indicke-konopi

Tuesday, October 31, 2006

Proč se zboží převáželo přes Československo?

Hranice mezi Německem a Holandskem je mnohem lépe hlídaná - co se týče drog. Z Československa se dá převézt cokoliv.

Ještě jsi neřekl, kde vzít peníze na první velkou dodávku...

Nepotřebuješ je. Když chceš, dá ti dodavatel zboží do komise. Pak chce ale za gram mnohem víc. Já jsem tak také začínal - koupil jsem totiž za šedesát osm tisíc marek auto, kamarád mi ho úplně zrušil a ono nebylo pojištěné. Takže jsem byl na suchu.

Za kolik prodáváš gram?

Záleží, jak kdy a jak komu. Tak za dvě stě, dvěstěpadesát. Když si číšník v baru vezme pět dávek - aby mohl nabídnout svým stálým hostům - tak je to za dvě stě. Po jedné je to dražší. Samozřejmě, také neprodávám celý gram. Nejčastěji nuladevítky. Jsou pro stálejší zákazníky. To, že chybí desetina gramu, se nedá poznat. Pokud prodávám holce, kterou uvidím za čtvrt roku, dám jí nula osmičku. Samozřejmě ředěného.

Sunday, October 29, 2006

PRÁŠEK

Nevím, proč za námi přišel. Snad už potřeboval o své profesi mluvit, nebo se těšil, až uvidí článek v Reflexu a jen on bude vědět, že se píše o něm. Kromě svého jména a identity nám řekl všechny podrobnosti o tom, jak v Mnichově prodává kokain.



Kolik ti je a jak jsi se k tomu dostal?

Emigroval jsem v pětaosmdesátém, bylo mi osmnáct. Živil jsem se, jak se dalo. A jak jsem se rozkoukal, tak jsem pochopil, že se spousta Čechů v Německu živí právě tímhle. Já podnikal v nejrůznějších oborech, někdy to neslo, někdy ne. Pak mi dal kamarád, taky emigrant z Československa, tip. Kde nakoupit ve velkém. Tak jsem začal.

Takže: Kde nakoupit ve velkém a kde vzít na ten první nákup peníze?

Musíš mít známé. Můj kamarád měl tehdy velice dobrý zdroj - přes Holandsko. A samozřejmě přes Československo. V Holandsku se koupil kokain v balíčku - tak čtyři sta gramů - a převezl do Prahy. Letecky. Z Prahy do Německa po silnici nebo vlakem. Odkud přicházel do Holandska, nevím, ale bylo to velice kvalitní zboží. Také byl poměrně drahý - tak stopadesát marek za gram. Byl hrudkovitý, "kamenný". To je velice oblíbené, protože když máš kokain úplně sypký, práškovitý, existuje vždycky podezření, že je příliš ředěný.

Thursday, October 26, 2006

Noviny

zvané Expres přinesly senzační článek o tom, že se v Devatenáctce distribuuje tráva. Podobně se k tomu staví policie. Přitom zabavené kytky odevzdali "pachatelé" ze svých domovů, nikoliv z prostor klubu. Listí, které se sušilo v létě ve skladu, chtěli použít na výrobu šamponu. Z několika lidí, kteří si sami pro své (byť možná napadnutelné) potěšení pěstovali konopí, se mnozí snaží udělat kladenské centrum zla. Není to výsledek zlovůle jednotlivců, ale zákonitý rezultát represivní protidrogové politiky.

Jako "vedlejší produkt represe" jenom v tomhle případě existuje jeden pokus o sebevraždu, jedno těžké zranění, jedna nešťastná sedmnáctiletá dívka, jeden asi třiadvacetiletý chlapec, který se pravděpodobně ze strachu stal udavačem, a několik mladých lidí, kterým hrozí vězení.

Nedávno jsem chytil vraha. Mladistvého. Může dostat míň než Martin a spol. za několik rostlin konopí. Teprve protidrogová represe může konečně naplnit alternativní název naší země - Absurdistán. Může? UŽ JE TO TADY!


Vypadal docela obyčejně. Přitom se živil tím, že prodával

Tuesday, October 24, 2006

Vyšetřovatel

policie na měl byl hodný. Bavil se se mnou, i když jsem neměl presskartu. Ale nic nového nepověděl - vzhledem k tomu, že případ je ve vyšetřování. Okresní úřad vyšetřování v Kladně zpravodajskou techniku nepoužil. To, zda je mezi kuřáky z klubu práskač, mohou zjistit sami obvinění - mají právo nahlížet do spisu. Poučení vyšetřovatelé dali obviněným včas a podle předpisů - předvýslechy dělala kriminálka, se kterou oni nemají nic společného. Když jsem se vyšetřovatele ptal, jestli sám někdy kouřil trávu, řekl, že ne.

