Máte nějakou prognózu vývoje drogové scény u nás?

Existují katastrofické vize, které prorokují v naší zemi drogový boom. Domnívám se, že už tady je. Náměstí Republiky a okolí je něco, čemu se říká otevřená drogová scéna - prakticky kdykoliv a kdokoliv tam může přijít a koupit, co chce. Přesto to neznamená, že by to mělo položit naši společnost na lopatky. Velký počet mladých bude provádět drogové experimenty. Otázkou je, kolik z nich "do toho spadne". Ale s nějakým tragickým rozšířením oproti dnešnímu stavu nepočítám. Důležité je přijmout drogy jako civilizační ránu, daň za určitou společenskou strukturu - demokracii. A netvrdit, že něco zmůžeme planými pokryteckými proklamacemi.

Kdo je u nás nositelem oněch myšlenek?

Především lidé, kteří toho o drogách moc nevědí a mají sklon dávat přednost nejjednodušším, viditelným a okázalým řešením. Potřebují nepřítele - a prostě si ho vytvoří. To je dnes vidět na hysterii kolem "hrozby" hracích automatů. Návyk postihuje nula celá nula jedna promile hráčů - odpůrci automatů z nich přesto dělají stejné riziko jako z heroinu a nemohou se smířit s tím, že lidský život prostě nějaká rizika přináší jaksi "od přírody".

Paní Nováková má čtrnáctiletého a dvanáctiletého syna, neví nic o drogách a má strach, aby do nich děti nespadly. Co má dělat?

K dispozici je minimum informací - mě teď vychází kniha Drogová závislost, ale v nákladu pět tisíc. Je tam jakési desatero pro rodiče (uvádíme jej na straně ....).

Ale tam to funguje dvacet let a existuje určitý úzus - represe postupuje jinými cestami a konzumenty už nikdo nehoní. U nás je situace jiná a po změně legislativy by represní orgány velmi pravděpodobně začaly svůj boj proti drogám předvádět veřejnosti tím, že by zavíraly konzumenty. Na ulici stačí sebrat kluka, u kterého najdou stříkačku - a šup s ním do kriminálu. Stále většímun počtu našich dětí by hrozila naprosto zbytečná kriminalizace. Chtěl bych, aby si lidé, kteří nikdy nepřišli s drogami do styku, uvědomili, kam by podobná legislativní úprava vedla. Na jedné straně by dostali jako dar od společnosti, že budou všude vidět, jak se proti drogám bojuje. Kriminály se budou plnit feťáky. Na druhé straně budou mít vysokou pravděpodobnost, že se to stane právě jejich dětem. Navíc naprosto zbytečně. Naše současná legislativa je lepší než to, co po nás chce OSN.

Dostáváme se do protimluvu. Je možné, aby konzument měl drogu u sebe a bral jí. Na druhé straně - pokud chceme omezit černý trh, musíme lidem, kteří drogu chtějí, umožnit, aby jí získali jinde než u dealera.

To je filosofie holandského přístupu... Paradox, o kterém mluvíte, tu je. Ale žádná věc není dokonalá a nevidím žádnou možnost, jak u nás holandskou cestu akceptovat. Spíše hrozí trendy opačné. UNDCP - United Nation Drog Control Program, drogový odbor OSN, sleduje legislativy členských zemí. A tlačí na nás, abychom legislativu upravili. V okolních zemích je sice prosté držení drogy trestné.

Diskutabilní je například otázka, zda by západní věda neměla zahájit vývoj drogy, jejíž užívání by mělo menší zdravotní rizika než užívání alkoholu, jejíž psychotropní účinek by byl silnější a která by byla legální.

Který z těch dvou principů v současné době převažuje v naší drogové legislativě a politice?

Legislativa je jedna z nejlepších v Evropě. Podle zákona je trestné, když člověk drogu "pro jiného opatří a pro jiného přechovává". Nelze postihovat konzumaci a přechovávání pro vlastní potřebu. Reperese se musí orientovat na profesionální distribuci, pašování a praní špinavých peněz. To samozřejmě represivní složky příliš nevítají, protože jim to přináší mnohem těžší práci než pochytat pár toxíků.

