Samčí vrcholky

musíme zpracovávat nad kovovým nebo umělohmotným podnosem. Použití novin, víka krabice od bot nebo podložky z jakéhokoliv porézního materiálu je nepřípustné, protože samčí pyl je natolik jemný, že se zažírá do podkladu a vznikají neúnosně vysoké ztráty.

Samice je optimální zpracovávat nad víkem krabice. V této fázi je totiž mimořádně důležité jemné třídění a sklepávání. U samčích vrcholků je třeba vytřídit jemňoučkou, práškovitou hmotu pylu a jemně rozdrcených okvětí od zbytků větviček. U samic je tomu stejně - jenom se navíc přidružuje nutnost vytřídit semínka.

Když jsme natolik fit,

že si to můžeme ještě dovolit, dáme se do práce hned. Postup je obdobný jako při odvětvování stvolů. Jedná se však o mnohem jemnější práci. Vrcholky nejsou obrostlé tak velkými listy jako paty stvolů. Na druhou stranu nám však práci komplikuje spousta drobných větviček nesoucích květy. U samců se většinou jedná o rovné, velice houževnaté "provázky". Samice zase mají křivolaké, křehké a překvapivě pevné větvičky. Opět důsledně oddělujeme samce a samice a odvětvujeme. Stébla velice pozorně vyřazujeme, není možné, aby ve vysoce kvalitní marihuaně byly kusy klacků. Úlomky větviček ale nezahazujeme - díky tomu, že jsou z vrcholků rostlin, obsahují relativně vysoké množství oleje a byla by škoda o něj přijít. Dáváme je na univerzální hromadu odpadu, která ovšem v tomto momentě už dosahuje hrůzných rozměrů.

Rozdrobené listy

pochopitelně můžeme třídit pomocí soustavy sít a cedníků nebo sklepáváním na podnose či ve víku krabice od bot. Není to ale nezbytné. Zatím jsme totiž zpracovali jenom druhou a třetí jakost, kterou budeme používat ke kosmetickým a kulinárním účelům, eventuálně pro malé, nedůležité výlety. Skutečná kvalita teprve přijde na řadu.

V rohu - abychom do toho nešlápli - totiž máme stále uschované dvě hromádky vrcholků. Samčí a samičí. Ty představují plody našeho celoročního snažení, vrchol kvality naší úrody a inspiraci pro celý příští rok. Proto zodpovědně zvážíme, nakolik jsme schopni cílevědomé činnosti. V případě, že už to není nijak slavné, věnujeme zbytek večera pozornost přítelkyni a zpracování vrcholků odložíme na druhý den.

Existuje

samozřejmě možnost tuto fázi realizovat bezkontaktně - drtit listovou hmotu v igelitovém sáčku nebo v nádobě pomocí paličky či kvedlačky. Podobná zlepšení snad šetří čas, podobně jako hamburger zkonzumovaný v chůzi minimalizuje časové nároky na oběd. Ale - stejně jako onen pochodový karbanátek - brutálně redukují prožitek, empatii a jedinečnost okamžiku. Snídaně může mít dvě formy. Člověk sedí u stolu se svou ženou a dětmi, jí míchaná vajíčka a povídá si s nimi, co budou dělat celý den. Žije. Druhá možnost snídaně: Pracující hltá v kanceláři hliníkovou lžičkou jogurt. Nesporně ušetří čas. Otázkou je, k čemu mu ten čas bude. Se zpracováním, pěstováním a kouřením trávy je to podobné.

Listovou drť

vysypeme na noviny, někde najdeme podnos nebo víko krabice od bot a snažíme se drť v dlaních rozemnout na co nejjemnější prášek. I když máme rostliny dokonale prosušené, nejedná se o lehkou práci. Díky vstřebávání účinných látek pokožkou dlaní při ní stačíme mnoho užitečného promyslet, občas se i něčemu zasmějeme, a postupovali-li jsme přesně podle návodu, i přítelkyně se stává stále sympatičtější a žádoucnější. Je důležité zpracovávat nejdřív samce a teprve pak samice - i horolezci jezdí dřív do Prachovských skal než do Himálaje. Listovou hmotu pečlivě rozdrobíme, nepropadneme panice, jak tragicky jí ubylo, a máme první část dočesné za sebou.

Začneme tedy od samců.