Společnou komunikační rovinu jsme ale nenašli. Přesvědčoval jsem jej, že je blbost, aby policie za současného stavu kriminality honila lidi, kteří vypěstují pár kytek konopí. Oponoval, že vyšetřovatel je k tomu, aby odhalil pravdu. Prostě jsme se nedohodli.

Sunday, October 22, 2006

Něco by se s tím mělo dělat. Jsou horší věci než tráva."

Práskač uprchl od stolu a my se zvedali. Vtom jsem si všiml, že za námi sedí dva muži a významně po nás pokukují. Buď paranoia, nebo štěnice v klubu přece jen jsou.

Martin, šéf Devatenáctky, komentoval Kolíkovu výpověď jednoznačně. V klubu kouřili jen lidé, kteří tam patřili. A mimo provozní dobu. Tvrdé drogy tam nikdy nebyly - jen oni sami si kdysi koupili na ochutnání LSD. Každý pro sebe. Ale nefungovalo...

Saturday, October 21, 2006

Mrva

viz hnůj. Též zastaralý pejorativní termín označující udavače.

Kolík byl kupodivu střízlivý. Přisedl k nám ke stolu a rozpačitě, omluvně vysvětloval. Tónem, který žebronil o pomoc, slitování, pochopení, omluvu, odpuštění, a možná panáka. Očička těkala po místnosti.

"Prostě jsem se ožral. Ukradl jsem Pavlíně klíče a vykradl klub. V úterý mě chytli a vyslýchali kvůli tomu. Ve středu ráno přijeli znovu. Tentokrát kvůli drogám.

Ptali se, jestli se v klubu kouří tráva. Řekl jsem, že jo. A jestli se tam prodávají tvrdý drogy. Tak jsem jim pověděl, že nevím, ale že je to možný. A řekl jsem jim, že se kouří před klubem. A že vzadu bývá uzavřená společnost.

Ty sám kouříš?

Ano, ale nepěstuji.

Od koho bereš trávu?

Já jim řekl, že ode všech, když si někdo zapálí. Ale nikoho jsem neprásknul - policie říkala, že už to dávno ví. Věděli i to, že kouří i Šárka, která není plnoletá, tak jsem jim řekl, že je to pravda.

Sedmnáctiletá

Šárka byla nesvá. Nervózní. Nejdříve jsem to přičítal přítomnosti dvou redaktorů slavného týdeníku. Nakonec jsem ale pochopil, že se trápí. Má výčitky. V roce 1989 jí bylo čtrnáct. Zkušenosti s StB, které se můžou při jednání s naší obrozenou a demokratickou policií hodit, prostě nemá. Proto se cítí provinilá. Myslí si, že selhala.

"Přijeli jsme v sobotu ze zájezdu do Švédska. Do autobusu vběhla moje maminka a říkala, že se Jakub pokusil o sebevraždu, ale že je v pořádku. Nic jsem nechápala. Vyšli jsme ven a sebrali nás. Sedly jsme do policejního auta, a jeli do jejich kanceláře. Když se mi maminka pokusila něco říct, policista ji okřikl. Nejdřív se mnou udělali předběžný výslech - nic mi nepřečetli, žádné poučení, a nikdo se mi nepředstavil jako psycholog (u výslechu mladistvého psycholog být musí, pozn. autora). Pak mě převezli na druhou policejní stanici, přečetli mi poučení, ale řekli mi, že vypovídat musím. Nikdo z obviněných není můj příbuzný (to znamená, že ji nutili vypovídat proti člověku, se kterým chodí a kterého má ráda, pozn. autora). Ptali se, jestli kouřím trávu, od koho ji mám, kdo ji pěstuje, kde jsou políčka, kde Jakub suší. Vyhrožovali, že by mohli stíhat maminku - řekla totiž v autě něco v tom smyslu, že na trávě vůbec nezáleží. Že se mohl zabít člověk. Vyhrožovali. Tak jsem jim všechno řekla a teď si to vyčítám."

Propagátorům a tvůrcům represe nelze než gratulovat. Sedmnáctiletá dívka se trápí, protože ji, zmatenou a nezkušenou, donutili vypovídat proti někomu, koho má ráda. Bravo!

Wednesday, October 18, 2006

Rodiče mi nic nevyčítají.

Jsou rádi, že jsem se z toho dostal, i když ležet tu budu nejmíň šest týdnů. A teď, dodatečně, mě to mrzí. Bylo to zbabělé a bezohledné. Jsem vděčný - a vlastně nevím komu nebo čemu - že jsem naživu.

