Považuji

za zbytečné uvádět přesná čísla o osobách závislých na nových drogách. Nárůst počtu takových lidí je ale obrovský (zcela přesné údaje nejsou a ani nemohou být k dispozici). Každopádně před druhou světovou válkou byla drogová problematika závažná dokonce i v Československu.Pravá expanze však nastala až v letech padesátých a šedesátých. Padesátá léta nejsou charakterizována ani tak expanzí konzumace, jako přípravou společenského vědomí. Totalita ovládla svět. Blok východní, ruský, prožíval etapu svého vývoje, kterou pro českého čtenáře netřeba popisovat. Ale - což je možná pro mnohé překvapující - stalinistická metodologie práce s lidmi byla vlastní i Výboru pro vyšetřování neamerické činnosti v USA. Pak, koncem padesátých let, nabrala civilizace nový dech. Setřásla totalitu (ve východním bloku alespoň její nejbrutálnější projevy) a začala hledat nové cesty - ve vědě, ale především v umění a filozofii. Ne snad ve filozofii produkované vyschlými mozky na univerzitních stolcích, ale ve filozofii života. Performační orientace přestala být tak zajímavá jako dřív. Síla a moc se pro mnohé (především mladé) stávaly synonymem zla. Flower power!

S postupem let

se ale drogy stále víc rozšiřovaly a stávaly se masovější záležitostí. Primární příčina je - ač to zní banálně - ekonomická. V roce 1900 byla totiž společenská produktivita a životní úroveň nepředstavitelně nižší než dnes a společnost prostě na podobné experimenty neměla. Navíc - dnes zakázané, nové drogy neměly nimbus zakázanosti se vším, co k němu patří. Proto ani tlak na zvyšování jejich konzumace (jaký vidíme u dnešních dealerů) neexistoval. Drogy byly ve většině případů volně, běžně a levně přístupné. V amerických lékárnách se počátkem našeho století dal koupit zcela volně morfin.

Ekonomická vyspělost lidstva rostla. Rostla přetechnizovanost, rostly nároky kladené na jedince. Tím pádem rostl i počet jedinců neschopných ony nároky plnit. Zeměkoule si prožila dvě světové války, pády říší a v historii neslýchanou expanzi brutality a bestiality. Rozšíření konzumace nových drog mělo tu nejúrodnější půdu.

Droga

samozřejmě přicházela bez jakéhokoliv návodu k použití. Vědělo se maximálně, že se dá kouřit nebo polykat. O tom, v jakých dávkách je bezpečná, kdy může vytvořit návyk nebo ohrozit svého konzumenta, nevěděli novinekchtiví kupci nic. Navíc - droga přišla bez celého kontextu zvyklostí a rituálů, který v její domovině chránil konzumenty před potupnou závislostí. A celý koloběh, jenž dodnes neskončil, mohl začít.

V té době ovšem - přes to, že si lidé návyk vytvářeli - byla droga záležitostí velice úzké skupiny lidí. Determinantou byl majetek - drogové experimenty byly drahé - a příslušnost k určité sociální skupině, která "si dopřává". (Je samozřejmé, že řečené platí pro dnes zakázané drogy. Co se týče alkoholu, byla situace diametrálně odlišná.)

Zlaté časy

A konečně - droga byla něčím normálním, obvyklým a běžným. Neexistoval kolem ní nimbus tajuplného mýtu, který by z ní dělal zakázané ovoce - svou zakázaností ještě lákavější. Společenská regulace nadměrného konzumu drogy tedy byla mnohem snazší. O droze se vědělo a vědělo se, co s jedinci, kteří jí pomalu propadají. Dnes se to neví.

drog nastaly až v našem století. Úloha drog v životě lidstva a jejich vliv na společnost však narůstaly celé dlouhé roky předtím. Jak mizela v zájemná izolovanost jednotlivých kultur, jak produktivita lidské práce osvobozovala člověka od totální závislosti na každodenní dřině, nacházeli se mezi lidmi mlsálkové. Zkoušeli nové objevy - ať už to byl tabák dovezený z Ameriky, nebo opium z Orientu. A nastávaly první problémy.

V devatenáctém století byly už běžně dostupné (alespoň v evropských centrech) prakticky všechny dnešní drogy. Ty základní - crack nebo heroin - samozřejmě ne. A jejich konzumenti si začínali pěstovat návyk.

Příčinou tohoto "chování" nových drog nebyla ani tak jejich jedovatost nebo nebezpečnost. Důležitá byla novost - neznalost těch, kteří s nimi přicházeli do styku.

Především

- drogy byly nejčastěji konzumovány k rituálním účelům. Jejich konzumace měla přinést kontakt s tím "oním", co je člověku vlastní hledat. A při kontaktu s Bohem je sice možné se pořádně sjet, ale rozhodně není možné jej hledat ráno, v poledne i večer. Konzumace drog byla prostě svázána kvantem zvyklostí, jež nebylo možno překročit a které skoro stoprocentně bránily zvrhnutí konzumace v bohapusté fetování.