Každý list vezmeme do ruky za stopku a stáhneme jej, křehký a uschlý, z větvoví nosných vláken. Chce to určitou praxi, ale není těžké ani zdlouhavé ji získat. Je to ovšem mimořádně důležité - podobným důsledným postupem se nám totiž daří odstranit z konečného produktu až sedmdesát procent "klacků" - kusů stopek, které jednak kazí vzhled marihuany, a především nemají skoro žádné účinné látky, mimořádně komplikují balení a v cigaretách páchnou a hlučně praskají.

Stopky opět končí buď v koši, nebo na hromadě odpadu. Drobné úlomky listů, jež dereme ze stonků, sypeme do igelitového sáčku a průběžně se radujeme, jak nám hezky přibývají. Radost je samozřejmě předčasná - dalším zpracováním množství marihuany klesá - ale pohled je to příjemný.

Stonky rostlin

můžeme vyhodit (obsah THC je minimální), spořílci je odloží na hromadu odpadu a zpracují později. Odvětvení provedeme u samců i samic a jsme u další, nejpracnější fáze zpracování. Totiž drcení.

V této etapě je důležité zachovávat pořadí jednotlivých operací. Technologický postup není dán nějakým ortodoxním konzervativismem, ale zkušeností. Ani sebetvrdší konzument totiž není proti THC zcela imunní - a když se začne se samicemi, na samečky se pak už většinou nedostane. Obráběč je totiž natolik zhulený - díky látkám, které se uvolňují do vzduchu nebo vstřebávají pokožkou -, že se jen přitrouble usmívá a na seriózní práci zvysoka kašle.

Odlámané vršky

necháme na později a věnujeme se stvolům. Nejdříve musíme stonky - tvrdé a pevné - "odvětvit". V této fázi se mimořádně vyplatí pečlivá, neuspěchaná práce. Důslednost nám nyní ušetří spoustu protivné práce později. Stvoly se dají zbavit listů většinou velmi jednoduše - holou rukou. Sevřeme stonek do dlaně, stiskneme a protáhneme dlaní směrem od špičky k základně. Prostě "proti srsti". Pokud to nejde, odstřiháváme listy od stonku a dbáme, aby jejich stopka byla co nejdelší.

Když jsou zažloutlé listy

konečně odstraněny, začíná důležité třídění. Na každé - samčí i samičí - hromadě zvlášť odlámeme nebo odstřiháme vršky rostlin. U samic i u samců není třeba hledat break point, jednodušeji řečeno místo, kde kytku odlomit, nijak pracně. Vždy to je místo, kde končí okvětí (u samic "hlavy", u samců poslední klásky s pylem). Vršky skládáme opět izolovaně a pracujeme s nimi mimořádně opatrně - vše na novinách. Při manipulaci se z nich totiž oklepává pyl a drobné částečky s mimořádně vysokou koncentrací účinných látek. Je škoda, aby skončily v koši na odpadky nebo zadupané v koberci.

Další dvě hromady už máme

- vytvořily se samovolně. Je na nich sesypaný "spad" ze sušících se rostlin - spad, který vypadal v sušárně samovolně. Na jednu hromádku sesypeme spad ze samců, na druhou ze samic a dáme je někam do rohu. Budou chvíli odpočívat.

Na vytříděných hromadách rostlin nejdříve provedeme selekci. Odlámeme nebo odstřiháme spodní, zežloutlé a zvadlé listy. Poznáme je - teoreticky je lze popsat jako veliké, barvou i tvarem nápadně odlišné. Při sušení je ale i botanicky zcela nevzdělaný laik pozná snadno. Jde o listy, jež začaly vadnout už na živé rostlině. Mají minimální obsah účinné látky, chuťově jsou nevalné a barevně ve finálním produktu ruší. Pryč s nimi! V případě, že jsme opravdu svědomití a spořiví, zpracujeme je později s ostatním odpadem. Pokud ne, budiž jim popelnice lehká. Tyto listy můžeme házet na jednu hromadu, bez odlišení původu samec versus samice. Tuhle hromadu můžeme pracovně nazvat "odpad".

Máme tedy hromadu

starých novin (nedoporučuji Špígl ani Týdeník Politika - žlučovité výpary textu mohou ovlivnit výslednou kvalitu naší sklizně) a spoustu igelitových pytlíků. Ke zpracování pak potřebujeme: ostré silné nůžky, ostrý nůž nebo skalpel, přítelkyni, jež bude otáčet desky na gramofonu, několik krabiček cigaret a volný víkend. A odhodlání začít.

