Hrdost autora

Čí je to iniciativa? Zastupitelstva města Liberce.

Ne instituce. Člověka. Tak to není. Celá záležitost začala interpelací občanů města. Měli obavy, že se v jedné otevírané diskotéce budou distribuovat drogy. Zjistili jsme si, co v takové situaci může státní správa ve městě dělat. Dozvěděli jsme se, že v podstatě nic. Pak zastupitelstvo zvažovalo, co tedy můžeme vůbec dělat. A výsledkem je právě Výzva.

A kdo ji psal? Sekretářky. Tady sedělo šest lidí a dohadovali se nad textem. Sešli se zástupci klubů /

A kdo psal ten návrh? Návrhy byly čtyři.

A kdo je psal? Proč ti mám tyhle věci říkat? K tomu já nemám ani pověření. Jeden text jsem psal já.

Pak mi ředitel Vacek objasnil další dva kroky, které navrhuje. Bohužel nejsou zřetelně artikulovány v textu Výzvy. Je to zřízení centrálního úřadu státní správy, který by se komplexně zabýval drogovou problematikou, integroval všechny dnešní aktivity a podléhali by mu všichni "drogoví" pracovníci. Nezáleží mu prý na jméně úřadu, ale říká mu "Úřad pro narkotika". (americkému Drug Enforcement Agency se česky říká stejně) Nechtěl by v něm prý žádnou funkci. Tvrdí, že se nejedná o kopii amerického modelu represe "war on drug".

Vše pro svobodu tisku - diskuse je nebezpečná!

Cituji: Připadá nám absurdní, že jsou na území ČR legálně vydávány tiskoviny, které dávají návody na pěstování ilegálních drog nebo dokonce doporučení na formy užívání. Mám pocit, že se mě to týká. To je pokus o znovuzavedení cenzury?

To musí někdo zvážit, jestli se tě to týká, jestli tvoje knížka Marihuana je zrovna tou, kterou my myslíme. Třeba kuchařka o užívání hašiše - to je pro mě vrchol. Záleží také na tom, kdo to píše, jak je v knize objektivní a komu to rozdává. A jestli není dnes jiná situace než tehdy, když vyšla tvoje kniha. Vést s touto generací jakékoliv diskuse o legalizaci, o lehkých drogách - to je prostě nebezpečný.

Velmi aktivně se angažoval například v počátcích projektu Harmonie - resocializačního centra pro narkomany v Libné u Náchoda. Podobně aktivně se zasazoval i o zřízení speciálního oddělení a léčbu narkomanů v plzeňské věznici. Po odstartování obou projektů se však na nich dále nepodílel. Oba později zkrachovaly.

Po celou dobu - od návratu do Česka - se bezplatně stará o narkomany. Přednáší o drogách pro děti na školách.

Výzva byla přesto natolik nesmyslná a některé formulace tak alarmující, že jsem ředitele Vacka požádal o schůzku. Chtěl jsem upřesnit náznaky, které jsem ve Výzvě našel.

Dozvěděl jsem se věci, které jsou natolik smutné, že cituji magnetofonový záznam. Několik let si s Jirkou Vackem tykáme. Znamínko / označuje místo, kdy jsme si skákali do řeči.

Luboš Schmidtmajer, Mars Production: Za prvé mě o to kdysi pořadatelé požádali, za druhý bigbít sleduju od útlýho dětství. Dělat koncerty zadarmo jsem zvyklej, a navíc jsem si ve svým věku už stačil zvyknout, že je s tím dost práce. Takže z tohoto pohledu není Drop In nic výjimečnýho.

Jakub Mejdřický, PP Production: Především doufám, že účast na tom koncertu vstupenkou do žádného drogového disentu NENÍ. Podílet se na Drop In je pro mě čest.

V roce devadesát tři občerstvení pro účinkující a pořadatele poprvé zajišťovala restaurace U Hynků (dělá to dodnes). Snědlo se sto kilogramů vepřového masa, deset velkých sekaných, dvacet kilo prejtu, dva padesátilitrové hrnce salátu pro vegetariány. Firma Blach Death věnovala každé účinkující kapele tři lahve vodky. Na druhém ročníku koncertu Drop In hrálo dvacet osm kapel. Proběhl pod heslem Represe nic neřeší.

