Poslední věc:

Jak se bude situace s drogami v naší zemi vyvíjet?

Pokud se bude oficiální drogová politika státu ubírat liberálním směrem, lze předpokládat, že se situace nebude dlouhodobě zhoršovat. Pokud půjde americkou represní cestou, bude to dražší lidsky i finaněně - mimochodem rok v léčebně stojí kolem osmdesáti tisíc, rok v kriminálu kolem sto padesáti tisíc. A problémy s drogami budou větší a větší.



Prvně došlo na slova doktora Doudy v Olomouci.

V našich médiích

se opakovaně objevilo, že Holandsko od svého liberálního přístupu upouští. Máš podrobnější informace?

Ano, mám podrobnější informace. Toto tvrzení - přestože jsem ho v tisku sám zaznamenal - není pravdivé. Holandsko udělalo drobné ústupky intenzivnímu nátlaku ze strany hlavně Francie a snížilo množství hašiše, které lze koupit najednou, z třiceti na šest gramů. Což je čistě formální změna - nemýlím-li se, šest gramů stačí na pěkných pár dní i tobě. (Dr. Douda se opravdu nemýlí, šest gramů stačí i silnému kuřákovi dobře na týden - poz. autora). Zároveň byl v Holandsku snížen počet coffee shopů, kde se měkké drogy prodávají. Bylo ale uvolněno pěstovaní maximálně deseti rostlin konopí. Nic víc.

Existuje nějaká legislativní úprava,

která by jednoznačně vedla k zlepšení problémů na drogové scéně?

Pokud myslíš směr, filosofie, podle které jsou zákony napsané, pak ano. Je to liberální pragmatismus, nesnažit se vystavět svět podle představ, ale spíše představy formulovat podle reality a podle toho, co vůbec může společnost ovlivnit.

Pokud máš na mysli konkrétní znění zákona... To musí samozřejmě být formulované v kontextu jedné každé země, s přihlédnutím k situaci, která v ní panuje. Neexistuje přímá úměra mezi tvrdostí represe a stavem drogové scény. Nejhůře na tom jsou jednoznačně Spojené státy, tato země má největší problémy s drogami. Její drogové zákonodárství - až na světlé výjimky - je nejrepresivnější na světě. Nejpragmatičtější zákony má Holandsko - a kdyby platila přímá úměra, mělo by mít problémů s drogami nejméně. Není to však pravda, Norsko, které má represivnější přístup, má méně problémů. Univerzálně platný předpis, jak zformulovat v konkrétní zemi drogové zákony, neexistuje.

Přestože

jsou tyhle informace obecně dostupné, figuruje závislost jako základní strašák protidrogové propagandy. Ostatně - v celosvětovém průměru jsou politická rozhodnutí v oblasti drog ze sedmdesáti až devadesáti procent ovlivňovány politickými motivy, a pouze z deseti až třiceti procenty motivy odbornými. V naší zemi jsme na tom výrazně líp. Odhaduji, že vládní rozhodování v oblasti drog je zatím poplatné politickým motivům nanejvýs ze triceti procent.

Proč ale nebyl dosud vládou zformulován kvalitní drogový zákon?

Nevím. Ale vím, že současný legislativní stav je nejlepší, jaký si dokážu představit. Každá změna zákona by v dnešní situaci vedla jen k horšímu. Bezostyšnost dealerů na Můstku či ve Františkánské zahradě není výsledkem špatných drogových zákonů, ale neumění, korupce, snad nezkušenosti nebo.... Naše zákony represním složkám umožňují bojovat s obchodem s drogami všemi myslitelnými prostředky - pokud se tak neděje, jsou za to zodpovední policisté, a ne formulace zákona.

Jakákoliv změna drogového zákona by především musela být politicky průchodná - a obávám se, že přímo v zákoně formulovat například liberálnější přístupy k marihuaně by dnes bylo politicky nepřijatelné. Proto by jakákoliv změna mohla vést pouze k přitvrzení represe, a navíc na zcela nesprávném místě - ve svých důsledcích k postihu uživatelů.

Mohu tedy tvé tvrzení shrnout výrokem, že problém závislosti na drogách je v naší zemi mnohem menší, než jak prezentují media?

Ano. A dokonce se dá říct, že závislost není primárním rizikovým faktorem konzumace drog - přestože veřejnost, media i drogoví politici mluví téměř vždy jen a jen o závislosti. Sestavíme-li žebříček zdravotních rizik drog, je závislost asi na pátém místě. Jednoznačně vedou potíže - ať už zdravotní komplikace, nebo smrt - vyvolané aplikací nečisté drogy. Na druhém místě je to pak množství, dávka. Jedna z nejčastějších příčin úmrtí po aplikaci drogy je právě smrt předávkováním. Na třetím místě je pak jev, kterému říkám test prvního účinku - to jest reakce po první dávce dosud nezkoušené drogy. Na čtvrtém - akutní selhání organismu i po opakované aplikaci. Tyhle čtyři příčiny zaviní rozhodně víc komplikací a úmrtí než závislost sama o sobě - ta je až na asi pátém místě v žebříčku rizikových faktorů.