Dalším faktorem je minimální komunikace mezi jednotlivými kulturami a minimální kontakt s drogou, jež není v dané společnosti (komunitě) tolerována. Proto jedinci, kteří neměli dispozice k rozumné konzumaci "cizí" drogy, bez problémů přežívali. Vůbec se s ní totiž nesetkali.

Nejen

severoameričtí Indiáni se svým mescalinem, ale i Vikingové a Čukčové s muchomůrkami, Mexičané s lysohlávkami a Eskymáci se svými houbami reprezentují kultury zaměřené na halucinogeny. Tyto kultury v historické soutěži prohrály.

Původní konzumace drog měla několik charakteristik, které jsou nesmírně důležité pro další výklad. Tyto charakteristiky vysvětlují, proč u většiny přírodních národů konzumace drog (i těch, které dnes považujeme za ztělesnění ďábla) nevedla k větším potížím a nedestabilizovala společnost.

Velmi

rozšířenou drogou - historicky - bylo i opium, spjaté především s Čínou. Má, podobně jak THC, silně meditativní náboj - a pro čínskou filozofii, umění či styl myšlení je typické. (Mám samozřejmě na mysli předkomunistickou Čínu.)

Další drogy charakterizují kultury, které v soutěži se zmíněnými třemi historicky neobstály. I když jejich národní fety úspěšně přešly do kulturního povědomí kultur ostatních. Jde především o jihoamerické Indiány, kteří žvýkali listy koky. U nich se obvykle vysvětluje příklon k této droze klimatickými podmínkami velehor, ale jako u ostatních drog bude i zde vysvětlení pravděpodobně složitější.

Alkohol

je jednou z mála drog, které jsou zaměřeny "ven". Opilý člověk má mnohem větší tendenci k exhibici, agresivitě nebo výtržnosti než člověk pod vlivem jiné běžně užívané drogy. Snad proto je celkové pojímání světa jedinců vyrostlých v kultuře alkoholového typu zaměřeno "ven" - výkonově, soutěživě. Pravděpodobnější však je, že je tomu úplně jinak.

Další masovou drogou je hašiš a marihuana. Jsou typické nejen pro arabské a islámské národy (tam by bylo možné vysvětlení - muslimové nesmějí požívat alkohol a vzhledem k mládí islámu není pravděpodobný biologický zvyk na THC jako na náhradní drogu), ale i pro oblast Indie, Nepálu a okolí, kde je konopě ostatně domovem. Snad účinky THC, a tím i rozšířenost marihuany mají souvislost s horkým klimatem (tráva subjektivně ochladí) nebo s tím, že v letních měsících se v arabském klimatu dá přes den skutečně jenom sedět a koukat před sebe - k čemuž je tráva optimální pomůckou. Arabský svět rozhodně THC konzumuje velice rád a masově - dokonce se tvrdí, že úpadek Arabů je přímý následek konzumace hašiše. Pasivita a lenost, arabským národům často připisované, jsou prý dílem cannabisových drog.

Není jasné,

zda každá kultura vypěstovala zvyk užívání té drogy, která jí nejlépe "sedla", nebo jestli se odolnost vůči tolerované droze vyšlechtila. Každopádně konzumace společností tolerované drogy ve většině případů nevyvolávala žádné společensky nepřijatelné důsledky, byla tolerovaná a obvyklá a pomáhala řešit onen základní pocit existenciální úzkosti.

Kultury můžeme rozdělit na několik (drogových) typů. Kultury alkoholové jsou asi "nejúspěšnější" - k nim patří západoevropská a severoamerická civilizace, která dnes dává zbytku světa pocítit, kdo je tady pánem. Příčiny "úspěšnosti" alkoholové kultury nejsou ale nijak prokázané a můžeme je jenom tušit. Jako zcela nepodložený konstrukt nabízím následující vysvětlení:

Severoameričtí

Indiáni měli samozřejmě stejnou šanci přivyknout alkoholu jako Evropané. Není zcela jasné, proč nezačali vyvářet ve velkém dakotské pivo, ale v klidu sbírali mescal. Stejně tak Arabové mohli velice snadno pěstovat mák. Ale náhoda - či osud, eventuálně jejich genetické uspořádání - chtěla tomu, že dali přednost divoce rostoucí konopi a časem přišli na to, jak z ní vyrábět hašiš.

Všechny

uvedené charakteristiky dříve nebo později vedou ke stresu, k napětí a hledání. Hledání pomocí všech existujících prostředků. A zde nastupují drogy. Nechci samozřejmě tvrdit, že bez drog by neexistovala civilizace. Ale bez toho, co nás žene dál, by rozhodně neexistovala v tak obrovské míře závislost na psychotropních látkách.