Nejdříve vytvoříme z usušených rostlin dvě hromady. Na jedné budou samci, na druhé samice. Je samozřejmé, že "žrouti", kteří trávu berou jako kráva bojínek, se s podobnými detaily zdržovat nebudou. Tato kniha ovšem není určena pro omezené narkomany, co do sebe od čikuli po angel dust narvou naprosto cokoliv. Znovu zdůrazňuji, že jsem ji psal pro ty, již chtějí s trávou najít smířený a vstřícný vztah ke světu, Bohu i sobě.

ZPRACOVÁNÍ A KONZUMACE

V následující kapitole získáte základní informace o tom, jak trávu zpracovat, uložit a nakonec - jak zužitkovat běhání s konví, okopávání záhonku a starosti při krupobití, které je v zelených lístcích uloženo od léta.



Ruční práce

Jsme ve fázi, kdy máme na půdě nebo ve stodole zavěšené rostliny. Od podzimu se na ně chodíme mlsně dívat, olizujeme se při představě "konečného řešení" a mezi přáteli se chlubíme, jak nám tráva hezky schne. Blíží se vánoce a už to prostě nemůžeme vydržet...

Optimální postup je následující: Zapojíme chabé znalosti ergonomie, vzpomeneme pana Forda a spolkneme historické námitky vůči pásové výrobě. Nejčistší postup při zpracování úrody je skutečně velkovýroba - a to velkovýroba sériová. Nemá smysl ztrácet čas, nervy a ve svých důsledcích i kvalitu troškařením, při němž odlamujeme jednotlivé větvičky podle chuti na jointa.

Nejdříve si připravíme dostatečnou zásobu starých novin, igelitových pytlíků a volného času. Primární zpracování je časově náročná záležitost! Je vyloučeno k němu přistupovat jako k nutnosti nebo nepříjemné povinnosti. Právě v těchto hezkých chvílích se nejvíc setkáme se skutečnou filozofií trávy. Při zpracování máme možnost - snad víc než při kouření samotném - pochopit hloubku harmonie, kterou konopí přináší. Ne tráva jako droga, ale tráva jako filozofie, jako way of life, jako cesta smíření a percepce reality.

Sklizeň

Agrotechnický údaj, "kdy sázet", je velmi jednoduchý. Rezonuje s ním říkanka:

Na Prvního máje

půda úrodná je

a my už teď víme

co si zasadíme.

Termín sklizně je mnohem těžší stanovit. Zhruba se dá říct, že optimální je nechat rostliny v zemi co nejdéle. Dodávám - co nejdéle, ale než začnou žloutnout. Pak vytrhneme rostlinu i s kořeny (když je půda tvrdá, uštípneme ji kleštěmi nebo zahradnickými nůžkami) a zavěsíme do vhodného suchého a dle možností teplého prostoru "hlavou dolů". Zcela zhoubné je sušení násilím, v troubě nebo u kamen. Kvalita drogy pak rapidně klesá a člověk ztrácí i požitek z toho, když se chodí na schnoucí rostliny dívat a těší se na vánoce. Dobře proschlé rostliny pak zpracujeme, jak je popsáno v následující kapitole.

Experimenty

Kromě truhlíků za oknem můžeme vyzkoušet i méně známé a zavedené způsoby, jakými je například pěstování pod zářivkou, nebo dokonce hydroponie. Zářivky zakoupíme v akvaristických prodejnách - prodávají je zde zcela běžně. Odborník v prodejně rád poradí, která z nabízených zářivek optimálně podporuje růst rostlin. Dle vlastní zručnosti potom umístíme zářivku do vhodného svítidla a pod ní pěstujeme marihuanu buď v truhlíku, nebo pouze ve vodě. S hydroponií nemám žádné zkušenosti, ale věřím, že má velkou budoucnost.

Bytová romantika

Rostlinky konopě v truhlících za oknem působí velmi romanticky. V umělém prostředí ovšem marihuana většinou nedosáhne takové kvality jako v nefalšované zemi, a navíc vyžaduje mnohem pravidelnější a kvalitnější péči. Zásadně pro ni platí to samé co pro pěstování na záhoně - zálivka ovšem musí být mnohem pravidelnější. Půda v truhlíku totiž vysychá mnohem rychleji než přirozený záhon. Také vzrůst truhlíkových rostlin nedosahuje tak gigantických rozměrů jako u rostlin přírodních.