Jaké jsou skutečné počty závislých u nás?

Přesná čísla samozřejmě nikdy nebudou k dispozici. Dokonce jejich získání je poměrně metodologicky sporné. Podle lékařského kriteria závislosti jako choroby jsou zde tak dva až čtyři tisíce závislých. Odhad je založen na mé dlouhodobé zkušenosti, nejde o výsledek statistického výzkumu. Lidi, pro které je droga jakousi součástí života (ať už jako problém, nebo jako způsob trávení volného času), ale nejsou v lékařském slova smyslu závislí, mohou být desetitisíce. Lidí, kteří mají zkušenost s ilegálními drogami, jsou řádově statisíce až miliony.

Každopádně pronikají-li drogy na školy, pronikají takto - a jediné, jak to mohou rodiče ovlivnit, je vychovat své potomky tak, aby po onom třídním zhýralci nic nechtěli.

Kdo ještě tedy nemá pravdu?

Například ty. Několikrát jsi psal, že v Praze jsou dumpingové ceny drog - a psalo to samozřejmě spousta dalších lidí. Jsou tady - v absolutních číslech - drogy skutečně levnější než ve vyspělých zemích západní Evropy. Či jinak řečeno - pro cizince jsou zde drogy levné. Podíváš-li se na cenu drog a na výši příjmů, zjistíš, že zde jsou drogy relativně stejně drahé jako kdekoliv jinde.

Podobně nemáš pravdu, alespoň ne úplnou pravdu, když píšeš o marihuaně. Pokud vím, nikde jsi nepsal, že hádat se i mezi odborníky o závislosti na marihuaně je zcela mimo mísu. Rizika marihuany jsou uplně jinde. A nepíšeš o tom ani v situaci, kdy se "závislost na marihuaně" stala standardní zbraní v arzenálu protidrogových politiků.

Já sice naprosto schvaluji a podporuji boj s dealery, ale proto, že jsou to lumpové - ne proto, že bych si myslel, že boj s dealery něco řeší. Pokud bude existovat poptávka, tak se po zatčení všech praktikujících dealerů vždy do druhého dne najdou jiní, kteří budou rádi drogy prodávat zájemcům ochotným a schopným zaplatit.

Ještě bludy veřejnosti, prosím...

Když začneme od vyloženě obskurních, tak to jsou na kůži nalepovací obrázky s LSD, rozdávané dětem neznámými dealery před školami. Z nálepek se pomalu a bez vědomí malého potenciálního feťáčka vstřebává do těla droga... To je úplný nesmysl, nikdo nic takového jako popisovanou nálepku nikdy neviděl.

Další bizarní pověrou jsou dealeři pronikající do škol. Vím o případech, kdy byli rodiče dětí či studentů tak vyděšení, že chystali zřízení rodičovských hlídek, které budou dobrovolně o přestávkách ve výuce na školních chodbách plašit dealery. Samozřejmě, že značná část středoškoláků - podle některých zdrojů kolem třiceti procent - má zkušenost s drogami. Ty ovšem do školy přicházejí většinou tak, že některý student, třídní zhýralec, který chodí častěji do rockového klubu nebo si pěstuje trávu, má občas s sebou jointa. A mnoho spolužáků se z něj samozřejmě pokouší něco vyrazit - většinou z pouhé zvědavosti. A on buď dává, nebo prodává kamarádům. Pokud neprodává - mluvíme o měkkých drogách - tak je jeho činnost plně srovnatelná s tím, když pozve spolužáka na panáka. To je v jejich věku také proti zákonu.

přání

Jde pouze o zbožné přání, ne o realitu. I kdyby byl před pěti lety přijat jakýkoliv drogový zákon, byla by situace na dnešní drogové scéně stejná. Stačí se podívat na situaci v zemích západní Evropy. Exploze drogového problému v porevolučních letech není daní za špatné zákony, ale za svobodu. Existují principiálně jen dva typy společnosti: Společnost svobodná, demokratická a s drogami. Nebo společnost nesvobodná, diktatura, ve které drogy nejsou masově rozšířené a která dokáže hrstku existujících konzumentů zahnat téměř do neviditelnosti. V demokratické společnosti prostě dnes nelze zamezit tomu, aby drogy byly bez velkých potíží přístupné každému, kdo se k nim chce dostat. O tom, kolik se ve společnosti ilegálních drog bere, rozhodují peníze, poptávka.

Také se drogy staly politickou záležitostí a máme už několik konkrétních politiků, kteří drogovou problematiku zneužívají k levnému získávání voličů. Jde především o křesťanské politiky - poslanci Severa a Janeček jsou členy KDU-ČSL, ale i ODS měla svého poslance Jaroše, který "bojoval" proti drogám a kouření.