Člověk neustále něco hledá, snaží se něco stihnout, musí něco udělat. Chtěl jsem tam najít klid a hlavně svobodu, která nepřestane."

Jakubovi je dvacet. Jeho dívce sedmnáct. Když skočil, nebyl pod vlivem žádné psychotropní látky - ani alkoholu, ani marihuany. To potvrdil i lékař anesteziologicko-resuscitačního oddělení,kam Jakuba převezli.

Přežil. Zlomená hlezna, jeden obratel, prasklá pánev, fraktura lokte levé ruky. Pro pár kytek konopí. První ovoce represe.

Monday, October 16, 2006

Nejdřív se mi chtělo někam odjet. Ale to by nebylo řešení. Pak mě napadla sebevražda. Šárka byla pryč, neměl mi kdo pomoct. Šel jsem na most do Sítné. Je tam takový pěkný údolí, díval jsem se na něj, pak jsem napsal dopis, dal si ho do kapsy a šel k zábradlí. Čekal jsem asi půl hodiny - pořád chodili lidé a já nechtěl, aby u toho někdo byl. Nakonec se objevili dva černí šerifové. Tak jsem jim zamával a skočil.

Pamatuji se, že jsem celou dobu mával rukama. Padal jsem nohama napřed, a na nohy jsem také dopadl. Pak chvíli nevím nic - vzpomínám si až na to, jak mě nakládali do sanitky.

Sunday, October 15, 2006

Ovoce represe

dozrálo hned další den. Jeden z obviněných, Jakub, se pokusil o sebevraždu. Zázrakem přežil skok z dvacet metrů vysokého mostu. Navštívili jsme jej v nemocnici. Ležel zavěšený na podivné konstrukci a jeho přítelkyně Šárka mu dávala na čelo mokrou žínku. Nevyhodil nás. A mohl mluvit.

"Všechno jsem zapřel. Přiznal jsem jen několik kytek, ale pak sebrali Šárku a z ní dostali všechno. Že jsme dovezli asi padesát rostlin do kůlny na zahradě jejích rodičů a že je tam suším. Nemohla se nijak bránit - byla v šoku, nikdy s policií nemluvila. Ve čtvrtek jsem byl u výslechu, pak jsem šel domů, a v pátek ráno znovu k výslechu. Odtud do Devatenáctky. Asi jsem přecenil situaci. Prostě jsem se lekl. Vězení, vyšetřování, toho, že budu muset do zblbnutí celou věc někomu vysvětlovat. Nikomu jsem neublížil - pěstoval jsem pro sebe, nikdy jsem trávu neprodával, nic jsem z toho nikdy neměl. Nepovažoval jsem se za zločince.

Saturday, October 14, 2006

Lidé z klubu

nejsou žádní zločinci, většina z nich jednala s policií poprvé. Udali se vlastně sami. Že pěstují. Že kouří. Vedoucí klubu, Martin, dokonce policii dobrovolně vydal dvaasedmdesát rostlin konopí. Neměl je ovšem v klubu, ale doma.

Postup policie nebyl korektní. Poučení o právech při výslechu přečetli obviněným až po skončení předvýslechů (které se sice neprotokovaly, ale byly nesmírně důležité). Tvrdili lidem z klubu, že musí vypovídat, protože mezi těmi, proti kterým měli svědčit, není nikdo z jejich příbuzných. Zastrašovali. A především - neustále zdůrazňovali, že se v klubu drogy distribuovaly. Což nejen vedoucí Klubu 19 Martin, ale i všichni zaměstnanci popírají. Každopádně - policii se podařil parádní úlovek. Proti pěti osobám byla vznesena obžaloba pro trestný čin podle paragrafu 187. Výroba, přechovávání a distribuce drog.

Thursday, October 12, 2006

Ve středu po poledni se v klubu objevila podivná skupina. Vyšetřovatel, technik, Kolík a další policista (jak se ukázalo, z protidrogového). Pod záminkou rekonstrukce prošmějdili celý objekt, vrátili přístroje a spokojeně odjeli.

Když skončil ten večer program, dali si tři lidé z personálu klubu u baru jointa. Poseděli čtvrt hodiny a šli domů - chýlilo se k ránu. Druhý den je sebrali.