Proč je na plakátech motiv odvozený z rostliny konopě seté?

Viktor Souček: A co by tam mělo bejt? Tento motiv nás všechny osloví...

Jan Hořejší: Protože speciální jednotky neběhají po lese a netrhají lysohlávky

Luboš Schmidtmajer: Pravděpodobně proto, že se to grafikovi líbilo. Já proti tomu nic nemám, protože je to hezká kytka. Dokážu si jí tam představit určitě líp než karafiát.

Jakub Mejdřický: Protože konopí je symbol.

Třetí ročník hodnotí dnes pořadatelé jako nejhorší. Jednak nebyl poprvé součást zázemí Lucerna bar, což zkomplikovalo provoz a snížilo počet míst v Lucerně. Za druhé - tento ročník neměl heslo (návrh Deprese nic neřeší neprošel). Přes kvalitní hudební produkci proto vyzněl svým sdělením jaksi do ztracena. Byl to dobrý obrázek tápání společnosti v drogové problematice. Vystoupilo čtyřiadvacet kapel.

Proč něco děláš právě pro nadaci Drop In?

Jan Hořejší: V tomhle českému zdravotnictví nevěřím. Věřím lidem, kteří mají s problematikou zkušenosti, a ne lidem, kteří jsou po čtrnácti dnech školení odborníci na drogy. A mají díky tomu doživotní plat a penzi.

Luboš Schmidtmajer: Necítím se být odborníkem na drogy - drogový problém ale nesporně existuje. Drop In je jediná organizace, o které vím, která se snaží humánním způsobem věc řešit.

Viktor Souček: Kdo má něco proti téhle nadaci a jejím postupům, ať si jde na chvíli sednout do Drop In do čekárny - mezi lidi, který jsou na tom hodně zle. Za patnáct minut to buď nerozchodí, nebo změní názor.

Jakub Mejdřický: Na rozdíl od jiných nadací ji považuji za smysluplnou.

Na čtvrtém ročníku - v pětadevadesátém - vystoupilo na festivalu šestadvacet kapel...

Na druhou stranu se však objevila první viditelná aktivita konzervativních sil. Byla to takzvaná Liberecká výzva...

Šlo o otevřený dopis tehdejšímu předsedovi parlamentu Milanu Uhdemu. Liberečtí radní v dopise píšou, že v protidrogové politice našeho státu je všechno špatně. A konkretizují, co všechno. Například že se o drogách otevřeně píše. Další body výzvy dokonce napadají ministerstvo zdravotnictví, že povolilo užívání methadonu (substituční terapie u těžkých závislostí na opiátech). "Konstruktivní krok", který výzva obsahuje, je jediný: Změnit legislativu tak, aby umožňovala zavírat kluby, ve kterých "majitelé konzumaci drog trpí nebo dokonce podporují". Jinak je výzva jenom politickým výkřikem, plným líbivých tvrzení a "poukazů na nedostatky".

"Psal to Jirka Vacek..." doplnil můj informátor, když jsem se podivoval, kdo ten žvást spáchal.

Jiří Vacek (užívající titul inženýr) je reemigrant, který se vrátil po listopadu 89 do republiky. Kontaktoval odborníky na drogovou problematiku - s tím, že je bývalý narkoman a chce se v oblasti drog angažovat. Vyšla mu kniha "Žít třeba i na kolenou", ve které popisuje, jak se svého návyku zbavil.

Jiří Vacek zastával několik funkcí na ministerstvu vnitra. Pozornost tisku na sebe upoutal například tím, že novinářům pustil informaci o schůzce ruské a italské mafie v Praze. Poté z ministerstva vnitra odešel. Později začal řídit městskou policii v Liberci a byl méně často vidět na televizní obrazovce.

"Máš fialový sako?" ptám se Sliny. "Ty si vožralej?"

