Racionální aktivity proti zvůli

Tak jako vždy, kdy státní moc začne přitahovat šroub, starají se lidé sami. Nesmyslná represe marihuany přinesla kromě výše zmíněného zla i mnoho dobra - "nastartovala" totiž sebeobranné procesy občanské společnosti.

První z nich je "institut konopného ombudsmana". Plzeňský novinář Marek Jehlička na sebe dobrovolně a bezúplatně vzal roli člověka, který zveřejní číslo svého telefonu, všem zbytečně stíhaným dá pozornost, zdokumentuje jejich případ, medializuje jej v Lidových novinách a pořádá o prezidenta o milost pro "pachatele". To vše zadarmo. Z jeho zprávy o dopadu novely čerpají poslanci, media i nezávislé mezinárodní instituce moniturující dodržování lidských práv. Děkuji mu ne za sebe, ale za všechny ty -náctileté děti, které jsou teď díky políru Severovi zločinci.

Stejný dík patří dr. Tomáši Zábranskému - vědci, který monitoruje "drogové dění" v Evropě a připravuje (ve spolupráci s dr. Pavlem Bémem, jedním z nejkompetentnějších odborníků na drogovou politiku v naší zemi, t.č. z drogové politiky vykopnutým socialistickou vládou) vědeckou zprávu o dopadu novely. Zprostředkuje informace, je transmiterem - a většinu informací o dění v Evropě mám od něho.

Obrovskou odvahu prokázali politici Ivan Langer a Vlastimil Ježek - oba politici nastupující generace, kteří se přiznali mediím ke kouření trávy. S dodatkem, že je to nezaujalo a nepoškodilo.

Samozřejmě patří dík koncernům ovládajícím media - prakticky všechna media České republiky se postavila na stranu racionální drogové politiky. Nadnárodní koncerny se ukazují - oproti výrokům ekoteroristů - jedinou protiváhou iracionální zvůle národních vlád. Koneckonců - i tato zpráva vznikla za peníze nadnárodního koncernu Ringier.

Mimořádný dík patří významnému komentátoru a publicistovi Martinu Schmartzovi,který koncem ledna v MF DNES přiznal, že tráva sice není jeho hobby, ale ze solidarity s nespravedlivě stíhanými uživateli si chodí dát jednoho práska se svými přáteli, když jsou zahulit. Protože - nejen podle jeho článku - je prohibice marihuany zdrojem růstu intolerance, nesnášenlivosti a

Jedenadvacetiletá Lada P. na balkoně pěstovala dvě rostliny konopí - z estetických důvodů, sama psychotropní látky nekonzumuje. Policie rozhodla, že její stíhání zastaví - ovšem státní zástupkyně JUDr. Eichlerová rozhodnutí zrušila a dívka je stíhána znovu... Ano, očekávání expertů se potvrzuje. Úřady nejsou schopny kompetentních rozhodnutí.

"Uvedený plakát i letáčky sice hovoří o neškodnosti tohoto výrobku na lidský organismus, čemuž je možno věřit či nevěřit, ale každopádně dochází k veřejné propagaci konopí. V každém případě "symbol" listu konopí ve výlohách, na plakátech i firemním autě povyšuje konopí na normálně používanou, neškodnou rostlinu." Citace z udání Jany Antonové - ředitelky školského úřadu Praha 7. Jako třešinka na dort - jde o pivo. Paní ředitelka udala dovozce konopného piva za to, že propagují konopí. V konopném pivu není účinné množství THC - látky, kvůli které se kouří marihuana. Přesto propagace tohoto výrobku paní ředitelkou pohoršuje, neboť konopí je droga. Skutečnost, že logo konopí je nalepené na alkoholickém nápoji (a tudíž na droze nebezpečnější, než je marihuana) zůstává cudně v pozadí...

řečeno: Ano, očekávání expertů se naplňuje. Úřady se pokoušejí drogový zákon zneužívat ke kontrole myšlení občanů.

Sedmnáctiletá Lenka K. vypěstovala několik rostlin konopí a se svými kamarády (jsouc -náctiletá, jsou mladiství a nezletilí i oni) kouřila jointy konopí- muchomůrka. Za tento hrůzný zločin dostala osm měsíců podmínku s odkladem na dva roky. Ano, očekávání expertů se potvrzuje. Úřady nejsou schopny kompetentních rozhodnutí - její "zločin" zasluhuje tak deset hodin veřejně prospěšných prací, ne hrozbu kriminálem.

Patnáctiletý Jonáš Ž. kouřil za školou. Já v jeho věku také. Na gymnáziu jsem za to měl třídní důtku. Jednoho dne jej (a s ním dvě další osoby, o kterých nic nevím) za tou školou zadrželi policisté. Přijelo devět aut... Je pravda, že já jsem se před spolužáky chlubíval tím, že za školou kouřím tabák, zatímco Jonáš se vychloubal tím, že tam kouří trávu. Rozdíl v míře reakce je však zarážející. V celé Jonášově cause - tedy v tom, proč se o kouření školáků za školou starala policie - hrál klíčovou roli videozáznam z vlastní iniciativy pořizovaný osobou ze sousedství.

"Novela zákona byla přijata proto, aby zpřísnila trestní postih nebezpečných osob, které šíří zakázané substance, a ne postihovat patnáctileté děti. Nevím přesně, jak k tomu zjištění došlo - ale podle některých indikací šlo o udání občanů z okolí. Mě na tom vadí snad jenom to, že v naší čvtri bydlím padesát let, od narození. Každý mne tam zná, chodím tam nakupovat, venčit psa. Pokud někomu něco vadilo na mém synovi nebo pokud měl důvod stěžovat si na něj, tak nejlehčí by bylo obrátit se na mně. Já bych se jistě snažil věc vyřídit. To se samozřejmě nestalo..." říká senátor Žantovský. Dál se o cause odmítá bavit - vždyť probíhá trestní stíhání jeho syna. Za co, soudruzi? ZA CO? Ano, očekávání expertů se potvrzuje. Zpřísnění represe vytváří klima ve společnosti, které v podstatě VYTVÁŘÍ strašáka drog, vytváří problém. K čemukoliv, co se týká drog, se přistupuje naprosto iracionálně.

Dvacetiletá Gabriela G. nechala svého přítele u sebe doma sušit merihuanu - věděla, že je to konopí, a její přítel jí sdělil, že se jedná o konopí divoké. Policie ho u ní objevila šest set padesát gramů. Byla odsouzena na osm měsíců podmíněně. Za co, soudruzi, za co?