Zdejší protidrogoví bojovníci postupují stejnými prostředky jako jejich kolegové všude na světě. Nabízejí sice prokazatelně nefunkční, ale jednoduchá a líbivá řešení. Což jednodušší voliči, jistě ocení. Když pan politik navíc vypadá jako synek od Součků odvedle ze Lhoty...

Nezklamala ani široká veřejnost a různé putovní figurky politiky. Oni pánové kážou úplné nesmysly a uvádějí nejapné bludy o drogách a drogové scéně a veřejnost jim ochotně věří.

Mohl bys konkretizovat, prosím?

Čiště namátkou, a na příkladech, které mohu kdykoliv zdokladovat: Jiří Vacek opakovaně v diskusích používá jako jakousi výčitku, argument ve prospěch přijetí nového drogového zákona, výrok: Kdyby tady byl nový zákon už před pěti lety, mohla dnes situace vypadat jinak.

TANEC KOLEM KUCHAřKY

Přestože oficiální politika vykazovala všechny známky sopky před explozí, ve společnosti to po porážce represivních sil v první bitvě kolem dr. Béma a Severova návrhu, zatím nezavírali... Ale už to zkoušeli - kolem konopné kuchařky.



Dr. Ivan Douda je zakladatel nadace Drop In a nejstarší z generace našich pragmaticky orientovaných drogových specialistů (myslím tím generaci po dr. Bašném, klasickém to konzervativním psychiatrovi). Je mezinárodně známým drogovým specialistou a neúnavným popularizátorem pragmatického přístupu k drogové problematice. V roce devadesát šest viděl naši drogovou scénu takto:

Jak se dalo čekat a jak jsem předpokládal, drogová scéna se za sedm let výrazně změnila k horšímu. Stejně tak se, bohužel, k horšímu změnila ve vztahu k drogové problematice i společnost. Drogy jsou dnes především mediální záležitost - četnost jejich výskytu v médiích je řádově vyšší než skutečná závažnost drogové problematiky - s přihlédnutím k tomu, co se v zemi dalšího děje. Ale drogy jsou zábavné a tak se o nich píše, točí a vysílá.

"A nechtěla by ses někdy přijít ke mě domů podívat na fotky z Indie?" optal jsem se nevtíravě v momentě, kdy se Vlasta napil. "To je skvělý nápad!" zajásala dívka. "Pojeďme tedy!" zavelel Kotouček.

Mejdan probíhal velmi noblesně. Hovořili jsme o životě, filosofii, hudbě, a pak i o politice. Ve tři ráno dívka Kotoučka odvážela (jsem přesvědčen, že opravdu k jeho manželce). Loučili jsme se a z ní vypadlo: "Jsem šťastná, že jsem mohla poznat českého politika..." Díval jsem se na ní a věděl, že to není zdvořilost - myslela to vážně.

Nechci přeceňovat soudnost té dívky - ostatně o mě si myslí, že jsem buddhistický mnich. V průběhu večera jsem si však uvědomil, že - kdybych Vlastu viděl poprvé - tak mu to žeru taky. Myslím, že jeho šance dostat se do Senátu jsou mizivé. Vím však jistě, že JE TO POLITIK.

Večer

jsem zjistil, že autorizace není dokončena. Dvě třetiny poslední stránky. Ale nebyla to Vlastova vina - mému notebooku po čtyřech hodinách provozu dojdou baterie. Na čtyřech autorizovaných stranách se Kotoučkovi podařilo z rozhovoru udělat text výhradně o Kotoučkově egu, narcistní a zcela nepublikovatelný.

O několik dní později jsme tamtéž sklesle seděli nad notebookem. Kromě jiného, Vlasta do textu dopsal, že mu nesměla být udělena hodnost poručíka u hasičů, neboť nebyl členem Strany. U vedlejšího stolu seděla dívka, kterou oba povrchně od vidění známe. Kromě jiných nectností je Američanka z vyšší střední vrstvy. Měla v klubu nějaké jednání a teď, když skončilo, neměl ji kdo bavit.

Kotouček mi již chvíli předtím, než dívce odešla společnost, vyprávěl o své monogamii. Obsáhle, zevrubně a s mnoha anglickými obraty v řeči popisoval, jak své o dvacet let mladší manželce zásadně nezahybá. Ještě aby... Nechápal jsem přesně proč o tom mluví, když k nám Američanka přesedla. Kotouček plynně přešel do angličtiny. Nikoliv do té, jakou se dorozumívají cizinci mezi sebou, ale do té, jakou užívají Angličané. Proto jsem rozuměl každé páté slovo. Měl jsem však díky tomu dostatek času Američanku sledovat - a mohu kompetentně prohlásit, že to Kotoučkovi žrala.