Hudební a reklamní agentura Riff Raff má sto padesát prodejních míst po celé republice. Vyrábí trička, produkuje koncerty zahraničních rockových skupin, vyrábí rockovou bižuterii a vydává pohlednice. Její majitelé platí daně, vyplňují faktury, zakládají do pořadačů dodací listy. Nekráva, Slina, Héva a další jsou to, čemu se říká střední třída, střední podnikatelé. Ani jeden z nich nevlastní fialové sako, bílé ponožky, mokasíny s bambulkama a další nezbytné atributy. Není to samozřejmě pro podnikání nezbytné - ale jistá mentálně zaostalejší část naší podnikatelské veřejnosti považuje za důležitější "vypadat, jak se patří, aby podnikatel vypadal" než podnikat. Lidé kolem Drop In hru na symboly, hru na "patří se" a "sluší se" nepřijali.

Na začátku, když se otevírala nadace Drop In, oslovil jeden z jejích zakladatelů, MUDr. Jiří Presl, Marka Gregora - tehdy agentura Sugar Factory. Nadace Drop In potřebovala peníze a publicitu. Za krátkou dobu začala spousta lidí dávat dohromady koncert. Z těch, kteří měli na vzniku a koncertu významnější podíl, jmenujme alespoň (bez ohledu na pořadí) Jana Hořejšího, Jakuba Mejdřického, Petra Pištěka, Jiřího Růžka, Luboše Schmidtmajera, Viktora Součka, Jardu Stanka, Honzu Šedivého a další. Výtěžek byl minimální, ale o nadaci Drop In se dozvěděla veřejnost.

V roce devadesát dva - a pak pro všechny další ročníky koncertu - vytvořil plakáty, trička, pozvánky a backstage pasy František Štorm. Hudebníci hrají na koncertu za symbolické diety a jídlo. Všichni zúčastnění dostávají po skončení koncertu finanční vyúčtování, takže hospodaření koncertu a osud peněz je absolutně průhledný. Prvního ročníku koncertu (1992) se zúčastnilo třicet šest kapel.

Proč pořádáte akci, ze které není žádný zisk, dá spoustu práce a podíl na níž může být vstupenkou do drogového disentu?

Viktor Souček, Riff Raff: Je to největší mejdan v celý republice za celej rok. Navíc jedinej koncert v Praze, který má tradici.

Jan Hořejší, Sugar Records: Začátek je jasnej - znám Presla sto let, myslím si, že je to dobrej člověk a že se spojilo příjemný s užitečným. Na podzim chystáme koncert, kterej by měl bejt na evropský úrovni. Když se oslavuje sázení, musí se oslavit i sklizeň.

Ve velmi průměrném bubenečském činžáku scházíme do sklepa. Za pancéřovanými dveřmi jsou dvě místnosti a kumbál s vařičem na kafe. V jedné místnosti sedí Nekráva. Je oblečen do slušivého bílého trika a volných khaki kalhot U.S. ARMY. Hrabe se v databázi počítače a tiskne na samolepící štítky adresy. Nad počítačem má nalepený plakát Megadeath. V druhé místnosti hledá v trezoru Héva (ing. J. H., dříve asistent vysoké školy, nyní spolumajitel agentury) jakousi fakturu. V křesle se válí Slina (spolumajitel agentury) a přebírá demokazety, kterých stojí na podlaze krabice od banánů. Má na sobě klokanku, volné džíny, v uchu náušnici a na věšáku křivák. Demokazety vybírá z krabice, zakládá do magnetofonu a poslouchá. Už týden. Jedná se o ukázky tvorby začínajících skupin, které chtějí vystoupit na koncertu Drop In. Společenské hry

Takže nepřijatelné a nevěrohodné budou i informace o tom, že na heroin se umírá, že po LSD se může člověk zbláznit, že kouřit v patnácti trávu (ale i tabák či pít alkohol) je díky nezralosti nervového systému spolehlivá cestička do vážných problémů...

Doma se o drogách nic nedozvědí. Jejich rodiče toho o nich budou vědět méně než děti samy. Škola se hysterickou reakcí jako rádce, autorita, vyřadila sama. Budou se o drogách chtít něco dozvědět - nejpozději tehdy, až se s nimi setkají. Guruem, Učitelem, člověkem, kterému budou věřit, se stane první dealer, první zbědovaná feťácká ruina. Co poradí, je nasnadě.

"Etablované" struktury tedy nedělaly de facto nic pozitivního. Zato se rozjela (alespon zpočátku pozitivně vypadající) kampan Stop drogy, do funkce generálního sekretáře meziresortní protidrogové komise nastoupil velmi příčetný odborník MUDr. Pavel Bém, a kolem legalizačního hnutí existovala spousta dobrovolných, občanských, a přitom nesmírně důležizých a přínosných aktivit. Drop In - nadace i festival - na prvním místě.