Ono už to tak v podstatě je. Například marihuana je droga, která má svoje rizika - rozhodně je lepší nekouřit. Ale v porovnání s ostatními drogami jsou ta rizika tak malá, že největším rizikem je její ilegálnost. Pokud chceš například fungovat v politice, je lepší, když si jí odpustíš, protože se můžeš dostat do kriminálního průšvihu.

Pro společnost je důležité vědět, že existují lidé, kteří drogy budou brát - ať se nám to líbí nebo ne. Máme jen dvě možnosti. Dělat, že to nevidíme, a nepřiznat si to. Anebo si přiznat, že to tak je, a oné skupině lidí vyjít vstříc a nabídnout jí pomoc.

Kde je u měkkých drog ono návěstidlo, které signalizuje, že je člověk přestává zvládat?

Ve chvíli, když začne problém, a já nejsem schopen ho zvládnout. Manželce se nelíbí, že kouřím v bytě. Řeknu si, že budu kouřit jenom na záchodě - a nezvládnu to. To už je jasný signál, že se něco děje. Tím signálem je nezvládání průběžných problémů, které soužití s drogou přináší.

Dopad vaší filosofie v podstatě znamená, že se dříve nebo později bude muset západní civilizace smířit s tím, že je moje soukromá záležitost, zda drogy beru nebo ne - pokud nejsem přítěží pro okolí...

harm reduction

Druhý přístup se obecně nazývá "harm reduction" - snižování poškození, redukce rizika. Říká, že drogy mají svoje pozitivní i negativní aspekty. Různé drogy mají různé poměry pozitivního a negativního - kdo to popírá, je neupřímný. Jsou drogy, které mají neúměrně vysoká rizika, a drogy s akceptovatelným rizikem - těm se říká měkké drogy.

Kde máte vy to hranici?

Kdybychom opominuli hledisko, zda se jedná o legální nebo ilegální drogu, a řídili se jen podle hlediska rizika? Žebříček bude vypadat tak, že na nejnižší příčce bude čaj a káva, pak nikotin - tabák, pak asi marihuana, a za ní alkohol. Rizika poškození jater, žaludeční sliznice i vzniku závislosti jsou vyšší. To je přelomová droga - po ní následují drogy tvrdé. A tam je těžké nějaký žebříček definovat.

Tím myslíte závislost?

Ne, problém s drogami nemusí být nutně závislost. Může to na konzumenta prasknout doma, může se dostat do konfliktu s policií, může mít abscesy po jehle...

Může vůbec společnost něco udělat pro to, aby čím dál víc lidí nebralo drogy?

Jsou dva tradiční přístupy. První počítá s tím, že toxikoman přijde a někdo ho bude léčit. Reprezentanti tohoto přístupu mají tendenci mluvit o drogách tak, že jsou jenom hrozný. Z tohoto přístupu vyplývají i nesmyslné preventivní akce, které mluví o tom, že droga je jenom smrt. Adolescenti, kteří jsou nejvíce drogou ohroženi, podobné argumentaci samozřejmě nevěří. Navíc naivní propagátoři tohoto přístupu nepočítají s tím, že ty děti mají bohaté zkušenosti. Vědí, že jim lžou.

Jsme už ve fázi, kdy drogy začínají brát takzvaně "normální" lidé. Dříve se týkaly spíše sociálně hůř adaptovaní osob. Dnes díky profesionalitě drogového trhu začínají brát i lidé, kteří nikdy nepatřili do nějaké drogové party.

"Klasická drogová posloupnost" - to jest marihuana, pak speedy a nakonec opiáty - tedy u nás přestává platit.

