Samozřejmě - do komuny! Na psychiatrie, to, co oni navrhujou!

Jací ONI? Vláda! To je jejich řešení, ne moje! A tyhle, co chtějí tu substituci provozovat, se na tom programu podíleli. To není přece moje vina, že tady je přijatý špatný program!

Pokud vím, navrhuješ změnu "drogového zákona, ve kterém chceš stanovit povolené limity drogy. Kdo bude mít víc, spáchá trestný čin. Kolik jsou ty limity?

Připadá ti absurdní, že takové tiskoviny vycházejí - jak bys tomu chtěl zabránit? Já tomu zabránit nemůžu, dokud nevyjde zákon. Podobný v některých zemích platí. Například - napomáhání k šíření nebezpeč drog. Pak je možnost stíhat tiskoviny, které jsou návodné k užívání drog.

Kdo by to posuzoval? To by určoval zákon. V Německu to byly, pokud vím, komise expertů. Svolal je právě Úřad a sešly se nad knížkou.

Tedy cenzurní komise. Ano, je to cenzurní komise.

Považuješ za legitimní, aby státní moc bránila šíření pravdivých informací? Otázka je, do jaké míry jsou ty informace pravdivé. Pravdivé je pro mě to, když postavíš vedle sebe jeden a druhý názor.

Mluvil jsi o konopné kuchařce. To je nesporně pravdivá kniha. Když podle některého receptu uvaříš.. O tom nepochybuju. Když ale někdo z Maroka dělá hašišovou omeletu - vím, že se to tam dělá, nezpochybňuju to. Domnívám se ale, že tyhle informace by se neměly dostat k dětem.

Je tedy podle tebe legitimní zabraňovat jejich šíření, přestože jsou pravdivé? Tak.

To, které šířit a které nešířit, rozhodne cenzurní komise... Ne cenzurní komise. Hašiš i marihuana jsou ilegální drogy. Pokud nedojde k legalizaci, jsou ilegální. Já vycházím z toho, že není dobré, aby se šířily mezi dětmi.

Tedy by se nesmělo psát o tom, co je ilegální... Ne! Já jen nechci dávat knížkou návod pro děti, aby podle toho pěstovaly nebo se drogami zabývaly.