V dnešním světě, kdy drogy jsou všeobecně dostupné (ilegální i legální) nemá škola možnost zabránit dětem, aby s nimi přišly do styku. Nemá samozřejmě ani prostředky vnutit jim jakýkoliv postoj. Může udělat jediné: Poskytnout jim maximum pravdivých informací - a přijatelným způsobem. Pak dát dětem možnost, aby - potřebují-li Učitele - mohly do této role dosadit svého učitele. A přišly se zeptat, poradit, když se dostanou s drogou do styku. "Pravdivé informace" o marihuaně v Občanské nauce nestojí za nic. Informace od člověka, který rákoskou něco vnucuje, je pro dítě těžko přijatelná. Dosadit do role Učitele učitele, co volá kvůli klukovině policii a dělá skandál v novinách, je vyloučené.

Na škole panuje strach. Strach mají i rodiče přistižených dětí. Strach budou mít i všichni žáci školy v Křesomyslově ulici, kteří se s drogou dostanou do kontaktu (a těch bude většina). Pokud ten strach překonají a ochutnají, budou mít strach se o tom komukoliv zmínit. Třeba by to pak vyšlo ve školním časopise... A rozhodně se budou mít strach zeptat kohokoliv z učitelů. Vždyť ti, kteří ochutnali před nimi, dostali dvojky z chování... Informace z učebnic a Nešporových příruček, kterých má pan doktor Badalec v ředitelně stoh, se znemožní samy. Po jednom jointu se nikdo nebude hodiny nezadržitelně smát ani nebude mít žízeň či vidiny.

Hra na řešení

Slovníček: Učitel s velkým U je člověk, ke kterému přicházejí žáci pro poučení. S malým u je to člověk, který se snaží z titulu své funkce někoho poučovat.

"Pane řediteli, já se s vámi nechci haštěřit o názory. Mě zajímá, co jste udělali..." vysvětluju důvody své návštěvy. Zajímá mě, zda si škola uvědomuje ohrožení a zpřístupní dětem INFORMACE. A jak to udělá. Pan ředitel mi nechce nic říct. Začínám chápat, že považuje za svou povinnost předávat dětem spíše POSTOJE. Což samozřejmě může jenom rodina nebo Učitel. Učitel ve smyslu guru, nikoliv učitel systemizovaný - i když i ten samozřejmě může být Učitelem. Má-li na to.

Pan ředitel se mnou nesouhlasí. Nesouhlasí ani s tvrzením mladistvého kuřáka. "O drogách se děti dozvědí i v chemii a biologii..." Pan ředitel mluví o tom, s kolika INSTITUCEMI navázal spolupráci, jaká opatření chystá, neřekně však nic konkrétního... A tak se pokusím vysvětlit, že zakazovat má smysl jen tehdy, když máme možnost dodržení zákazu vynutit. A uvádím příklad. Je zjevně mimo sféru jeho působení zakázat žákyním vyšších ročníků, aby nezačaly souložit. I když je to ve čtrnácti zjevně blbost. S drogami je to totéž. Ale pan ředitel mě nenechá domluvit. "Máme účinné prostředky, jak zabránit tomu, aby pohlavní život začínal příliš brzy..." A tak debatu vzdávám. Před patnáctým rokem má pohlavní styk cca 7% populace.

Do školy s radostí a důvěrou!!!

Před školou v Křesomyslově ulici si jeden žák háže míčem. Kopnu mu ho zpátky - a on se ptá: "Kvůli čemu tady jste?" "Kvůli tý trávě." "Ale já v tom nejedu!!!" Tak chlapce uklidním, že to výslovně pod fotografií zdůrazním, a on je spokojený. Podobně se mě ptají děti, když blýskám fleší na schodech. Když odpovím, naprosto stejně jako kluk před školou zdůrazňují, že s tím škandálem nemají nic společného. Na škole panuje útulná atmosféra strachu.