Drogové kultury a přijetí "vlastních" drog

Volba drogy každou civilizací není samozřejmě věcí náhody. Ale také ne svobodné volby. Podobně jako u typu základní stravy i při výběru "základní drogy" civilizací rozhodlo více faktorů. Od lokality a biotopu, který daná kultura obývala, přes klima až po genetické uspořádání určitého kmene.

Každá kultura,

každá civilizace druhu Homo sapiens měla a má svoji drogu. Proč?

Přestože se často mluví o návyku na drogy - psychotropní látky - i u subhumánních živočichů, o zneužívání drog v pravém slova smyslu přece jen můžeme uvažovat jenom u člověka. Podobně je tomu s Bohem. Neandrtálci sice také měli své vysušené hlavy jeskynních medvědů, ale o skutečné mystice a víře v Boha uvažujeme prakticky jen u člověka moudrého. Na rozdíl od všech ostatních zvířat je totiž člověk vybaven čímsi, co je zcela nevymezitelné. Duší nebo duchem. Vědomím smrti. Humorem. Schopností abstraktního myšlení. Prostě spoustou charakteristik, které dohromady dávají ono "něco", co úspěšně uniká definicím kněží i psychologů. A ono "něco" se projevuje - mimo jiné - touhou po sebepřekonání, touhou po poznání elementárních, esenciálních jevů a úzkostí.

V této kapitole

se čtenář dozví něco málo o historii oblbování se (a čím jiným historie drog vlastně je?) a o tom, proč vlastně je v Evropě tráva zakazovaná
Společnost bez drog, drogy bez společnosti...
Cíl války proti drogám je stejně reálný jako cíl budování komunismu. Spelečnost třídně a sociálně spravedlivá je totiž stejně reálná jako společnost bez drog. Komunismus sice prodělal historický krach, zastánci tvrdé linie boje proti drogám si z toho však poučení nevzali. Onen nemožný ideál prosazují stále - až do poslední kapky krve. Ostatních.
V historii lidské civilizace neexistuje žádná kultura, která by nějakou drogu nevyužívala či - v dnešní terminologii - nezneužívala. To není propaganda, ale realita. Ten, kdo popírá tuto skutečnost, má buď nedostatečné vzdělání, nebo klapku na očích. Eventuálně - to je nejčastější - vymezuje drogu pouze ve smyslu "droga dnes zakázaná".
Jen mezi řečí, když už mam puštěný net, rád surfuju a prohlížím si díla kolegů. Tahle stránka je podle mne celkem zdařilá:canablis

Nejčastější

je konzumace suchých listů nebo vrcholků rostliny. Hmotě, která se kouří, říkají v Mexiku (původně), ve Spojených státech a v západní Evropě marihuana. Tento název snad pochází ze jména Marie Juana. I v Čechách se trávě říká marjánka - což je tvar vzniklý ze jména Marie nebo Marie Anna.
Slangově se užívá tráva, v anglosaských zemích grass. Rastamanský výraz (snad z karibské oblasti, Haiti) je ganja, gándža. V Tunisku a Maroku se trávě říká kif, v Turecku habak, v Indii bhang.
Koncentrované prykiřici se říká hašiš nebo charas, ale často se používá také název kif. V Čechách se běžně užívá slova haš nebo hašiš, případně shit. Prakticky se zde nevyskytuje název čokoláda, běžný v západní Evropě.

Rozeznáváme samčí

a samičí rostliny. Dospělá rostlina mívá až tři metry výšky a její listy mají nezaměnitelný tvar. Tvar listů je notoricky známý - stal se symbolem marihuany a zdobí dnes kdejaké tričko teenagerů.

Lidstvo zná konopi nejméně pět tisíc let a snad stejně dlouho zná i její účinky, účinky, které z této v podstatě neškodné a užitečné rostliny dělají dnes ztělesněného ďábla.

"Již staří Řekové" znali účinky marihuany a nazývali ji konabos. Ho konabos znamená kravál, ruch. Vykouřený člověk dovede své okolí upozornit na to, že se s ním něco děje... Užívali ji i Skytové a Číňané dokonce několik tisíc let před naším letopočtem. Germáni jí říkali hapanas.

V současné době existuje surovina užívaná ke kouření či k jiné konzumaci v mnoha variantách. Účinnou látkou jsou však vždy cannabinoidy, především tetrahydrocannabinol (THC). Název má tráva variabilní, podle země i podle toho, v jakém stavu se prodává.