Myslím si, že neplatí nikde. Tahle teorie vznikla z prostého faktu. Většina lidí, kterou potkáte v protidrogové léčebně, řekne: Začínal jsem na marihuaně, potom jsem přešel na perník a skončil jsem u opiátů. Nikdy se nedostanete k lidem, kteří kouřili nebo kouří trávu a nezačnou brát nic jiného. Podle mého soudu - kdo má nějakou dispozici, jak začne, dostane se do maléru. Velká část generace osmnáctiletých projde nějakým drogovým experimentem. Přitom drtivá většina z nich nikdy nebude mít s drogami problémy.

Tady jde všechno hrozně rychle. Ve světě byla vlna halucinogenů, pak heroinová vlna, kokainová, pak se jednotlivé módní drogy vracely... Zároveň s módními vlnami se společnost učila na ně reagovat, rozvíjely se léčebné programy... U nás nebylo nic - do devadesátých let byly drogy záležitostí uzavřené skupiny lidí, nebyl černý trh. Od roku devadesát jedna se tu objevil "klasický" černý trh - nastoupil obrovskou rychlostí. Druhá strana, to jest terapeuti a společnost, nejsou připraveni. Vývoj je jakoby smrštěn do kratší časové etapy a nutí společnost reagovat rychleji. Horší než v okolní Evropě je, že tam měly drogy čas stát se součástí života. U nás jsou pořád jakýmsi symbolem svobody a odporu. Venku je navíc intravenózní aplikace drog na ústupu - lidé mají zkušenost, že jejich přátelé umírají na AIDS. Tady to tak není, hrozba AIDS je pořád víceméně literární, a máme zde tradici drogy píchat.

Jak vypaá situace v USA?

Donedávna byla výměna jehel v New Yorku trestná. Asi před rokem se to změnilo k lepšímu i tam. Amerika je v přístupu k drogám už tradičně ambivalentní, kontroverzní. Třicet let používají substituční drogu - methadon. Na druhé straně byli proti distribuci jehel. Jejich přístup a filosofie jsou rozpolcené jako Amerika celá. Ale i tam už vítězí pragmatický přístup.

Vrátím se k naší filosofii. Naše priorita samozřejmě je dostat lidi z drog. Ty, u kterých to je možné. Ale zároveň akceptujeme, že u některých to nejde - nemají o to zájem. U nich se snažíme, aby - když už berou - sobě i okolí ubližovali co nejméně.

Mohl byste nějak charakterizova naší drogovou scénu ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi?

V Americe byla největší a nejdražší protidrogová kampaň Just say no! Transformaci postojů devadesátých let lze vystihnout heslem Just say know. Místo "řekni ne!" je dnes "řekni jak!". Tím se dá charakterizovat přelom celého vývoje léčby závislostí.

Obávám se, že tahle filosofie je pro spoustu institucí nepřijatelná - nechává jedinci mnohem větší svobodu volby, než je v paternalistické Evropě zvykem.

Tato filosofie je vyústěním pragmatického přístupu k životu, kopíruje realitu. Realita si ji vynutila. Ještě před pěti lety nás napadali zastánci klasické psychiatrie za to, že jsme měnili toxikomanům jehly. Říkali, že je to stejné, jako kdybychom sebevrahovi dali do ruky vysterilizovanou žiletku. Dnes se to bere jako samozřejmost - v celé Evropě.

Filosofie práce Drop In je tedy odlišná...

Projel jsem řadu zařízení pro toxikomany po celém světě a nejbližší mi byla tak zvaná nízkoprahová střediska. Ta umožňují lidem, aby tam přišli - a není nutné, aby se rovnou léčili. U klienta akceptují, že bere drogy. Když chceš, můžem se pokusit tě z nich dostat. Ale když je bereš, ber je tak, aby sis co nejmíň ublížil. To je přístup, který v České republice nikdy nebyl. A nebyl ani ve světě - zlom nastal až v devadesátých letech. Do té doby člověk, který nechtěl přestat brát, neměl nikde zastání. Předtím neexistovaly zařízení, které by počítaly s tím, že někdo prostě brát drogy chce. Faktor, který přerodu napomohl, byla epidemie AIDS.