V jednu hodinu (jsem objednán) zaťukám na dveře ředitelny. Pan ředitel mi v úvodu říká: "Kdybych si spojil jméno s tím, kdo jste, tak bych vás sem nezval!" Chvíli se bavíme o tom, že mě nezval vůbec - objednal jsem se jaksi z vlastní iniciativy. Ale formulace "nepřijal bych vás" mu přijde příliš tvrdá. Nakonec říká, že prostě nechce, aby o případu psal člověk, který má jiné názory než on... Ale vyhodit mě rovnou se mu nechce. Vyjasňujeme filosofická východiska.

(Daniela Fischerová a kolektiv: Občanská nauka pro 6. - 9. ročník základní školy)

Pro nezasvěcené: "Počáteční nepříjemnosti" s velkou pravděpodobností vůbec nenastanou. "Nezadržitelný smích" nastává při intoxikaci zcela výjimečně. Popsané "nepříjemné chvíle" při střízlivění odpovídají masivní intoxikaci na úrovni cca pěti gramů hašiše, prvních deset až patnáct let konzumace marihuany je mnohem pravděpodobnější spíše to, že zhulený konzument usne. Kromě dalších odstrašujících informací a citátů se čtenář učebnice o marihuaně prakticky nic nedozví.

Všeobecné mlčení

Je nutné si uvědomit, že zdrojem mnoha nejškodlivějších vlivů na tomto světě nejsou často zlí lidé, nýbrž šlechetní idealisté, a že zejména základy totalitního barbarismu byly položeny ctihodnými učenci blahovolného smýšlení, kteří si nikdy neuvědomili, jaké potomstvo to zplodili. (F. A. Hayek)
Obracím se na mladistvého kuřáka marihuany a ptám se, kolik z jeho spolužáků má osobní zkušenost s alkoholem. Vysvětluje, že s opilostí skoro nikdo. Ale každý druhý už dostal při rodinných oslavách ucucnout vína. To ve škole samozřejmě nikomu nevadí.
Pak se vyptávám, jaké poznatky o drogách získal na škole. "Byl tam na přednášce někdo z Drop In. Ale to bylo až po tom průšvihu. Ještě jsme se něco učili v občanské nauce. Jinak nic..."
Působení - zpočátku se dostaví řada nepříjemností - např. pálení v krku, sucho v ústech, pak nastane uvolnění a nezadržitelný smích. Může trvat i několik hodin. Člověk může mít i různé vidiny. Pak přijdou, tak jako u každé drogy, nepříjemné chvíle - úzkost, neklid, žízeň, agrese, obrovská únava.

Nemám s ní moc o čem mluvit. Není proč jí cokoliv vysvětlovat. To, že kluci jsou v patnácti zvědaví a láká je věc, o které se mluví, bere jako samozřejmost. To, že brát v patnácti drogy je o pár facek, ví také. Už mu je dala. Na to, že se teď potřebuje o drogách něco dozvědět, nepotřebuje moje rady. V tašce má knížku Drogová závislost od dr. Presla. Tak jí znovu a znovu zdůrazňuji, že se nemá za co stydět, že jeden joint v patnácti nutně neznamená v šestnácti heroin a v osmnácti smrt. Ale oba dva víme, že se okolí teď pokusí (s těmi nejlepšími úmysly) udělat vše, aby další osud jejího syna vypadal právě tak.

Sedíme v restauraci s patnáctiletým chlapcem a jeho maminkou. Mamince je k padesáti a v době, když jí bylo patnáct, se tráva nekouřila. Neví o drogách nic - ale věc, že její syn kouřil za školou jointa, bere jaksi instinktivně rozumně. Považuje to za klukovinu, vyvádění, které se řeší pár fackama. Ty potomek už dostal. Ale stejně jako já nechápe, proč se jí okolí nyní snaží vnutit, že její syn je díky tomu lump, vyvrhel, grázl, adept šibenice a vůbec. Starosti jí dělá spíš trojka z chování, kterou potomek dostal. "Nevezmou ho teď nikam. Chtěl na integrální střední školu. Ta sice nemá v požadavcích výslovně uvedeno, že ke studiu je nutné mít jedničku z mravů. Ale pochybuju, že ho tam s trojkou přijmou..." Bere tu známku z mravů jako stigmatizaci na celý život, které se její syn už nezbaví.