Nejdřív to vypadalo, že jde o jakési dovysvětlení k vloupačce. Když se ale policisté začali vyptávat, bylo vše jasné. Věděli toho hodně. Že několik lidí z klubu trávu pěstuje. Že většina z nich kouří. Že se den předtím, po zavíračce, kouřilo na baru. To je nejpikantnější - parta z Klubu 19 se zná léta a věří si. Existenci bonzáka mezi sebou vylučují. Zpravodajská technika? Několik hodin jsme hledali štěnice. To, že jsme nebyli úspěšní, nic neznamená. Jsme amatéři. Každopádně je záhada, odkud měla policie poslední informace. Prokurátorka, která vyšetřování dozoruje - JUDr. Nina Brožová - totiž souhlas k použití zpravodajské techniky nedala.

Wednesday, October 11, 2006

Ještě ten večer klub vykradl.

Odnesl si video, dva tape-decky, kompakt a dvacet sedm tisíc. Dohromady škoda za pětasedmdesát. Lidé z klubu samozřejmě krádež zjistili hned v pondělí ráno (Kolík mezitím zmizel) a vše ohlásili. Včetně důvodného podezření na pachatele. Ten mezitím odjel taxíkem do Prahy, popařil, a v úterý se vrátil. S devíti tisíci. V Kladně se dozvěděl, že po něm jde policie, popadl kradenou elektroniku a běžel ji vrátit. S brekem si stěžoval, že jej "udali". I zloděj by měl mít formát. Pak ho sebrala policie. Později odvezla i elektroniku - údajně pro odborný odhad ceny.

Sunday, October 08, 2006

Kolík

patří k onomu zajímavému typu lidí, co se motají kolem klubů, rockových kapel, ale i na jiných pro mladé atraktivních místech. Nic nedělá. Vyskytuje se hlavně v hospodě nebo v automatu. Peníze dostává z domova, ale s neuvěřitelnou rychlostí je propíjí. Věkově patří do skupiny mezi dvacítkou a prvním kriminálem, psychicky mezi asteniky (neustále se hroutí a má deprese), mravně mezi špínu a slabochy.

K jeho hlavním koníčkům patří výroba dluhů. V září si půjčil i od provozní klubu - Pavlíny. Tři tisíce. Půjčila mu, protože ho zná už několik let a nepředpokládala, že se bude jako gauner chovat i k ní. Peníze měl vrátit čtvrtého října. To byla neděle, kdy má klub zavřeno. Navštívil tedy Pavlínu doma, vysvětloval jí, že peníze nemá, protože .... a jelikož ...., a při té příležitosti jí ukradl klíče od klubu. Kompletní.

Thursday, October 05, 2006

Klub fungoval.

Policie tam byla jen několikrát - a většinou na pozvání zaměstnanců klubu, kteří si všimli, že se jim před podnikem řežou hosti. Sousedé si sice stěžovali (jak ostatně bývá dobrým zvykem), ale záminky byly obligátní - hluk, shromažďování individuí, etc. Sousedům totiž vadí, že se něco (cokoliv) vůbec děje. Až v srpnu přišla "šťára". Paní z městského úřadu a policie. Prohlídli podnik, všimli si jakého býlí, které se sušilo ve skladu, kousek vzali s sebou a spokojeně odešli. Dál se nědělo nic.

Wednesday, October 04, 2006

Klub 19

je v Kladně jediné centrum alternativní kultury. Jde o místní obdobu Bunkru - rockové diskotéky, tématické poslechové disco a koncerty skupin, jako je Dunaj, Garáž nebo Extáze. V květnu devadesátého prvního roku si klub - bývalé kulturní středisko - pronajala skupina mladých lidí. Schovaná pod Svazem klubů mladých. Loni přes léto objekt (postavený v padesátých letech a podle toho vypadající) rekonstruovali a v listopadu měli premiéru.

Monday, October 02, 2006

UŽ JE TO TADY!!!

V Reflexu jsme mnohokrát varovali před nebezpečím, které znamená represe drog. Čerstvý případ z kladenského rockového Klubu 19 ukazuje, že se drogy staly v našem státě "absolutním zlem" podle amerického modelu. Několik mladých lidí pěstovalo a kouřilo marihuanu. No a co? To dělá dnes skoro každý. Represní protidrogová politika ukazuje, že se z této banality stane první drogový monstrproces u nás.

Sunday, October 01, 2006

Existuje represe?

Ten se nekoná. Udělejte si jej sami. Pokud budete drogy konzumovat, věřím, že se budete držet alespoň zásad nastíněných v textu. Pokud je konzumovat nebudete, gratuluji vám.



V příloze se může čtenář seznámit ve dvou článcích, přetištěných z týdeníku Reflex, že éra protidrogového teroru nestojí za prahem. Už je dávno v místnosti.



Můžeme na rozloučenou zazvonit klíči, vzpomenout na krátké, dvouleté období, kdy to v Československu vypadalo na úbytě policejní všemoci, a zvolat