Úvodem

poznamenám následující: Drogy jsou svinstvo. Jakékoliv. Optimální život je život zevnitř. Život bez potřeby umělého vyvolávání nálady, umělého hledání impulsů. Život, kdy si vystačíme se svou ženou, prací a psem.
Ne každý má schopnost takhle žít. Potřebuje trochu víc, alespoň prozatím, než se naučí plně vychutnávat prosté a přirozené radosti. Sáhne k drogám.
Psal jsem tento spisek proto, aby v podobném případě k drogám sáhl, ale nestal se jejich otrokem.
Marihuana
se získává z prastaré kulturní rostliny, Cannabis sativa L. Její český název zní konopě setá, konopí. Jde o jednu z nejstarších kulturních rostlin. Pochází z Nepálu a na mnoha místech světa roste divoce. Její využití je mnohostranné - například se z ní vyrábí olej, ale především se využívají její dlouhá, pevná vlákna.

Fim zaštipování

Tato metoda vznikla úplnou náhodou, čtenář-pěstitel co ji objevil poslal popis do High Times, kde jí podle něj nazvali "FIM technique". Cílem zastřihávání je maximizace prostoru a zvýšení výnosů. Při klasickém zastřihávání na místě původního stonku vyrostou dvě nové větvičky. Touto speciální technikou můžete takových vrcholů mít až šest (!).
Postup je jednoduchý a možná jste ho už "nehodou" objevili. Určitě jste si všimli, že když neustřihnete celý vrchní výrustek, ale tak 20% těch zakrnělých lístečků necháte, tak pokračují v růstu. Za cenu určitého prodloužení vegetace může vyrůst až šest výhonků!

Z oxidu

uhličitého a vody rostliny vyrobí cukr, vodu a kyslík. Jestliľe rostlina nemá dostatek CO2, roste pomalu. Při pěstování ve skříni je tedy nutná dobrá ventilace. Dokonce někteří používají CO2 přímo z tlakových lahví. Takto dopované rostliny rostou velmi rychle. Fotosyntéza ovšem vyžaduje světlo, takže zvýšením přívodu CO2 se musí zvýšit i osvětlení a dalším vstupním prvkem je voda. Hodně vody, hodně světla a hodně CO2 vedou k rychlému růstu. Důležité je dodávat všechny tyto tři složky. Zvýšením pouze přívodu CO2 se nic nezíská

Obsah

těchto prvků ve hnojivu se udává větąinou v procentech. Například mi tu zrovna na stole stojí lahvička hnojiva jménem Harmavit Speciál. Obsahuje 10% Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku. Takovéto hnojivo budu označovat 10-9.5-10.5, nemá smysl to označovat takto přesně bude stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-20. To jsou velmi silná hnojiva. Živiny zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování doma se vyčerpá a je třeba později dodat hnojivo. Projděme si postupně ony tři hlavní činitele. Většina hnojiv má tu nepříjemnou vlastnost, že postupně zvyšují kyselost půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři týdny po přesazení rostlin. Dávky hnojiva je třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i postřikem listů, ale ne dříve neľ po 1.5 měsíci. Oxid uhličitý CO2 je látkou, kterou rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité pro svůj růst. Určitě znáte ze školy fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako katalyzátor působí chlorofyl.
6CO2 + 12H2O = C6H12O6 + 6H2O + 6O2

Konopí prospívá nejlépe,

je-li hnojeno substrátem o poměrné složení dusíku:fosforu:draslíku - 23:19:17. Nezbytné je také zajistit dostatečné množství stopových prvků (pokud již nejsou v zemině zastoupeny) a to: sodík, bór, zinek, křemík, vápník, kobalt, železo, chlór, molybden, hořčík, hliník a mangan. Mimo to ještě vitamíny B1, B2. Při aplikaci hnojiva se stačí řídit návodem na obalu - v žádném případě cannabis nepřehnojujte! Toto jsou zároveň nejdůleľitějąí složky všech běžných hnojiv.

Marihuana

vypadá, jako že je schopna spotřebovat tolik hnojiva, kolik jí dáte, pokud si ale na něj bude zvykat postupně. Během prvních zhruba 3 měsíců hnojte rostlinu co pár dní. Jakmile se růst listů zpomalí, přísun hnojiva rostlině by měl být snížen také. Nikdy nehnojte rostlinu před tím, než ji budete chtít sklízet, neboť přísun živin podporuje růst listoví a zpomaluje tvorbu aktivních látek (A o ty nám jde, že?).

Abyste

se vyvarovali koncentrování solí v půdě a zajistili rostlině dostatek živin, je zapotřebí začít hnojit rostlinu, ve věku zhruba 6 týdnů, listově. Rozpusťte proto hnojivo ve vlažné vodě a tímto roztokem postříkejte přímo listoví. Listy absorbují hnojivo přímo do jejich cévek. Budete-li pokračovati v přidávání hnojiva do půdy, musíte si dát pozor na předávkování rostliny hnojivem. Nezapomeňte zvyšovat množství živin rostlině postupně.