Zpráva z tisku: Děti ze základní školy kouřily marihuanu

Ředitel Vladimír Badalík to odhalil, když jeden žák osmé třídy na nástěnku napsal, že na základních školách v Praze je možné koupit drogy. "Začali jsme vyšetřovat, kdo článek napsal," uvedl ředitel. "Posléze jsme našli i pět dětí z osmé a deváté třídy, které marihuanu dvakrát nebo třikrát kouřily. Drogu koupil žák deváté třídy v jedné restauraci v centru Prahy."Vedení školy i učitelé byli šokováni. Škola dlouho zvažovala, jaký postoj má zaujmout. Nejprve informovala rodiče, začala spolupracovat se střediskem Drop In a vše konzultovala s nadřízenými, s radnicí a s řediteli základních škol v Praze 4.

"Signál jsme dostali ze školy a internátu. Pro nás v celé věci bylo samozřejmě důležité a zajímavé jediné - odkud tu trávu měla. Držení pro vlastní potřebu samozřejmě trestné není a jestli je to proti předpisům školy nebo internátu, tak to musí řešit škola sama. Dívka nám řekla, že měla marihuanu od neznámého dealera..."

"Co by taky měla říct jiného..." dodá druhý policista. "A pro nás tím celá věc skončila." dokončí první.

Ptám se na věc, která mi na celé cause přijde nejpodstatnější: Jak je možné, že školu v podobných případech nenapadne nic jiného než volat policii? Jak je možné, že - kromě policie - mají všichni zúčastnění "dospělí" naprostý deficit informací o drogách? Jak je možné, že se o celou věc dávno nezajímá protidrogový koordinátor a nepořádá pro obyvatele internátu i jejich pedagogy besedy, přednášky, neshání do školní knihovny literaturu o drogách? Policisté vyprávějí, jak v létě udělali - z vlastní iniciativy - ve škole přednášku pro učitele, aby jim alespoň ukázali, jak ilegální substance vypadají. A jak to sice můžou dělat i nadále, ale jen jako koníčka. A pak už mluvíme o tom, jak v okrese funguje protidrogová komise a koordinátor. Přichází policista, který je jejím členem, a říká, že se komise schází a vzájemně se jednotlivé resorty informují....

Policie nové generace

Pak se konečně přesunu na policejní ředitelství. Tiskový mluvčí mě usadí a ptá se, v jaké věci přicházím. Vysvětlím, on se zeptá, jestli znám jména v případu zaangažovaných policistů. Zalistuji v sešitě, řeknu mu je a on na pár minut odejde. Vrátí se přímo s policisty, kteří dívku vyslýchali. Vypadají, jak není v naší zemi u policistů zvykem - není na nich poznat jejich profese.

Pět minut si vyjasňujeme, proč jsem tam. Jestli se chci hádat a napadat je pro formální detaily vedení výslechu, nebo spíše jaksi komplexně pokecat. Když je jasné, že nepřicházím jako nepřítel, dostane hovor spád.

Ředitel

Je pátého prosince, a tak se do ředitelny dostávám spolu s čertem, anděly a Mikulášem. Nebeská návštěva však ing. Lutovského, ředitele Střední zemědělské školy, nijak nevyvede z míry, tak se mi věnuje s plným soustředěním.

Mluvíme o tom, kdo policii zavolal - opět se nic nedozvím. Hovoří jen všeobecně, o návštěvě Hančiných rodičů ve škole, o signálech z internátu. Pak o podmíněném vyloučení. "Myslím, že je to cesta, jak dívku důrazně upozornit, že na internátu prostě drogy mít nesmí. Stejně bych postupoval, kdyby jí tam našli láhev alkoholu. Zároveň jí podmíněné vyloučení nijak nepoškodí. Nemyslím, že bych měl odepsat mladého člověka jenom proto, že jednou ´zakopl´." A řeč se opět stáčí na problém drog a mladých lidí.

Pan inženýr Lutovský ví o problému o trochu víc než paní vychovatelka z intru. Ale opravdu jen o trochu. S protidrogovým koordinátorem ve styku není, a jediné odborné školení, které v drogové problematice má, získal díky přednášce uspořádané táborskými policisty. Ptám se, jestli jej po marihuanové cause oslovila okresní protidrogová komise nebo koordinátor. Ne.